Pražský vrchní soud odmítl žalobu České unie sportu na bývalého šéfa Sazky Aleše Hušáka. Unie zastřešující sportovní svazy chtěla od Hušáka omluvu a dva miliony korun za to, že jí údajně poškodil pověst a způsobil krach firmy, ve které býval největším akcionářem předchůdce unie ČSTV. Vrchní soud rozhodoval o odvolání a potvrdil loňský verdikt městského soudu. Rozsudek je tedy pravomocný.
Hušák pověst sportovních svazů nepoškodil, rozhodl soud. Odškodné platit nebude
Exšéf Sazky se omlouvat nemusí (zdroj: ČT24)
Česká unie sportu (ČUS) se u vrchního soudu bezúspěšně snažila zvrátit rozsudek Městského soudu v Praze, u kterého se nedomohla dvoumilionové satisfakce. Podle ČUS Aleš Hušák poškodil dobré jméno svazu i českého sportu obecně. „Na veřejnosti vznikl dojem, že se můj klient nestaral hospodárně o svůj majetek,“ zdůvodnil žalobu advokát unie Aleš Rozehnal.
Po vynesení rozsudku přiznal, že je „do určité míry“ zklamán. Přesto úplně neztratil optimismus. „Domnívám se, že bylo potvrzeno tvrzení obsažené v odůvodnění rozsudku prvního stupně, a to že pan doktor Hušák zkresleně informoval akcionáře o skutečném ekonomickém stavu Sazky,“ míní Aleš Rozehnal.
Před vrchním soudem se nejprve četlo odůvodnění původního rozsudku. K němu se nakonec vrchní soud přiklonil. Městský soud totiž připustil, že Aleš Hušák klamal akcionáře, a přispěl tak ke krachu společnosti. Současně ale Česká unie sportu podle soudkyně neprokázala, že by se to projevilo na její pověsti. Žaloba odkazovala především na články z médií, což považoval městský soud za nedostatečné.
Proti verdiktu se odvolala jak sportovní unie, tak i samotný Aleš Hušák, jehož advokátka Klára Samková byla z odůvodnění verdiktu zklamaná. Odvolání však podala hlavně kvůli technickým nedostatkům, nelíbilo se jí vyčíslení náhrady škody. Vrchní soud dal advokátce za pravdu, nové vyčíslení však bude až v písemném vyhotovení rozsudku, které zašle během několika dnů. Poté, co odvolací soud vynesl rozsudek, řekla Klára Samková, že je „velmi ráda, že odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně“.
Nástupce Českého svazu tělovýchovy a sportu ani na druhý pokus nedokázal přesvědčit soud, že ho bývalý ředitel Sazky poškodil. Žaloba tvrdila, že škoda vznikla mimo jiné tím, že ve firmě vyplácel mimořádně vysoké odměny. Za nepřiměřené považovala žaloba i jeho náklady na soukromé letadlo, osobního řidiče či kuchaře. Vysoké náklady podle ČUS udržoval Hušák i v době, kdy se Sazka začala hroutit. O krizi prý navíc Hušák akcionáře neinformoval.
Hušák: Z poloboha ďáblem
Unie, která sdružuje sportovní svazy, se snažila vymoci miliony od člověka, na kterého v minulosti nedali představitelé většiny svazů dopustit. Aleš Hušák vedl Sazku šestnáct let a především ve své první dekádě dokázal pro sport získat miliony. Přelomovým okamžikem byla stavba vysočanské multifunkční haly známé zprvu jako Sazka aréna. Sazka, její generální ředitel a s nimi i sportovní svazy na ni tvrdě doplatili, ačkoli v roce 2004 při jejím otevírání se zdálo, že je to vrcholný triumf pro všechny.
Vystudovaný právník Aleš Hušák se stal generálním ředitelem Sazky v roce 1995, rok poté, co do společnosti přišel. Předtím působil ve vedení Výstaviště Praha, kam přešel počátkem 90. let ze Státní banky československé. Ještě dříve pracoval v podniku Restaurace a jídelny.
