Registry kostní dřeně shánějí nové dárce – tento týden i mezi studenty Vysoké školy ekonomické v Praze. Mimo náborová místa do nich mohli zájemci vstoupit také ve velkoobchodech s nábytkem a potravinami v Ostravě. Aktuálně je v obou českých rejstřících 114 tisíc lidí. Podle lékařů jich ale není nikdy dost – ideální dárce by měl mít s příjemcem co největší shodu.
Studenti se řadí mezi ideální dárce kostní dřeně. Jsou mladí, zdraví a většinou v dobré kondici. „Studenti jsou ideální pro vstup do Českého registru dárců krvetvorných buněk,“ potvrdil ředitel Nadačního fondu Kapka naděje Jan Fischer. V uplynulém týdnu se za nimi proto v Praze vydali pracovníci fondu, aby v náboru oslovili nové zájemce.
„Já už jsem o tom přemýšlela delší dobu a vždycky jsem chtěla pomoci někomu s onemocněním krve,“ řekla studentka prvního ročníku VŠE Kateřina Kofroňová. Je jednou ze 66 lidí, kteří se do registru dárců přidali.
Může mezi nimi být i člověk, který pomůže tak, jako pomohl vhodný dárce třeba pětileté Anně. Té se v září začaly dělat bez zjevné příčiny modřiny. Lékařka měla podezření na leukémii – šlo ale o jiné, vážné onemocnění.
„Ona to z nás zvládá úplně nejlíp, ale teď je klidnější, unavenější a mám pocit, že zestárla tak o tři roky. Ale pořád jí zůstal aspoň ten optimismus, to vidíte, že dělá opičky i tady,“ řekla její matka Barbora.
Anna potřebovala kostní dřeň. Otestovat se nechali příbuzní i přátelé, nikdo ale neměl s Annou dostatečnou shodu. Dárce vypátrali lékaři v německém registru. „V průběhu vyšetřování se ukázalo, že nemůže ze zdravotních důvodů, bylo to pro něj velké zklamání a my jsme museli pokračovat s použitím jiného dárce,“ nastínil Petr Sedláček z kliniky dětské hematologie a onkologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol.
Annu čeká transplantace už v úterý. I její příběh ukazuje, proč je potřeba co nejvíc dárců. Vysoká shoda znamená větší naději na uzdravení. Proto registry stále shánějí další zájemce.
A další nábory se už připravují. Zapojí se do nich třeba i blogerka Čan – s budoucími zdravotníky chystá projekt Vietnamec na kost. Vietnamských dárců je totiž pořád nedostatek – i kvůli tradicím.
„Velkou roli v tom hraje i jazyková bariéra a to, jakým způsobem naši rodiče přistupují třeba k tradiční čínské medicíně, ta vládne u nás v Asii stále docela pevnou rukou,“ uvedla Do Thu Trang, bloggerka z Asijatka.cz.
S tím se pojí i obava z darování krve nebo jiné součásti těla. I proto se chtějí autoři projektu zaměřit také na osvětu a vyvracení mýtů.
Registrace jako dárce kostní dřeně neznamená automaticky, že se člověk hned stane dárcem. Registr ho může oslovit třeba až za několik let nebo nikdy, protože krvetvorné buňky se vždy berou od toho, kdo má s příjemcem co největší shodu. U kostní dřeně tuto shodu přitom určuje třeba i původ. Například Češi mají nejlepší shodu s Němci, Španělé s obyvateli Jižní Ameriky a podobně. Proto je časté darování mezi příbuznými.
Je také důležité, aby si člověk registraci důkladně rozmyslel, a v případě, že bude kontaktován, byl připraven pomoci.
