Praha – Přesto, že Rusnokova vláda ještě nemá důvěru sněmovny, stihl už kabinet odvolat nebo zařídit odvolání 80 lidí ve státních i polostátních firmách, na úřadech a v příspěvkových organizacích ministerstev. Během dvou týdnů se muselo se svým křeslem rozloučit přes 30 ministerských náměstků. Téměř kompletní výměny se dočkala dozorčí rada Českých drah a změny zřejmě čekají i další významné posty ve firmách, do jejichž chodu může vláda zasahovat. Tak rozsáhlé změny se většině dosavadních vlád v podobně krátkém období podařily jen výjimečně – podobné množství rychlých změn má na účtu jen bývalý Topolánkův kabinet.
Jestli je takový postup vlády výjimečný, se ale odborníci neshodnou. „Domnívám se, že tato vláda jedná velmi rychle a bez toho, že by požádala o vyslovení důvěry, by to podle mě dělat neměla,“ uvádí Josef Stracený z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Přesto v rychlých akcích není jediná. „Tady je nutno říci, že samozřejmě každá vláda po svém nástupu dělá personální změny a žádná vláda nečeká na získání důvěry,“ oponuje politolog Petr Just z Metropolitní univerzity Praha.
Celkem z popudu současné vlády muselo odejít víc než osmdesát lidí. Nejnověji se spekuluje o tom, že by měl skončit i šéf Řízení letového provozu Jan Klas. I když to premiér Jiří Rusnok zatím odmítá, rozsáhlé personální změny většinou odmítali i současní ministři při nástupu do svých funkcí. Přesto k nim dochází ve velkém. „Výměny, které nastaly, byly akutní a zcela si za nimi stojím,“ prohlásil Rusnok. Přesto – když došlo v případě odvolání ředitele Národního divadla v Praze Jana Buriana k významnému odporu z řad odborné veřejnosti, odvolání se rozhodl zrušit.
Byl jen hodinu v úřadu – i tak má velkou podporu
Jde o poslední personální změnu současné vlády, která má hned několik „nej“. Ministrem kultury Jiřím Balvínem odvolaný Burian byl nejkratší dobu v úřadu – necelou hodinu. Navíc podle něj ministr hodlal vypsat výběrové řízení i na ředitele Národní galerie. Za Buriana se postavilo nejvíc zaměstnanců, ale i politická scéna a někteří odborníci. Rezignoval kvůli němu například umělecký šéf Činohry ND Michal Dočekal i nové vedení Opery Národního divadla a Státní opery.
Současné vládě tak lze připsat i tyto personální změny. „Protože jsme součástí koncepce personálního a provozního zabezpečení opery Národního divadla a Státní opery, spojených s odvolaným ředitelem docentem Janem Burianem, vyjadřujeme mu tímto plnou podporu, odmítáme kroky ministerstva kultury a na své funkce rezignujeme,“ uvedli členové vedení Opery ND a Státní opery ve společném prohlášení.
Rusnok následně Balvínovi nařídil, aby Buriana vrátil do funkce. „Na jednu stranu jim dá premiér pravomoci, ale jak se ukázalo, když viděl, co se stalo, tak odvolání okamžitě zvrátil. To odvolání vyvolalo velkou nevoli a myslím, že se toho současný premiér zalekl,“ domnívá se Stracený.
České dráhy jako nové
Největší zemětřesení ale nastalo na půdě Českých drah. Ministr dopravy Zdeněk Žák nejprve prosadil 19. července obměnu pěti z osmi členů dozorčí rady ČD. Z lidí, které mohl ministr obměnit, zůstal post jen poslanci Josefu Smýkalovi (ČSSD), který podle odborů hlasoval často proti předchozímu vedení. Odbory hned po změnách uvedly, že jde o nepochybný krok k odvolání generálního ředitele Petra Žaludy. Ministerstvo ale za cíl změn označilo nahrazení politických nominantů v dozorčí radě odborníky.
Naopak Žákův předchůdce Stanjura (ODS) uvedl, že jde o „pomstychtivé chování nikým nezvoleného dobyvatele“. Dozorčí rada ČD následně odvolala celé čtyřčlenné představenstvo firmy. Jeho odvolaný předseda Žaluda pak o několik hodin později přišel i o post generálního ředitele. Důvodem bylo podle ministra zadlužování společnosti a velké výdaje na nevýdělečné aktivity, s tím ale Žaluda nesouhlasil.
Přitom v den nástupu do funkce nový ministr Žák řekl, že personální zemětřesení v úřadě nechystá. „Nepřicházím s nějakými apriorními personálními změnami. Přicházím s jasnou představou, jak by resort měl fungovat,“ uvedl dříve s tím, že schopnosti svých spolupracovníků si chce nejprve prověřit. Žák dozorčí radu Českých drah obměnil jen šest dní po svém jmenování. Kromě toho uvedl, že chystá obměnu také ve Správě železniční dopravní cesty, své návrhy ale zatím nesdělil.
