Vratislav Kulhánek: Vláda s komunisty by mi příliš nevadila. Vládli ve Francii i Itálii a nebyla z toho katastrofa

Vratislav Kulhánek v Interview ČT24 (zdroj: ČT24)

Přesvědčovat velké zahraniční společnosti, které podnikají v Česku, aby přidaly svým zaměstnancům, se chystá prezidentský kandidát Vratislav Kulhánek. Varoval před úvahami o vystoupení z Evropské unie a nebránil by se přijetí eura. V Interview ČT24 Kulhánek řekl, že by nejmenoval premiérem trestně stíhaného člověka, kdyby jej však před stíháním kryla imunita, jmenování by připadalo v úvahu. Nevadila by mu ani vláda, která se opřela o komunistickou stranu, za větší hrozbu považuje SPD.

Česká televize vysílá rozhovory s prezidentskými kandidáty v abecedním pořadí v rámci skupin dle nominace, jak je stvrdilo ministerstvo vnitra. První skupinu tvoří kandidáti navržení senátory, druhou ti s podporou poslanců a ve třetí skupině jsou kandidáti s podpisy od občanů.

Proč si myslíte, že byste měl být prezidentem zrovna vy, co můžete lidem nabídnout?

Nemyslím, že bych to musel být zrovna já.

Rozhodl jste se kandidovat.

Mohu nabídnout poměrně rozsáhlé životní zkušenosti. Jak jsem se rozhlížel po ostatních kandidátech, tak tím, že jsem celý život strávil po fabrikách v různých pozicích, tak jsem asi nejblíž lidem. Myslím si, že tahle zkušenost, kromě toho určitá zkušenost z řady zahraničních jednání, by mohla postačovat.

Píšete, že za doby posledních vlád se toho v této zemi příliš nezměnilo, například v důchodovém systému – nic kromě nejistoty důchodců, co s nimi bude. Je to tady podle vás opravdu tak špatné, tak vážné, anebo je to skupina voličů, na které cílíte?

Tak špatné a vážné to není. Nedávno vyšla docela zajímavá statistika, kde jsou čeští důchodci na 18. místě v rámci 40 nebo 50 zemí. Aby to ale bylo na to, aby si lidé v důchodu obzvlášť lebedili, tak to ne. Když vezmu poslední prezidenty, i když si uvědomuju, že neměli žádnou exekutivní moc, tak vesměs to byli lidé z Prognostického ústavu, kteří s důchodci do styku příliš nepřišli. A když přišli do styku s důchodci, tak to byli většinou důchodci dobře zaopatření. To se týká i vlády. Možná to bylo jedním z důvodů, proč se důchodová reforma pořád odkládala, měnila se jednou tak, jednou tak. Není to jednoduchá věc, to je samozřejmé.

Jak byste to jako prezident, pokud byste byl prezident, mohl ovlivnit, jak byste do toho chtěl vstupovat, pakliže nemáte zákonodárnou iniciativu?

Je jediná možnost – apelovat, permanentně obtěžovat politiky, že toto je téma, kterým je třeba se zabývat.

Když uvádíte své priority, tak říkáte, že si vážíte lidí, kteří stojí každé ráno v šest u píchaček, je čas vrátit jim respekt a úctu. Tihle lidé podle vás respekt a úctu nemají, nebo jim to někdo vzal? Případně kdo?

Vzal, to se nedá říct. Ale když se podíváte, o čem se píše, o čem se mluví, tak se mluví o kdejakém politikovi, o kdejaké hvězdičce. Ale o lidech, kteří vlastně se starají o to, abychom měli co jíst a aby politici vůbec mohli existovat a dostávat plat, tak o těch se příliš nemluví. Nedá se říct, že by neměli respekt. Oni mají respekt ve chvíli, kdy je zrovna potřebujete, ale když je nepotřebujete, tak si jich nikdo nevšímá. To se týká platů, to se týká dalších věcí.

Odcházející vláda Bohuslava Sobotky byla vládou, která se tvářila, že tlačí na minimální mzdy. Minimální mzdy také rostly. Podporujete tuto formu, anebo jakou jinou pozornost vy byste si vůči této skupině lidí představoval?

