Přestože jsou v Česku pravomoci obcí poměrně rozsáhlé, mnoha kandidátům a uskupením v komunálních volbách to nestačí. Voliče tak někteří lákají třeba na stavbu nových dálnic a obchvatů, zastavení migrace, vyšší platy, likvidaci kůrovce nebo vystoupení z EU. O žádném z těchto témat se však na komunální úrovni nerozhoduje.
Obce jsou základní samosprávnou jednotkou, v Česku jich je přes šest tisíc. Z říjnových komunálních voleb vzejdou desítky tisíc zastupitelů, kteří budou o dění v obcích následující čtyři roky rozhodovat. V tom, jaké pravomoci obce skutečně mají, ovšem často tápou nejen voliči, ale i sami politici – a mnozí slibují věci, které nemohou na komunální úrovni ani při dobré vůli splnit. Web ČT24 proto přehledně shrnuje přehled hlavních kompetencí, které obce mají.
Doprava
Obce mají na starost silnice na svém území, výjimkou jsou ale silnice druhé a třetí třídy, o které pečuje kraj. Pokud obcí prochází silnice první třídy nebo dálnice, spravuje ji stát prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic.
Obce v takových případech nemají prakticky žádnou možnost donutit vlastníka k opravě komunikace. V praxi tak dochází k na první pohled nepochopitelné situaci, že zatímco vedlejší cesty jsou kvalitní, hlavní tah je plný děr a obec s tím nemůže nic dělat. Naopak o chodníky se stará téměř výhradně jen obec.
V kompetenci obcí je také parkování, včetně budování parkovišť či garáží nebo zřizování parkovacích zón. Na obcích je také to, zda a jaký poplatek za parkování vybírají nebo komu možnost odstavit své auto zakážou. Především větší města pak zřizují i záchytná parkoviště typu P+R, kde je možný přestup na veřejnou dopravu. I v tomto případě si samy určují podmínky a ceny.
Častým komunálním tématem je pak i hromadná doprava. Zatímco větší města si ji zajišťují sama, obslužnost menších obcí zpravidla zajišťuje kraj. V autobusové dopravě je pak běžné, že obce na některé spoje musí přispívat. Na obcích leží i stavba cyklostezek a dalších opatření pro cyklisty.
Životní prostředí a infrastruktura
Další viditelnou činností obcí je výstavba infrastruktury, jako jsou vodovody, kanalizace nebo čistírny odpadních vod. Kvůli vysoké finanční náročnosti ale na tyto projekty hlavně menší obce čerpají státní, a především pak evropské dotace.
Komunální politici rozhodují také o životním prostředí ve své obci. Řeší péči o zeleň a parky, dětská hřiště nebo sportovní areály, včetně jejich vybavení například lavičkami nebo toaletami.
S tím souvisí i péče o pořádek a čistotu v obci. Na starost tak obce mají nejen úklid veřejných prostranství, ale i nakládání s odpady: určují výši poplatku za jeho odvoz, množství popelnic nebo systém třídění.
Bezpečnost
Komunální politici často slibují posílení bezpečnosti. To mohou zajistit například zřízením městské nebo obecní policie, kterou řídí starosta a která může plnit úkoly, jež jí obec zadá. Nejčastěji jde o hlídky v ulicích nebo v okolí škol, kontrolu v problémových lokalitách nebo měření rychlosti aut – vždy však jenom na území dané obce.
Na státní policii naopak obce žádný vliv nemají. Pokud se tedy státní policie například rozhodne zrušit v obci svou služebnu, starosta jí v tom může jen těžko zabránit. Totéž platí i v opačném případě, kdy by chtěla v obci služebnu naopak zřídit.
Řada obcí pro zvýšení bezpečnosti zavádí kamerové systémy, montuje do ulic retardéry nebo upravuje přechody pro chodce, například dodatečným přisvětlením či výraznějším nátěrem.
Obce také často přispívají na provoz jednotek dobrovolných hasičů, například nákupem techniky. Je na nich také vytváření bezpečnostních plánů a první kroky při živelních pohromách. Bezpečnost si obce zajišťují také vyhláškami, kterými mohou omezit například pití alkoholu na veřejnosti nebo počet heren a jejich umístění.
Školství a sport
Dalším významným úkolem samosprávy je zřizování mateřských a základních škol. Obce rozhodují o kapacitě těchto škol, ovlivnit mohou i jejich vybavení, nabídku volnočasových aktivit pro děti nebo například to, zda bude školní hřiště přístupné i mimo čas výuky.
