Petr Hannig: Jsme bezmocní, v EU nic nezmůžeme ani s Visegrádem za zády

Petr Hannig, který je jedním z prezidentských kandidátů navržených poslanci, jde do voleb jako stranický kandidát. Stejně jako strana Rozumní, kterou vedl do voleb, akcentuje téma migrace; cítí, že je Česko v Evropě bezmocné. V Interview ČT24 dal najevo, že chce hledat silné spojence, se kterými by Česko zabránilo například revizi dublinského systému.

Video Interview ČT24
video

Petr Hannig v Interview ČT24

Česká televize vysílala v Událostech rozhovory s prezidentskými kandidáty v abecedním pořadí.

Proč kandidujete na prezidenta zrovna vy? Proč si myslíte, že byste vy měl být prezidentem?

Stalo se to trošku komplikovaně. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl kandidovat na prezidenta České republiky. Ovšem když jsme kandidovali do parlamentních voleb, do Poslanecké sněmovny, Rozumné podporovalo šest dalších stran. A předsedové těch stran říkali: Měli bychom mít svého vlastního prezidentského kandidáta. Nikdo jiný se na to nehodí než vy, vás lidi znají. Nejdříve jsem se bránil, a potom jsem volal svému synovi – protože já jsem vdovec, tak jsem se mohl radit se svým synem – který byl vždycky proti mé politické činnosti. Ale tentokrát říkal: Tati, jdi do toho, byl bys dobrým prezidentem.

Na druhou stranu volby do Poslanecké sněmovny vám nevyšly. Co vás přesvědčuje o tom, že by teď úspěch mohl přijít?

Jsem neohrožený bojovník. Vždycky jsem kandidoval jenom za stranu, kde jsem byl předsedou, nikdy jsem v žádné jiné straně nebyl. A nabídky kandidovat za někoho jiného jsem vždy odmítal. Čili beru to jako logickou řadu.

V médiích jste hovořil o tom, že pakliže by nekandidoval Miloš Zeman, nebyla by zachována jeho politika. V jakém smyslu? A když kandiduje, nejsou vaše šance o to menší?

Já nemám úplně stejnou politiku jako současný pan prezident. Například jsem zásadně proti přijetí eura, protože euro ochudí nebo znehodnotí důchody, platy a úspory.

Z čeho vycházíte v tomto ohledu, jak to máte propočítané? Pan prezident, a nejenom on, říká, že nic takového nehrozí.

Ze skutečnosti. Kolik lidí ze Slovenska pracuje u nás a kolik lidí z České republiky pracuje na Slovensku? A proč? Protože euro podvazuje ekonomiku.

„V Evropě jsme bezmocní“ 

Vy hovoříte o migraci, o bezpečnosti. Kritizujete přijetí eura. Když začneme migrací a Evropskou unií jako takovou, říkáte, že každý stát v Evropské unii by měl mít právo veta, aby se nestávalo, že dochází k diktátu těch velkých, a aby ti malí, slabší nebyli bezmocní. Kdo konkrétně je teď v Evropské unii podle vás bezmocný?

Bezmocní jsme my.

V čem?

Praktický příklad: Premiér Bohuslav Sobotka a premiér Slovenska Fico jezdili do Bruselu, aby jak Česká, tak Slovenská republika dostaly dvě agentury, co byly v Londýně. Agentura finanční měla přijít do Prahy a léková do Bratislavy. Celou dobu to vyjednávají, a potom kvůli zaměstnancům těch agentur, kteří si myslí, že jedou někam na divoký východ, to dají Amsterdamu a Paříži. Takhle to nejde – když se na nejvyšší úrovni jedná, a potom se to shodí, jenom že někomu se nechce jezdit do Prahy nebo do Bratislavy.

Jak víte, jak se to rozhodovalo? Také je to asi otázka toho, co město a země dokáže nabídnout.

V médiích, jako já čtu každý den všechny tištěné noviny.

Věříte tomu, že v Evropské unii existují hlasy, které mají stejnou váhu, a že vítězí ten konsensus většiny? Tak to ve velkých společenstvích musí chodit.