Minimální mzda je marginální záležitost. Když se podíváte na počet lidí, kteří berou minimální mzdu – a v řadě případů by ji ani brát nemuseli, kdyby to bylo definováno jinak – tak jde spíše celkově o platovou úroveň. A když se bavíme o platech, tak se vláda dokáže hlavně bavit o státních úřednících a o těch, kteří zrovna křičí – o lékařích, o školství. Na druhé straně když se podíváte na firmy, tak některé jsou na tom dobře. Jistě, jsou privátní, jenomže specielně u firem se zahraniční účastí, tam by prezident mohl ledasco dělat.

Můžete být konkrétnější? Vy koneckonců máte zkušenost právě z prostředí byznysu.

Mohu být velmi konkrétní. Dovedu si dobře představit, že bych se potkal s Matthiasem Müllerem, což je šéf koncernu VW. Protože vím, že je ve Škodovce stejná produktivita, stejná intenzita práce, stejná technika a vozy se prodávají za stejné ceny, jako se prodávají vozy Volkswagenu, tak bych se ho tázal, jestli je skutečně nutné, aby byly ve Škodovce tak výrazně nižší mzdy, než jsou v Německu. Tímhle způsobem bych se tázal řady majitelů. Myslím, že těžko může majitel firmy odmítnout žádost prezidenta republiky o setkání. Jednoho po druhém bych se mohl ptát. Byl bych hrozně zvědavý zejména na francouzské podnikatele, když si vzpomenu na vyjádření prezidenta Macrona, že jsou tyto země téměř o ničem. Rád bych řekl ještě jednu věc, ke které se při běžných debatách nedostanu: Ze všech stran slyším ‚montovny, montovny‘. Nic nevznikne, aniž by se to smontovalo. Česko, co se týče úrovně, je na tom prakticky stejně jako Rakousko, klidně bych se nebál srovnat to i s Německem. Finální produkt nemusí být vždycky jenom auto nebo televizor. Může to být i docela významná součástka do auta. Potom si můžeme zase povídat o tom, jak je to se mzdami, jaké jsou transferové ceny a tak dále. Vím, že mě spoustu lidí nepochválí za to, co říkám, ale já si myslím, že je třeba, aby to bylo řečeno. To je možnost, kterou prezident má.

Hovoříte o větších koncernech. Když se ale podíváte celkově na podnikatelské prostředí, myslíte si, že mají podnikatelé takové podmínky, aby mohli zvedat mzdy rychleji, anebo mají pravdu i ti, kteří říkají ‚my bychom rádi, ale zatěžuje nás byrokracie, neustálé legislativní změny, kontrolní hlášení‘. Jak je podnikatelské prostředí nastaveno, mohlo by lépe vyhovovat i zaměstnancům?

Je hodně věcí, které znepříjemní podnikání, ale že by přímo ovlivňovaly systém řízení, schopnost zvyšovat produktivitu práce, o tom přesvědčený nejsem. Je pravda, že v řadě případů se nedá docílit tak vysokých cen v dodavatelských firmách, aby se mohly výrazně zvýšit ceny. Konkurence je velká a pokud zvýšíte výrazně ceny, tak neprodáte nebo vás nahradí na trhu někdo jiný. To, co jsem říkal, nemá obecnou platnost, ale u zahraničních firem to platit může.

Jaké překážky by se daly odstranit?

Když si vzpomenu na dobu svého působení ve Škodovce – je pravda, že všechny překážky ke mně zřejmě nedolehly – tak si myslím, že jich není tolik, aby se nedalo v klidu podnikat.

Firmy se teď potýkají s tím, že mají nedostatek zaměstnanců. Jak se s tím má Česká republika vyrovnávat? Můžeme si vzpomenout například na dohody vlády a některých firem, že by vláda měla ulehčit přístup zahraničních pracovníků na pracovní trh. Je to cesta, kterou by se mělo Česko vydávat? A případně za jakých podmínek?

Základní cesta, která vede k úspěchu, je zvyšování produktivity práce. O tom žádná. Tam si myslím, že je ještě značný rezervoár tuzemských pracovníků. Druhá věc, dovezení pracovníci – když to tak nazvu – mají svůj význam, protože smlouvy s nimi jsou. To znamená, že až přijde krize, propad křivky vyrovnáte tím, že propustíte, respektive pošlete domů, zahraniční pracovníky. Nezní to hezky, ale dělá se to všude ve světě. Pokud chci přežít krizi, musím si udržet výrobní schopnost, a to mi udrží kmenoví zaměstnanci.

Jaký je váš odhad budoucnosti ekonomického růstu nebo propadu v krátkodobém čase?

