Další z ministrů Babišovy vlády má problém se svou závěrečnou prací na vysoké škole. Pochybnosti tentokrát vzbuzuje diplomová práce ministra obrany Lubomíra Metnara, ačkoliv podle odborníků nejde o typický plagiát. „Jde minimálně o neetické a neprofesionální přebírání cizích zdrojů. Zda to bylo úmyslné, či to reflektuje tehdejší kvalitu pedagogické fakulty, je obtížné říci,“ komentovala práci bývalá šéfka akreditační komise Vladimíra Dvořáková.
Také diplomová práce ministra obrany Metnara vzbuzuje pochybnosti
Události: Pochybnosti se objevily také u diplomové práce ministra obrany Lubomíra Metnara (zdroj: ČT24)
Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) odevzdal diplomovou práci na téma „Kolektivní investování“ v roce 2004. Vypracoval ji na Ostravské univerzitě v Ostravě na katedře technické a pracovní výchovy Pedagogické fakulty. Vedoucí práce byla Ing. Dana Forišková, v současné době místostarostka města Příbora, oponentem byl Ing. Svatopluk Slovák, v současnosti proděkan pro rozvoj a legislativu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.
Konkrétní problémy 14 let staré práce
Diplomová práce Lubomíra Metnara je oproti jeho dvěma vládním kolegům, kteří museli opustit ministerský post z důvodu plagiátorství, na vyšší úrovni. Přesto i ona vykazuje závažné nedostatky. Jedná se zejména o neuvádění odkazů na publikace, z nichž autor práce čerpal.
To v kombinaci s absencí vyznačení přímých citací (například pomocí uvozovek) vede k nejasnosti, co v textu jsou vlastní myšlenky autora a co převzal z jiných publikací. V samotném textu, který má celkem 73 číslovaných stran, není více než deset odkazů. Nejčastěji Metnar odkazuje na práci profesora Petra Musílka Trhy cenných papírů z roku 2002.
A právě z této publikace také přebírá některé pasáže, aniž by uvedl, že se nejedná o jeho vlastní text, ale Musílkovu knihu. Oproti předchozím dvěma vládním plagiátům Metnar nepřebírá celé kapitoly, spíše v inkriminovaných pasážích bere jednotlivé odstavce či části odstavců a mění jejich pořadí. V některých větách přeskupí slova, případně některá slova vynechá či doplní – anebo číslovku psanou v originálu číslicí uvede slovně.
Příkladem může být text ze strany 27. Metnar píše:
a) Indexované fondy:
Investiční strategie indexových fondů je „kup a drž“. Jsou při ní nakupovány investiční instrumenty bez zohlednění informací, drženy jsou pak po celou investiční dobu, v níž nedochází k převrstvování portfolia a zpravidla je investováno do všech tržních instrumentů. Takto vytvářená portfolia velmi často kopírují tržní indexy.
Oproti tomu Musílek ve své původní publikaci z roku 2002 uvádí následující znění:
Indexované fondy používají investiční strategii „kup a drž“, při které jsou nakupovány investiční instrumenty bez zohlednění informací, přičemž jsou drženy po celou investiční dobu. Nedochází k žádnému převrstvování portfolia a je zpravidla investováno do všech tržních instrumentů. Takto vytvářená portfolia často kopírují tržní indexy.
Nejzřetelněji je tento způsob plagiátorství vidět na stránkách 22–27:
GALERIE
Diplomová práce ministra Metnara (vpravo) ve srovnání s knihou Petra Musílka Trhy cenný papírů (vlevo)
Lubomír Metnar ve své práci neuvádí, že se nejedná o jeho vlastní text, ale o odstavec velmi lehce přeformulovaný a převzatý z odborné publikace. Takových příkladů bychom v diplomové práci, obhájené o dva roky později, než vyšla zmíněná publikace, našli více. Za plagiátorství se přitom označuje toto: „Za plagiátorství lze považovat úmyslné kopírování cizího textu a jeho vydávání za vlastní, nedbalé nebo nepřesné citování použité literatury, opomenutí citace (byť neúmyslné) některého využitého zdroje,“ uvádí Masarykova univerzita.
Zcela bez uvedení autora či odkazu je i další pasáž, již méně odborná. Jedná se o Desatero investora na straně 32. Jde o doporučení Komise pro cenné papíry, které bylo publikováno v tiskové zprávě a které bylo převzato opět bez řádného uvedení primárního zdroje.