Vy myslíte kvalifikovanou většinu. Tu bohužel nedá dohromady ani Visegrádská čtyřka. Proto, kdybych byl zvolen, bych se snažil jezdit nejenom do Visegrádu, ale i třeba do Slovinska, Chorvatska, Litvy, Estonska, Lotyšska – všech těchto takzvaných východních států. Abychom spolupracovali a dali dohromady kvalifikovanou většinu. Lisabonská smlouva, proti které už jsem tehdy jako předseda Suverenity velmi tvrdě vystupoval, je to, co podle mě – a já jsem velký Evropan – může zničit Evropskou unii. Když se někdo cítí ponižován, tak se postaví na zadní.

Ponižování a bezmoc uvádíte často na příkladu migrace. Vidíte, že český přístup je velmi konzervativní. Neuspěli jsme se svým přístupem, že nechceme přijímat migranty v alokačním programu, ale děje se to, že nám je sem nikdo neposílá. Ostatní země musí respektovat naše chování. Neděje se nic, v čem by byla Česká republika k něčemu dotlačena. Přístup může být asertivní, může být i takový, že se vláda rozhodla podporovat migranty nebo migrační krizi jinými prostředky, například prostředky finančními. Máte pocit, že je Česko v tomto ohledu nějak usurpované – když tady migranti ani nakonec nejsou v takovém počtu, jak se obáváte?

Možná víte o tom, že se připravil v tajnosti a tichosti Dublin 2.0. O tom se teď jedná ve Štrasburku. Pokud to bude schváleno – ono už to bylo schváleno špičkami Evropské unie – tak nebudeme mít vůbec žádný prostor k tomu, abychom si mohli vybírat, jakého migranta chceme, s jakým vzděláním a tak dále. Automaticky nám sem budou posíláni ne z hranice, ale třeba z Německa nebo těch států, kde už migranti jsou. Já jsem člověk, který má rád dobrá jídla – orientální jídla. Praha je už multikulturní město. Všichni ti cizinci, co tu jsou, i jiných vyznání, pracují a podnikají. Pokud sem dostanete cizince, kteří budou pouze na dávkách, tak začne problém jako ve Francii.

Ale to nemůžete nikdy předpokládat dopředu.

Můžeme to předpokládat podle vzoru Německa. 

V čem si myslíte, že to mají menší země, které se k tomu staví konzervativně, těžší? Když se podíváte na země, jako je Itálie, Řecko a právě Německo, země, které mají uprchlíků, migrantů skutečně desetitisíce a nějak se s tím musejí vypořádat. Dovedete si představit, že by třeba tyto země řekly ‚my ty migranty nechceme‘? Co by se asi ve světě dělo?

Paní Merkelová neměla říct to, co řekla – máme otevřené brány. Vlastně zazdila všechny do té doby platící evropské zákony.

To řekla v době, kdy se Řecko a Itálie rozhodly, že přestanou s registrací migrantů. Už jich na svém území měly hodně a nikdo ze zemí okolo nebyl schopen je podpořit. Takže to mělo nějaký vývoj, příčinu a důsledek. Víte, že migrantů je nejvíce v zemích, jako je Itálie a Řecko. Proto se na to ptám.

My jsme dali hodně peněz na hranice mezi Makedonií a Řeckem. Toto měly udělat všechny státy, měly jednat s Tureckem tak, aby nebyla tato masivní migrační vlna. Když vezmete skutečně uprchlíky z válečných oblastí, tak jich nikdy nebude tolik, kolik jich bylo. Teď už nejsou vůbec žádní uprchlíci, jsou to ekonomičtí migranti, kteří sem jdou z oblasti Sahelu.

Žádná mezinárodní organizace ještě neřekla, že je konec uprchlické krize, že uprchlická krize není způsobená válkami, protože je stále. Konflikty přetrvávají. Nejde jen o Blízký východ, o subsaharskou Afriku. Jde také o témata, která nás čekají do budoucna – klima a tak dále. Svět se s tím bude muset nějak vypořádat, i když se mu to třeba nelíbí. To uznáváte?

Když se podíváte na mapu, vidíte obrovskou Afriku a malou Evropu. Malá Evropa do této chvíle pomáhala africkým státům, protože měla své ekonomické přebytky. Když to všechno, ta vlna, přijde do Evropy, sociální systémy mohou zkolabovat a už vůbec nebudou peníze na to saturovat země, kde problémy jsou.

