Incident se stal předloni 31. března – tedy den poté, co z Prahy odjela oficiální státní delegace čínského prezidenta Si Ťin-Pchinga. Josef Tajovský, který s kamarády odcházel z Riegrových sadů, začal pokřikovat na hlídku policistů a vojáků, že by se měli za zásahy v souvislosti s návštěvou prezidenta stydět.
Dvojice policistů tvrdila, že jim mladík vulgárně nadával. Proto ho legitimovali a nakonec spoutali. Mysleli si, že vyndává z kapsy zbraň, ačkoliv to byl telefon.
Podle soudkyně si za spoutání i legitimaci může mladík sám: „Pokud překročí hranice zákona, musí počítat s následky,“ uvedla soudkyně. Dodala, že pokřikování na policisty bylo řádným důvodem k legitimování Tajovského.
Podle soudkyně se nepodařilo trestný čin prokázat
Kamerový záznam na služebně žádné škrcení neukázal
Na policejní služebně pak Martin Kopp a Jan Nekvapil podle obžaloby použili nepřiměřené prostředky, mladíka fackovali, když seděl spoutaný na židli, a také škrtili. Podle státní zástupkyně policisté nezvládli emoce a chtěli dát najevo svou převahu nad poškozeným.
Dění na služebně však snímaly kamery a jejich záznam nechal soud přehrát. „Jednání popsané v obžalobě stran obžalovaného Koppa nebylo prokázáno ničím,“ uvedla soudkyně a dodala: „Uvěřit poškozenému je skutečně možné pouze ta tvrzení, která jsou podpořena objektivně dalším důkazem. Jeví se jako problematicky věrohodný,“ dodala soudkyně Iva Fialová.
Na kamerovém záznamu je ale vidět, že Nekvapil mladíka jednou uhodil: „Jednání obžalovaného Nekvapila je trestuhodné, obžaloba však nepředložila důkazy o naplnění subjektivní stránky trestného činu,“ dodala soudkyně. Podle ní nechtěl mladíkovi způsobit žádnou škodu. Jeho případ proto předala ministerstvu vnitra s tím, že by se mohlo jednat o kárné provinění.
S tímto verdiktem ale nesouhlasila státní zástupkyně, která se na místě odvolala. Oba policisté se naopak práva na odvolání vzdali.
Zakázaná demonstrace se dostala až před Ústavní soud
Případ údajného fackování a škrcení není jedinou kontroverzí, která se s návštěvou Si Ťin-pchinga pojí. Ve vleklý justiční spor se proměnila zakázaná demonstrace na Hradčanském náměstí. Tu svolal bývalý šéf zelených a protibetský aktivista Martin Bursík v době, kdy v Praze pobýval čínský prezident.
Demonstraci „Za lidská práva v Číně a za solidaritu s Tibetem“ sice nejprve magistrát povolil, pak ale policisté účastníky demonstrace před Pražský hrad stejně nepustili. Na podporu svého postupu využili dopravně-inženýrskou vyhlášku o uzavření cest a silnic.
Bursík se proto jako svolavatel demonstrace obrátil na soud. V žalobě poukazoval na to, že demonstrace může být zakázaná jen do tří dnů od jejího ohlášení. Policie přesto Hradčanské náměstí uzavřela, argumentovala bezpečností. Podle Bursíka tím ale porušila ústavně zaručené právo na shromažďování. Přímo v době konání plánované demonstrace navíc ani čínský prezident na Hradě nebyl, upozorňoval exministr.
Loni v březnu ale pražský městský soud pravomocně rozhodl, že byl postup policie v souladu se zákonem. „Samotná skutečnost, že demonstrace je ohlášena na určité místo, ještě z obecného hlediska neznamená, že by tam nebylo možné omezit právo vstupu,“ konstatoval soudce.
Skupina senátorů se pak v reakci na tento verdikt obrátila na Ústavní soud a podala návrh na zrušení části zákona o pozemních komunikacích, konkrétně paragrafu, který umožnil při návštěvě čínského prezidenta Hradčanské náměstí uzavřít. Podle senátorů je zákon příliš obecný a dostatečně nepopisuje podmínky nebo meze uzavírky. Navíc prý neříká, jak mají úředníci postupovat v případě kolize dvou zájmů: třeba právě bezpečnosti a shromažďovacího práva.
Ani Ústavní soud ale této stížnosti nevyhověl. Shromažďovací právo sice může představovat klíčový prostředek pro vyjadřování názorů a pro zachování svobody a demokracie, ale ani toto právo není absolutní. K uzavření komunikace, na níž se má ohlášené shromáždění konat, však může úřad přistoupit jen tehdy, pokud je to nezbytné třeba pro ochranu veřejného pořádku či zdraví, dodal Ústavní soud.
Potyčky kvůli tibetské vlajce nakonec skončily v přestupkovém řízení
Justice se zabývala také některými potyčkami mezi příznivci a odpůrci čínského prezidenta. Na policejních služebnách skončilo celkem 23 demonstrantů, většinu incidentů však policisté vyhodnotili jen jako přestupky.
Až před soud se dostal případ Číňana Tung Ťiang-čchinga, který na Evropské třídě vytrhl tibetskou vlajku jednomu z demonstrantů. Obvodní soud pro Prahu 6 Tungovi původně uložil trestním příkazem vyhoštění z Česka na dobu pěti let, cizinec ale podal odpor, a soudkyně tak musela k projednání věci nařídit hlavní líčení.
Obvodní soud pak rozhodl, že má Číňan zaplatit pokutu 15 tisíc korun. Městský soud však poté pravomocně rozhodl, že nešlo o trestný čin, a předal věc do přestupkového řízení.
Prakticky totožně dopadla dvojice Číňanů, která vytrhla demonstrantce vlajku, ta ji ale přitiskla k tělu a nechtěla pustit. O vlajku se pak přetahovali, nakonec se Číňanům podařilo vlajku ukořistit a vhodili ji do řeky.
Také tento případ nakonec skončil v přestupkovém řízení. S tímto závěrem ale nesouhlasil Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kerý proti tomu podal dovolání.
Policie přiznala pouze chybu na FAMU
Policie čelila v souvislosti s tibetskými vlajkami kritice ve více případech, podle vlastního interního šetření ovšem strážci zákona chybovali pouze v případě zákroku na pražské FAMU, kam dvojice policistů přišla kvůli vyvěšeným vlajkám. Dvojice policistů si nakonec v kárném řízení vysloužila napomenutí a měla snížené platy.