Desatero investora
V jiné části práce Lubomír Metnar píše o výkladu zákona č. 248/1992 Sb. V práci uvádí s drobnými nuancemi kompletní přepis odstavců z daného zákona, aniž by odkazování bylo zcela zřejmé.
Jak velký je to problém?
„I když jde o 14 let starou práci, což může ovlivnit hodnocení obsahu, požadavky na uvedení zdrojů, které přebíráme, v zásadě zůstávají stejné. Práce se opírá o relativně málo početnou literaturu, navíc v textu je minimum odkazů na to, odkud je myšlenka převzata. Přitom jde o celé stránky textů, většinou v podobě výčtu různých charakteristik, kde se pravděpodobně vychází z nějaké publikace či skript, ale není tam jediný odkaz. V případě prokázaného převzetí části textu u pana Musílka je pouze jeden odkaz na jeho práci, kde není jasné, zda se to vztahuje k jednomu (poslednímu) odstavci, nebo k celým doslova převzatým částem (bez uvozovek),“ komentovala práci pro ČT24 politoložka Vladimíra Dvořáková, bývalá předsedkyně Akreditační komise České republiky.
Práce je podle ní dost rozsáhlá, takže je otázkou, odkud jsou další pasáže, které nelze najít přes antiplagiátorský program a kde nejsou uvedeny žádné zdroje.
„Jde minimálně o neetické a neprofesionální přebírání cizích zdrojů. Zda to bylo úmyslné, či to reflektuje tehdejší kvalitu pedagogické fakulty, je obtížné říci. Samo téma není pro pedagogickou fakultu a pro katedru technické a pracovní výchovy typické. Je otázkou, zda vůbec byl absolvent odborně během studia připravován na kvalitní zpracování práce jak po obsahové, tak formální stránce. Vedoucí práce měla pouze inženýrský titul, což také nebývá u diplomových prací zvykem, pokud nejde o významného odborníka z praxe (bývá zvykem mít alespoň o jeden kvalifikační stupeň více),“ popisuje Dvořáková další problémy práce.
Její závěr zní: „Vzhledem k celkovému rozsahu práce a prokázání relativně menšího procenta doslovného převzetí textu, kdy autor je zároveň uveden v seznamu literatury, nelze jednoznačně hovořit o plagiátorství. Ale práce takřka neodkazuje na použité zdroje, takže nelze vyloučit, že některé texty byly přímo převzaty z nějakých skript či učebnic (dle charakteru textů). Určitě je to problém etiky odborné práce a také profesionálního přístupu. Je ovšem otázkou, zda takovýto přístup byl na dané fakultě standardem, nebo šlo o výjimečnou situaci, kdy selhali vedoucí, oponent i členové komise, nebo o nekritický přístup vůči studentovi.“
Na podobné problémy upozorňuje i IT specialista Jan Mach: „V této práci chybí právě odkazy na uvedené zdroje, proto nebylo jednoduché odlišit, co je vlastní přínos a co bylo přepsáno z nějakých zdrojů.“
Ve hře je i rezignace ministra obrany
Sám ministr Metnar v rozhovoru pro ČT uvedl, že se pro něj jedná o překvapení. Na dotaz, zda bere jako chybu, že v jeho práci chybí citace, reagoval: „No to určitě, beru to jako chybu. Přemýšlím, kde tu práci mám, abych se na to podíval a oživil jsem si to, protože je to pro mě takové zvláštní.“ Na otázku, zda složí funkci, pokud zjistí, že tato informace je pravdivá, odpověděl: „Vyhodnotím si to a určitě se budu zabývat i touto variantou.“
Zamotané je ovšem už to, kde a kdy vlastně ministr Metnar studoval. V roce 2014 jako náměstek ve svém životopise na webu ministerstva vnitra popsal své ukončení studia v roce 2004. Letos jako ministr vnitra už ovšem uváděl rok 1998: „To je pro mě trošku záhada. Protože jsem to vyplňoval ve všech možných dotaznících. Nevím, proč to takto je uvedeno. Pro mě je to taky divné,“ reagoval ministr na nesrovnalosti.