Ale jaké řešení navrhujete? To není jenom tak, že se dá říci ‚nikoho tady nechceme‘. Ti lidé už tady jsou nebo jsou v pohybu anebo prostě půjdou. Takže řešit to pomocí podpory v daných zemích…?

Já myslím, že se to Evropská unie snaží dělat, ale pomalu – dělá jeden krok dopředu, dva dozadu. V Libyi mít nějaké pointy, kde to řešit. Tím se ušetří spousta peněz, protože když celá vlna přijde do Evropy… Podívejte se, třeba loď má vztlak dvě stě osob. Když na ni přijde dva tisíce osob, tak se potopí. To samé je s Evropou. Evropa se potopí. Musí v tom být zdravý rozum.

„Média pořád nacházejí něco špatného, místo aby nacházela něco dobrého“

Jak si myslíte, že program, o kterém hovoříte – bezpečnost, migrace – může uspět? Třeba poslední výzkum CVVM hovoří o tom, že v Česku se cítí bezpečně 85 procent lidí. Není na čase než umocňovat obavy, přinášet voličům nabídku pozitivní vize, co zlepšovat na území České republiky? 

Velmi dobře jste řekla, že 85 procent našich občanů se cítí bezpečně. Vždyť to je skvělé. Jsme klidné srdce v rozbouřené Evropě. Já bych chtěl, abychom zůstali klidným srdcem.

A mě by zajímalo, jestli máte nějaké jiné téma pro současnou situaci, které by mohlo zaujmout a mohlo by se dotýkat pozitivnějšího vývoje života lidí.

Pokud pomineme migraci, tak mám téma prostě naslouchat druhým. Jsme v době tady, kdy je každý každému nepřítelem. To by nemělo být. Měli bychom spíše – vím, že to slovo je zprofanované – mít lásku k bližním. To nemáme. Nemáme ani lásku ke svému partnerovi, lásku ke svým sourozencům, k rodičům. To všechno se musí vrátit.

Čím si myslíte, že to je způsobeno?

Je to politikou, je to médii. Média pořád nacházejí něco špatného, místo aby nacházela něco dobrého v lidech. Když čtu noviny, nebudu říkat které, tak tam je všechno pořád špatné, akorát na poslední stránce je malý odstaveček – dobré činy. Mělo by to být obráceně. Dobré činy především a na to špatné zapomenout.

Na Hradě visí vlajka Evropské unie, kterou tam dal prezident republiky Miloš Zeman. Zajímalo by mě, jestli byste ji tam nechal, nebo jestli byste ji sundal.

Vidíte to? Tady je velký rozdíl mezi mnou a Milošem Zemanem. Já bych ji hned sundal. Dal bych ji tam jenom, když přijede návštěva z Bruselu.

Proč?

Protože český hrad je hrad českých králů a československých prezidentů, potom českých prezidentů. Nikdy tam nevisela cizí vlajka než standarta prezidenta republiky a československá, potažmo česká vlajka. Cizí vlajka tam visela jenom v době protektorátu.

Vadí vám, že jsme členy Evropské unie?

Ne. Já sám mluvím pěti jazyky a mám kamarády všude v Evropě. Francouzi jsou hrozně nešťastní – i Francouzi, kteří vlastně jsou na tom dobře, zemědělská politika. Ale i tak je Evropská unie svým způsobem ničí, protože ničí malé farmáře. Znám vinaře, mám kamarády všude.

A uznáváte, že všichni členové, kteří jsou toho součástí, mohou fungování Evropské unie měnit?

Máte pravdu. Proto bych jezdil v bývalém východním bloku, na který se ten, ta původní patnáctka – nebo spíše původní šestka – dívá svrchu. Protože pokud budeme jezdit a uklánět se, poklonkovat, tak nedosáhneme ničeho. Musíme sehnat kvalifikovanou většinu, a to bude můj úkol na začátku prezidentského působení. 

Když se podíváme na druhou stranu, zajímalo by mě také, jaký je váš postoj k protiruským sankcím.