Poměrně pesimistický. Konjunktura trvá už dlouho, ekonomika je přehřátá, dávám tomu dva roky, než se začne projevovat recese a krize.

Euro není pro Kulhánka hrozbou, vystoupení z Unie ano

Jednou z budoucích otázek je otázka přijetí eura. Máte obavu – stejně jako třeba prezidentský kandidát Petr Hannig – že přijetí eura znehodnotí příjmy, důchody a tak dále?

Takovou obavu rozhodně nemám. Místo 27 tisíc nebo 25 tisíc korun budu mít ve spořitelně tisíc euro, ale stejným způsobem by měly poklesnout i ceny, takže by na tom nikdo neměl tratit. Naopak by se na tom mohlo vydělat, mohlo by se hodně vydělat na transakčních nákladech. Tím pádem by se třeba mohl uvolnit prostor pro zvyšování mezd.

Takže přijetí eura byste nebránil.

Přijetí eura bych nebránil, nicméně nejbližší možný horizont je za pět let. Uvidíme, co se do těch pěti let bude s eurem dít. Rozhodnout se můžeme vždycky.

Zajímalo by mě, jestli byste vyvěsil – nebo ponechal – anebo sundal vlajku Evropské unie z Pražského hradu.

Když už tam je, tak bych ji tam nechal. Kdybych ji sundal, tak by to byl symbol pro ostatní země Evropské unie, že něco není v pořádku. Kdyby tam nebyla, asi bych ji vyvěsil, s tím bych neměl problém. 

Jakým jsme podle vás členem Evropské unie? Jakým jsme partnerem ostatních zemí?

Hloupým. Zdaleka nevyužíváme – tím myslím vládu a vládní úředníky – všech možností, které ten prostor dává. Na hranu rizika jdeme v momentech, které za to nestojí, kupříkladu omezování zbraní a kvóty, kde se velice vyhraňujeme. A v některých případech akceptujeme věci, které bychom akceptovat nemuseli. Když se podíváme do Rakouska a půjdeme do standardní restaurace, tak uvidíme, že tam nejsou pákové baterie v umývárně, na které jsme kdysi museli všichni nastoupit, že jsou tam restaurace do 50 metrů čtverečních, kde je dovoleno kouřit a řada dalších věcí.

Co říkáte neustálému zpochybňování členství Česka v Evropské unii, volání po vyhlášení referenda o vystoupení z Evropské unie?

Toho se hrozně bojím. Mám z máločeho strach, ale z toho strach mám, lidé jsou snadno zmanipulovatelní. Nakonec to vidíme na výsledcích voleb. Přesvědčit lidi proti něčemu bývá někdy snadné. Kdybychom vystoupili z Evropské unie, tak bychom toho velice hořce litovali. Jednak by nás už nikdo nevzal zpátky, jednak by se rázem snížila životní úroveň minimálně o třetinu, protože naše produkty se clem by byly v ostatních zemích Evropské unie těžko prodejné. Řada firem by se odstěhovala. Stačil jenom náznak Katalánska, že by se odtrhlo od Španělska, a rázem si řada firem uvědomila, že kdyby se odtrhlo Katalánsko od Španělska, nebude součástí Evropské unie a začaly stěhovat své centrály z Katalánska do ostatních částí Španělska. Tohle je třeba si uvědomit. Je to nebezpečná věc.

Evropská unie jako celek podporuje protiruské sankce, uplatňuje je kvůli chování Ruska na Krymu, na Ukrajině. Jste tím, kdo podporuje podobné prostředky, anebo si dovedete představit nějakou jinou formu, jak ovlivňovat politické chování takové velmoci?

Dovedu si velmi dobře představit jinou formu a rád bych viděl, jak by byla realizovaná. Různými blokádami a omezeními nikdy žádný režim ještě nepadl. Nepadla Kuba, nepadl Napoleon, nepadl Írán, Severní Korea je klasický příklad toho, že při všech sankcích ještě pořád funguje. Měla by se najít jiná cesta – samozřejmě politická embarga všeho druhu. Napadá mě takový bonbonek – obrovský politický dosah by mělo třeba přesunutí mistrovství světa ve fotbale z Ruska do jiné země.

To znamená, ekonomické sankce jako takové nepodporujete z principu?

Z principu.

Proč ne? Máte pocit, že nás nějak ekonomicky ohrožují? Obchodování probíhá dál, i když možná v menších objemech. 