V práci Lubomíra Metnara jsou ovšem i další neznámé, které analýza ČT24 nedokázala vysvětlit. Například na straně 52 píše o „domněnkách MUDr. Vokrouhleckého“:
Pasáž o Vokrouhleckém
Jenže podobně jako v předchozích případech nenajdeme žádný odkaz na práci či zdroje, které by čtenáři přiblížily myšlenky zmíněného Vokrouhleckého. Jeho jméno není uvedeno nikde ve zdrojích a pramenech, a není ho tedy možné nijak vysledovat. Díky takovým pasážím text působí tak, jako by v kapitole věnované negativním tendencím vývoje kolektivních investic v Česku spoléhal ministr jen na své vzpomínky.
Ostravská univerzita v roce 2004 ještě neměla systém na odhalování plagiátů – používá ho teprve od roku 2008. „Z tohoto důvodu by se tento případ nemohl v tuhle dobu opakovat. Na tu diplomovou práci se ještě podíváme, probereme ji například s oponentem této práce, který na univerzitě nadále působí,“ komentoval analýzu práce Adam Soustružník, tiskový mluvčí Ostravské univerzity.
Kdo je zodpovědný za kvalitu závěrečných prací?
Za kvalitu závěrečných prací na vysokých školách jsou zodpovědní studenti a jejich učitelé, uvedlo v úterý ministerstvo školství. Plagiátorství na vysokých školách je podle něj závažný problém, současný systém ochrany před ním ale považuje za dostatečný. Školy by se podle ministerstva měly zaměřit hlavně na ochranu proti selhání oponentů a proti případné korupci.
Kvůli podezření z plagiátorství před dvěma týdny odstoupila z funkce ministryně spravedlnosti Taťána Malá (ANO). Minulý týden ji pak ze stejného důvodu následoval ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál (ČSSD). Oba své závěrečné práce na českých univerzitách odevzdali v době před rokem 2008, kdy se ještě plagiáty neodhalovaly pomocí speciálního softwaru.
Podle ministerstva školství mají hlavní odpovědnost za kvalitu závěrečné studijní práce samotní studenti a vysoké školy, zejména vedoucí a oponenti prací a členové zkušebních komisí. „Stále dokonalejší počítačové systémy na odhalování plagiátů jsou hlavním technickým nástrojem při kontrole závěrečných prací, nicméně sebelepší stroj nezabrání selhání lidského faktoru,“ stojí ve stanovisku úřadu.
Ministerstvo uvedlo, že ví o závažnosti plagiátorství, situace se podle něj nicméně v posledních letech „značně zpřísnila“ a současný systém nabízí různé možnosti, jak lze vzniku a obhajobě plagiátů zabránit.
Většina škol používá antiplagiátorské programy, jako je Theses.cz, který resort považuje za velmi efektivní nástroj boje s plagiátorstvím. Podle České konference rektorů je v tomto systému nyní uloženo zhruba 700 tisíc závěrečných prací a 30 milionů dokumentů. Ministerstvo proto v tomto směru nechystá žádné změny legislativy.
Lubomír Metnar (50) působil u policie, od roku 1992 byl u severomoravské kriminálky a vyšetřoval násilnou trestnou činnost. Jako kriminalista se podílel mimo jiné na odhalení pachatelů žhářského útoku ve Vítkově, při kterém byla v dubnu 2009 těžce popálena malá dívka. Před odchodem od policie byl vedoucím útvaru.
V roce 2011 nastoupil jako bezpečnostní manažer do společnosti Vítkovice, v červenci 2013 si jej ministr Rusnokovy vlády Martin Pecina přivedl na ministerstvo vnitra jako náměstka pro vnitřní bezpečnost. Pecinův nástupce Milan Chovanec (ČSSD) svěřil Metnarovi sekci ekonomiky a provozu úřadu. Z ministerstva odešel v červenci 2014.
Byl členem vedení hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita, které založili především bývalí vojáci a příslušníci bezpečnostních sborů. Na svých webových stránkách hnutí mimo jiné varuje před „plíživou islamizací evropských zemí“. Jedním z cílů hnutí bylo podle jeho představitelů podpořit kandidaturu Miloše Zemana na prezidenta.
Od prosince 2017 byl ministrem vnitra v první vládě Andreje Babiše, ve druhém Babišově kabinetu zastává post ministra obrany po Karle Šlechtové.
Lubomír Metnar