Četl jsem v nějakých novinách, že Madeta byla hrozně poškozena tím, že ruské sankce jsou. Myslím, že sankce jsou k ničemu, obchodovat se má. Nakonec Německo, které je pro sankce, si dělá plynovod nebo ropovod, vyhýbá se jak Ukrajině, tak Polsku.

Sankce se vztahují jenom na některá odvětví a na některé segmenty. Ono se dále obchoduje.

Buďto všechno, nebo nic.

Buďto všechno, nebo nic – to by byl asi postoj, který nevím, jestli by prošel. Když ale mluvíme o tom, zda se může něco vymoci, tak čí je vina to, že ty protiruské sankce byly vytvořeny a že na nich panovala shoda? Když se podíváme právě na tu příčinu, na anexi Krymu, na chování Ruska na Ukrajině, dává to smysl? Nebo je nějaká jiná politická páka, jak danou velmoc dotlačit k jinému politickému chování?

Je jasná věc, že my v tom nic nezmůžeme. Musíme se snažit, aby tím naše ekonomika nebyla poškozena, a kvůli tomu jsem proti sankcím.

Na které země nebo regiony byste se jako prezident více soustředil?

Třeba Indie, která je na výši v moderních technologiích. Tam nemáme skoro žádné kontakty. Latinská Amerika trochu upadla, Brazílie má pořád problémy. Myslím, že není dobře orientovat se pouze na Evropskou unii. Také zapomínáme trochu víc se orientovat na Spojené státy americké. Teď, jak je Trump, nejsou skoro žádné vztahy, jsme jaksi chladní. Na všechny strany – Amerika, Evropská unie, Rusko, Čína, celý svět. Musíme se chránit ze všech stran, protože vždycky nás nejvíc podrazili naši spojenci. Před druhou světovou válkou to byla Francie s Anglií – která vlastně nebyla spojenec, ale Francie – nás prodali Hitlerovi. Mnichovská dohoda. Pak jsme byli spojenci…

Teď to ale vyprávíte bez souvislostí, které jsou poměrně fatální. Nemůžete říci, že by nás pak nechali napospas. Jsou to poměrně složité historické souvislosti…

…A potom zase Sovětský svaz, spojenec, nám sem poslal tanky – všichni spojenci, Polsko, v osmašedesátém. Musíme se s každým bavit, ale koukat na zadní kolečka. Abychom nebyli na laně, a když lano někde povolí, abychom nespadli do propasti.

Babiš vyhrál volby, proto má podle Hanniga nárok na premiérský post

Jako prezident byste měl vliv také na domácí politiku. Jmenoval byste premiérem člověka, který by mohl být trestně stíhán – kterému takové trestní stíhání hrozí? 

Máme tady demokracii, máme tady demokratické volby. Když někdo vyhraje volby takovým způsobem – i když sám nesouhlasím třeba s EET nebo kontrolním hlášením DPH – tak vůle lidu má být i pro prezidenta zákonem.

Myslíte si, že by měl být poslanec, který je kandidátem na premiéra, vydán k trestnímu stíhání – aby soudy rozhodly o tom, zdali bylo nebo nebylo oprávněné?

Mohu si myslet, co chci. Rozhodne o tom mandátový a imunitní výbor a následně hlasování sněmovny.

Mě by zajímalo, co si myslíte.

Já to nebudu říkat.

Proč?

Já nechci ovlivňovat.

Co nechcete ovlivňovat?

Hlasování Poslanecké sněmovny.

A jako budoucí možný prezident byste se také choval tak, že byste neřekl dopředu, co si myslíte nebo nemyslíte?

Na někoho se koukám pozitivně, na někoho negativně. Ale i kdybych se koukal na někoho negativně, tak bych stejně neměl ovlivňovat něco, co na mé osobě nezávisí.

Jmenoval byste, ať už je to jakýkoliv kandidát, stejného člověka i napodruhé, pakliže by nezískal důvěru v Poslanecké sněmovně?

To rozhodně ne.

Proč ne?

Protože je ústavní zvyklostí druhou možnost dát druhému na pásce. I když se to taky nestalo, v roce 2006 dostala první možnost Topolánkova vláda, a druhou možnost znovu Topolánkova vláda.