Aleš Hušák
Již z předrevolučních dob si nesl Aleš Hušák jeden škraloup, když podepsal spolupráci s StB. Nikdy to nerozporoval ani nezakrýval. Tvrdil, že to bylo kvůli jeho práci v bance a tajné policii se upsal proto, aby nemusel vstoupit do KSČ. V dávném rozhovoru v Mladé frontě Dnes však zdůraznil: „ Ale moje spolupráce nebyla o udávání lidí.“
Během šestnácti let, kdy řídil Sazku, se nejprve staly tématem diskuse Hušákovy manažerské metody. Hovořilo se o diktátorském způsobu řízení Sazky, skloňovalo se jméno Niccola Machiavelliho i nesmírný vliv nejenom na sportovní svazy, ale i na politiku. Evidentní to bylo ve chvíli, kdy se otevírala Sazka aréna. Hušák na její otevření nepozval tehdejšího premiéra Vladimíra Špidlu (ČSSD), jehož kabinet se rozhodl nepřevzít záruky za stavbu.
Navzdory evidentním sporům mezi Hušákem a vládou vzbudilo rozhodnutí nepozvat premiéra nelibost. I s odstupem hovořil o svém postoji někdejší šéf ČSTV Pavel Kořán – z pozice vlastníka dvou třetin akcií Sazky vlastně Hušákův nepřímý nadřízený – jen velmi opatrně. „Kritické“ vyjádření znělo: „Neříkám, že pan Hušák je pánbůh, určitě má řadu vlastností, které by mít neměl. Absolutně se mi nelíbí jeho vystupování v době, kdy byla aréna dokončována, vůči elitám českých politiků.“
obrázek
V té době však již vše stálo na počátku cesty, která z Hušáka-poloboha učinila Hušáka-ďábla. Kamenem sváru mezi Alešem Hušákem a premiérem Špidlou resp. celou vládou bylo rozhodnutí kabinetu nezaručit se za úvěr na stavbu Sazka arény. Původní odhad její ceny 2,75 miliardy se vyšplhal na devět miliard korun. Vše přitom zůstalo na Sazce samotné a peníze na arénu získávala mnohem obtížněji. Vláda přitom odmítla i daňovou výjimku pro Sazku. Podle sportovní unie byla celá stavba financována z cizích zdrojů, což vedlo k zadlužení Sazky a jejímu pozdějšímu pádu.
Brzy se ukázalo, že si na sebe hala nedokáže vydělat. Pět let po jejím otevření přiznal Aleš Hušák v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že zisky z provozování Sazka arény nejsou takové, že by pokryly pořizovací náklady. Sazka sama přitom měla s jejich splácením čím dál větší potíže. Ackionářům, tedy sportovním svazům, posílala stále méně peněz, klesal jí rating a vše vyvrcholilo na přelomu let 2010 a 2011, kdy její dluhy začaly skupovat firmy podnikatelů Radovana Vítka a Karla Komárka.
V květnu 2011 pak skončila Sazka v konkurzu, získaly ji skupiny PPF a KKCG, které ve výběrovém řízení nabídly nejvyšší částku 3,81 miliardy korun. Kdysi mocný ředitel Sazky byl na odchodu. Hospodářské noviny při té příležitosti zjistily, že měl patnáctimilionový roční plat a nárok na mnohamilionové odstupné.
Později už Hušákovo jméno znělo na veřejnosti především v případech, kdy se jeho působením zabývaly soudy – jako teď. Loni se ale pokusil vstoupit do politiky a kandidoval do Senátu. Jeho protiimigrační, protiunijní a protiekologická rétorika však voliče v Praze 6 vůbec nezaujala. Dostal hlasy pouze od necelých tří stovek z nich, což bylo 0,9 procenta hlasů, a skončil poslední.
Soudy se budou sporem mezi Alešem Hušákem a ČUS zabývat i nadále. Kromě satisfakce za údajné poškození pověsti chce unie sportovců od někdejšího ředitele Sazky také odškodnění za majetkovou újmu. Žádá 951 milionů korun jako náhradu škody a ušlý zisk.