V zemi, kde téměř každá vesnice má své fotbalové hřiště nebo sokolovnu, je ze strany obcí obvyklá také podpora sportu. V celorepublikovém měřítku patří sportovní organizace dokonce mezi největší příjemce peněz v neziskovém sektoru. Na bedrech obce bývají hlavně veřejná sportoviště včetně koupališť či bazénů.
Bytová a sociální politika
Výstavba bytů se letos stala velkým tématem komunálních voleb, a to především s ohledem na rostoucí ceny hypoték a omezené možnosti bydlení ve velkých městech. Obce, které v posledních letech své byty rozprodaly, nyní zjišťují, že jim startovací byty pro mladé rodiny nebo sociální byty pro seniory chybějí.
V kompetenci obcí jsou i domovy důchodců nebo řešení problematiky bezdomovectví. Totéž se týká i mateřských center, často provozovaných neziskovými organizacemi díky dotacím od obcí. Některá města také dosud vlastní nemocnice nebo polikliniky, většina zařízení už je však ve správě krajů nebo soukromých společností.
Státní správa
Kromě vlastní agendy plní obce také některé povinnosti, které na ně převedl stát. Prolíná se tak samospráva a státní správa – cílem tohoto propojení je, aby měli občané potřebné úřady co nejblíže svému bydlišti. Zatímco z pohledu samosprávy jsou si všechny obce rovny, u státní správy je tomu jinak a existuje několik úrovní:
- obec I. stupně – každá obec v Česku (6258 obcí), vede například evidenci obyvatel
- obec II. stupně – obec s pověřeným obecním úřadem (393 obcí), vede například matriku nebo vydává stavební povolení
- obec III. stupně – obec s rozšířenou působností (205 obcí), vydává občanské a řidičské průkazy i cestovní pasy, vydává živnostenská oprávnění, registruje motorová vozidla, řeší dopravní přestupky, vyřizuje žádosti o sociální dávky apod.
- Praha – má zvláštní postavení, protože je zároveň obcí, krajem i hlavním městem. Nevztahuje se na ní zákon o obcích ani o krajích, ale řídí se zákonem o hlavním městě Praze; vztah mezi Prahou a jejími částmi upravuje Statut hlavního města
Obce sice úkoly, které na ně přenesl stát, vykonávají samy, ale jsou při tom pod jeho dohledem a řízením. Vydání občanského průkazu musí například v Benešově probíhat stejně jako třeba v Kopřivnici a obce do postupů nemohou nijak zasahovat.
Stát také z velké části obcím za tuto práci platí. Mnoho starostů si však dlouhodobě stěžuje, že republiková centrála převádí na obce stále více úkolů, aniž by jim za to dala dostatek finančních prostředků. Obce tak fakticky část státní správy platí ze svého.
Kde na to vzít?
Rozsah činností, a tedy i rozpočet se pochopitelně výrazně liší podle velikosti obce. Nejmenší samostatná obec v Česku – Vysoká Lhota na Vysočině s patnácti obyvateli – letos hospodaří s 384 tisíci korun. Praha s 1,3 milionu obyvatel s více než sedmdesáti miliardami.
Fakticky obce rozhodují hlavně o svých výdajích, protože příjmy jsou z velké části dané. Kromě peněz od státu si může obec stanovit například výši daně z nemovitosti, cenu za pronájem obecního majetku nebo místní poplatky – za parkování, vlastnictví psa nebo třeba provoz výherních automatů.
Stejně jako u státu, krajů nebo i domácností jsou určité výdaje povinné. V Česku zůstane obcím po zaplacení těchto výdajů zhruba čtvrtina peněz, se kterými mohou nakládat podle svého. Obce nemusí mít vyrovnaný rozpočet, což některé vede k neúměrnému zadlužení, které pak nejsou schopny splácet – zřejmě nejznámější je případ Pramenů na Chebsku.
Od státu obce dostávají peníze z výnosu některých daní (DPH, daní fyzických a právnických osob a daně z hazardu), a to zvláštním výpočtem podle počtu obyvatel, rozlohy a počtu dětí v mateřských a základních školách. Právě provoz škol totiž obcím přináší nové příjmy, spolyká ale také značnou část rozpočtu.
Další peníze přicházejí obcím přes ministerstva (hlavně z ministerstva školství, pro místní rozvoj, práce a sociálních věcí a zemědělství), státní fondy a také kraje. Značnou část peněz na investice získávají z evropských fondů. Peníze směřují hlavně do stavby vodovodů, kanalizací a čističek odpadních vod a také na stavby a rekonstrukce silnic.