Náměstci první na řadě
Během krátkého působení vláda stihla odvolat řadu náměstků. Ministr financí Jan Fischer odvolal z funkce dva, stejný počet jich skončil na ministerstvu zemědělství, z ministerstva kultury musel odejít ekonomický náměstek i ředitel úřadu a bez postu zůstal například i bývalý náměstek ministra dopravy Jiří Žák (ODS). Podle něj bylo několikrát naznačeno, že lidé z ODS by ve vrcholných funkcích na ministerstvu neměli dál působit. „Domnívám se, že se to dalo očekávat a že to bude pokračovat i nadále u dalších kolegů,“ uvedl Jiří Žák.
To, že by mohlo jít o zaměření proti některým stranám, potvrzuje i politolog Stracený. „Je možné, že jde o vyřizování některých osobních záležitostí. Někteří si kompenzují určité věci z minulosti. Vypadá to, že jsou namířené proti ODS, ale nejen proti ní,“ uvádí.
Další manažeři skončili například na ministerstvu práce a vláda zvolila i nového šéfa Úřadu vlády – Radka Augustina a dosadila vlastního koně i do dozorčí rady VZP. Některé náměstky museli šéfové resortů vyměnit, protože sami odešli. Další personální změny se chystají. Fischer chce vyměnit dozorčí rady podniků se státní účastí, a to například v Českém Aeroholdingu nebo Čepru.
Vláda jedná bez důvěry, není to ale poprvé
Současná vláda není jediná, která krátce po svém jmenování rozsáhlé personální čistky provádí. Během jednoho měsíce od jmenování vyměnila vláda Petra Nečase 32 náměstků a další změnili resorty nebo získali nové funkce (například bývalý první náměstek zdravotnictví Marek Šnajdr se stal poslancem). „Rekordmanem“ se stal ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS), který odvolal všechny své dosavadní náměstky. Média navíc upozorňovala, že některé nově obsazené funkce spojovala minulost v agentuře ABL, například ministra školství Josefa Dobeše a jeho nového prvního náměstka Kryštofa Hajna. Nové obsazení získal mimo jiné post šéfa vězeňské služby nebo čtyři likvidátoři státních podniků.
Úřednická vláda Jana Fischera tak razantní nebyla. Možná hlavně proto, že ji podporovaly strany napříč politickým spektrem. Zprvu obsazovala místa, ze kterých odešli náměstci na vlastní žádost. Během přibližně měsíce od svého jmenování vyměnila zhruba 8 náměstků, vytvořila místa pro 2 nové (na ministerstvu zahraničních věcí a ministerstvu obrany) a k tomu ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová vrátila do funkce ústeckého krajského státního zástupce Jiřího Křivance, za což ji kritizovali ČSSD, Zelení i Unie státních zástupců.
Topolánkův kabinet v roce 2006 brzy po svém jmenování také začal s razantními výměnami. Kromě výměny náměstků rychle stihl zasáhnout i do fungování dalších organizací. Za zhruba měsíc svého vládnutí například odvolal ředitele civilní rozvědky Karla Randáka, šéfa hmotných rezerv Jana Žižku nebo vládního zmocněnce pro lidská práva Svatopluka Karáska. Vyměnil pět ze sedmi členů řídícího výboru Českých drah. Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek začal měnit zástupce státu ve správních radách zdravotních pojišťoven. Zpět do funkce vrátil například šéfa Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Jana Černého, kterého sesadil předchozí ministr David Rath (ČSSD).
I tak opozice i někteří komentátoři hovořili o účelových čistkách a tvrdili, že kabinet bez důvěry poslanců neměl k tak razantním změnám mandát. Vládní politici ale argumentují tím, že personální výměny byly nutné, oprávněné a rozhodně ne prvoplánové. „Jsem přesvědčen o tom, že jsme takové právo měli. Ministerstva musela šlapat od prvního dne,“ řekl tehdejší místopředseda vlády a ODS Petr Nečas.
Podle Straceného jsou personální čistky zkrátka součástí každé nové vlády. Strany, které mají v parlamentu podporu, je navíc můžou provádět s větší jistotou a razancí. „Například když ještě fungovali přednostové okresů a u moci byla ODS, byli všichni z ODS. Stejné to bylo i v případě, kdy zvítězila ČSSD,“ říká Stracený. To, že současná vláda oficiálně není spojena s žádnou stranou, podle něj ale neznamená, že na ni různé zájmové skupiny nepůsobí. „Ten vliv není proklamovaný. To ale neznamená, že tam není. V podstatě je možné, že za tím někdo stojí, ať už prezident, nebo jiné skupiny,“ vysvětluje Stracený.