Má to dvě dimenze. Jedna je, že ztrácíme na exportu a že průmysl v zemi, která je embargovaná, se začíná rozvíjet, protože jim nic jiného nezbývá. V Rusku se začíná slušně rozvíjet jejich vlastní průmysl, a tím se omezuje při případném zrušení sankcí možnost vyvážení produktů do té oblasti. Druhá dimenze je, že nebylo-li by sankcí, tak by pravděpodobně možná 30, možná více procent ruské ekonomiky ovládaly západoevropské, americké koncerny. Z toho by samozřejmě mohl vyplynout příslušný politický vliv.

A myslíte si, že přesunutím mistrovství světa by se skutečně změnilo chování takové země, jako je Ruská federace?

Změnilo chování ne, ale signál by to byl, protože na fotbal se koukají všichni. Fotbal je významná záležitost – i když jako bývalý volejbalista to beru s krvácejícím srdcem, ale fotbal je fotbal – dívají se na něj v Rusku miliony, ne-li desítky milionů lidí. Když vidíte rozlosování, že pravděpodobně postoupí Rusko ze skupiny, tak jich bude ještě víc. To by mělo efekt.

Na které regiony byste se vy jako prezident soustředil?

Evropská unie je základ. Pro mě jsou klíčové regiony asijské regiony. Málo mluvíme o Malajsii, Indonésii, Vietnamu. Vietnam je zejména pro auta sympaticky situovaný – stejně jako Chile. Pro automobilový průmysl je to ideální země.

Mnohem více se mluví o Číně. O tom si myslíte co?

Čína pracuje – jako každá velmoc – hlavně sama na sobě. Čína bude akceptovat import tak, jak jí bude vyhovovat. Když se podíváte na bilanci mezi Čínou a Českou republikou, tak export Číny do České republiky mnohonásobně převyšuje náš import do Číny. Velkou perspektivu tam nevidím.

SPD je těžko přijatelná, KSČM přestává být nebezpečná, říká prezidentský kandidát

Jako prezident byste měl vliv na povolební jednání, na domácí politiku, na uspořádání budoucí vlády. Jmenoval byste člověka, který je trestně stíhán, anebo mu případně trestní stíhání hrozí, do funkce předsedy vlády?

Pokud je trestně stíhán, tak v žádném případě ne. Pokud by měl poslaneckou imunitu a nebyla by mu sebrána, tak bych to musel respektovat a byl by to pro mě člověk, který by nebyl stíhaný. Stíhaný premiér se nemůže plně věnovat své práci ani na ni nemůže stoprocentně myslet. Vzhledem k tomu, že to je práce na sto procent, tak že by ještě řešil nějaké další problémy, je nepřijatelné.

Měli by být poslanci vydáváni k trestnímu stíhání, aby soud rozhodl o tom, zda jsou vinní, či nevinní?

Jednoznačně – co nejrychleji. Na druhé straně bych apeloval na soudy, aby co nejrychleji rozhodly.

Věříte, že vláda, která vzniká, bude mít důvěru a získá ji?

Pokud bude dostatečně – jak bych řekl – flexibilní až mazaná, tak by ji získat mohla. Otázka je, od koho ji získá a na druhé straně, jak silná je opozice. Ale i kdyby došlo k nejpesimističtějšímu scénáři, jak získat důvěru, to znamená s podporou komunistické strany a SPD, tak si nemyslím, že by byla demokracie ohrožena.

SPD a komunisté a jejich případná podpora budoucí vládě je nějaký limit, který vám nevyhovuje?

SPD je pro mě strana, která postavila celou svoji strategii na boji proti imigrantům, kteří tu nejsou, a na boji proti našemu členství v Evropské unii, a to je pro mě absolutně nepřijatelné. Komunisté ve stavu, v jakém jsou, by mi principielně tolik nevadili. Ve Francii byli ve vládě, v Itálii byli ve vládě a nebyla z toho nikdy žádná velká katastrofa. S relativně nízkým procentním podílem po současných volbách je nevidím jako nebezpečnou stranu.

I přes to všechno, co má tahle země za sebou? Řada politiků najednou vidí komunistickou podporu jako naprosto srovnatelnou s podporou od ostatních politických stran.