Také se stalo, že přišel někdo s deklarací většiny, a stejně vznikla vláda úřednická.

Prezident by měl být konzistentní. To znamená, když někdy chce 101 hlasů, tak by je měl chtít i podruhé. Anebo to neměl chtít tehdy a teď to taky nemusel mít. Konzistence je problém, co vidím u současného pana prezidenta.

Vláda bez důvěry by mohla vládnout jak dlouho, aby to bylo únosné? 

Vláda bez důvěry by měla vládnout nejkratší možný způsob. Vždycky potřebuje pro zákony schvalování parlamentu. Že jsou tady tři strany, které se podporují a nepodporují, to není čitelné. Sám bych byl spíše pro vypsání předčasných voleb, pokud by byla pořád patová situace – a zadarmo, protože budou volby do obecních zastupitelstev. Čili náklady už tam budou, akorát se vytisknou nové lístky.

Jmenoval byste vládu, která by se opírala o hlasy komunistů nebo SPD?

Jmenoval bych takovou vládu, která by získala důvěru k Poslanecké sněmovně. Pokud by získala důvěru v Poslanecké sněmovně vláda, která by se opírala o komunisty, o SPD, tak bych ji jmenoval.

To znamená, nemáte nějaký politický vyhraněný ideologický názor, ke komu máte třeba blíže, ke komu máte dál. Mohu se vás koneckonců zeptat na to, koho vy jste volil ve sněmovních volbách?

No Rozumné, samozřejmě.

Koho byste nikdy nevolil? Dokážete říci?

To nedokážu říct. Něco je politika té strany a něco jiného jsou lidé, kteří ji představují. Kolikrát prostě mám docela rád lidi, kteří představují stranu, která je mi politicky vzdálená. Já jsem člověk pozitivní, čili negativní odpovědi vám nedám. A ještě k předcházející otázce: Ještě jednou opakuji, vůle lidu by mi byla zákonem.

Bez ohledu na to, jaké má ta politická strana parametry, i kdyby se chovala nedemokratickým způsobem?

My podceňujeme občany. Ale 80 procent se vždycky rozhodne pro to moudré a 20 procent je revoluční, proti stávajícímu systému. I referenda, já jsem příznivec referend, nebál bych se jich, protože vždycky referendum vlastně vyjde tak, jak si to přeje Systém s velkým S.

Nebál byste se ani toho, jak je v současné době možné referendum zneužít? Mluvil jste koneckonců o roli médií. Vzpomeňme si na Velkou Británii, kde David Cameron vypsal referendum, sám říkal ‚nechci odejít z Evropské unie‘ – a vidíme, jak to dopadlo.

Já vám řeknu – média.

Nejenom média. Všichni politici se toho chopili.

Média třeba ve Spojených státech a teď u nás. Hned, jak začal Trump být v primárkách, tak jsem říkal, že vyhraje – protože všechna média byla proti němu. A Američané volili jeho.

Teď ale se bavíme o referendu o brexitu, kde se ukázalo, že politici dokážou takto složité otázky využít ve svůj prospěch. Toho byste se nebál třeba v případě referenda o Evropské unii?

Média tehdy bojovala za to, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii. U nás média pořád kritizovala Babiše, Okamuru – a jak to dopadlo? Média, když někoho příliš okatě kritizují a někoho vynášejí, tak lid volí úplně opačně.

Poloprezidentský systém místo parlamentního

Poslední věc: Chtěl byste jako prezident větší pravomoci?

Já jsem jediný, který je pro poloprezidentský systém.

Takže ano?

Alespoň náznak. Myslím si, že by prezident měl mít zákonodárnou iniciativu, protože zákony vznikají v Poslanecké sněmovně na základě stranických zájmů, kdežto prezident je nad tím.

Uděloval byste milosti? Plánujete amnestii nebo něco podobného?

Amnestie musí být ve spolupráci s vládou, s ministrem spravedlnosti. Pro bagatelní činy by to bylo asi na místě. Nehledě na to, že už máme náramky a takové věci. Asi ano, pokud by to vláda schválila. A milosti samozřejmě ano. Někdy soudy odsuzují přísně podle litery zákona, ne podle ducha zákona.