Mám dost zkušeností a užil jsem si své, takže myslím, že jsem oprávněn říct: Pokud je tato strana pod kontrolou parlamentu, pod kontrolou koaličních partnerů, tak nevidím velké riziko. Myslím si, že řada členů komunistické strany už má natolik vybudovanou ekonomickou pozici v současné společnosti, že by ani sami neměli zájem o zásadní změnu. A konečně, kdyby se kdysi dávno přejmenovali na stranu demokratické levice, tak by titíž lidé vůbec nevadili, takže v čem je problém?

Takže si podle vás zaslouží společenskou rehabilitaci? Jsou tam i komunisté, kteří se odkazují i k předlistopadovým myšlenkám.

V každé straně máte lidi, kteří jsou nějakým způsobem svázáni s minulostí. Neměl bych z toho radost, ale že bych z toho měl trauma, to určitě ne.

Přesto byste vládu s touto podporou, ať už tichou nebo přímou, jako prezident republiky jmenoval, pakliže by byla jedinou variantou.

Určitě, protože země musí mít vládu. Bez vlády to samozřejmě jde, v Belgii to je už asi třetím rokem, ale v civilizované zemi by měla být vláda, která je pod kontrolou parlamentu. Když nebude, tak co bude vlastně parlament kontrolovat? Když bude vláda v demisi, tak může opozice říkat, co chce, a nic se neděje.

Jak moc by vám vadila vláda bez důvěry, jak moc je to udržitelná varianta?

Vláda bez důvěry by mi vadila. Když má vláda důvěru a zlobí, tak jí může parlament vyslovit nedůvěru. Když důvěru nemá, tak co s ní naděláte? Notabene když má podporu prezidenta. 

To je parametr, o kterém hovoří i předseda Ústavního soudu, že by už byl vykazováním nerespektování ústavy.

Já to vidím také tak.

Další případný pokus byste svěřil komu, pakliže by ten, kdo má ten první, důvěru nezískal. Stejnému člověku – vítězi voleb – nebo někomu jinému?

Druhé nejsilnější straně. To je, to je zvyklost všude ve světě. Pokud by neuspěl, tak pak je třetí volba předsedy parlamentu, a pokud by ani potom neuspěl, tak musí být nové volby, jinak to nejde – o tom je demokracie.

Stávající pravomoci stačí

Chtěl byste jako případný prezident větší pravomoci?

Ne, ani trochu. Stávající jsou dostačující, jsme parlamentní demokracie, ne prezidentský stát. Když by byl prezidentský stát, bylo by to něco jiného, také by to bylo něco jiného o volbách. Ale jsme země, kde vládne parlament prostřednictvím vlády – nebo vláda prostřednictvím parlamentu, teď nevím, jak bych to přesně formuloval. Prezident má řadu povinností, ale nevládne.

Jakou sílu mu podle vás dala a dává přímá volba?

Proč by měla být z přímé volby větší síla než z volby parlamentem? Snad jen v tom, že se tam mohou dostat lidé, kteří nejsou propojeni s politickými stranami. Pochopitelně, že nemůže mít téměř žádná politická strana tolik voličů, jako budou mít ti dva, kteří se dostanou do finále. Politických stran je devět, kandidátů je neuvěřitelné množství. Tady jde jenom o dva lidi, vůči kterým se musíte vymezit, ale z toho nevyplývá žádná větší síla nebo větší právo.

Jak byste jako prezident přistupoval k udělování milostí? Co si myslíte o vyhlašování amnestií?

Amnestie bych nevyhlašoval, protože jednak jsou s tím špatné zkušenosti a jednak k tomu nevidím žádný podstatný důvod. Proč? Protože je nějaké výročí, tak proto pustím lidi, kteří byli potrestáni, ven? To snad ne. Ekonomický nebo nějaký společenský důvod bych k tomu neměl. Co se týče milostí, byl jsem nucen zkorigovat svůj původní názor, že bych milosti nedával, že od toho jsou soudy a soudy že mají v rámci trestního řádu dostatečný prostor zmírňovat, případně propouštět.

Co vás donutilo nebo přesvědčilo k tomu, že jste ho zkorigoval?

Hodně lidí, se kterými jsem o tom mluvil, a přesvědčili mě, že milost svůj smysl v některých případech má, i když mně to zní hrozně, ten název je cosi středověkého. Pravděpodobně by se mohlo stát, že bych nějakou milost mohl udělit, pokud bych k tomu byl kompetentní. Ale pokud bych ji udělil, tak bych se u toho vždy domáhal kontrasignace předsedy Senátu.