Stádo divokých koní, které u Milovic pomáhá obnovit tamní přírodu poničenou sovětskou armádou, se letos rozrostlo už o 12 hříbat. Mláďata tak porodila velká většina ze 14 klisen. Biologové označují narození tolika hříbat za nečekaně velký úspěch a zvažují, že podobné chovy založí i v dalších krajích. Rozšířit by se navíc mohla i zatím 40hektarová ohrada v Milovicích.
„Považovali bychom za úspěch, pokud by alespoň polovina klisen porodila hříbě, což se splnilo nad očekávání,“ pochvaluje si ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. Biolog Miloslav Janků pak dodává, že všechna hříbata zněkolikanásobila svou porodní váhu a mají bezvadnou srst i kopyta, což je u koní zásadní.
Divoké koně přivezli zoologové do Milovic z Anglie, aby pomohli obnovit zdejší poškozenou přírodu. A zatím se jim to daří náramně. Už druhým rokem v ohradách vykvetl hořec křížatý a objevilo se i několik vzácných živočichů, ať už motýlů, brouků nebo bezobratlých. Podle Dalibora Dostála plní koně svou úlohu až nad očekávání dobře: „V podstatě už v současné době tady jsou výsledky, které jsme od nich očekávali někdy po čtyřech pěti letech.“
Proto biologové zvažují, že v Milovicích rozšíří 40hektarovou ohradu. Záležet ale bude na tom, jestli získají souhlas majitelů okolních pozemků. Vedle divokých koní tam žijí také zubři a zpětně vyšlechtění pratuři.
Navíc by se mohl chov divokých koní rozšířit i do dalších oblastí Česka: nová stáda chtějí biologové založit třeba ve Středočeském, Jihomoravském nebo Karlovarském kraji a také na Vysočině.
Stát prý může spásáním ušetřit desítky milionů
Stát by tak mohl i ušetřit: pokud by se do péče o českou krajinu zapojili velcí kopytníci jako zubři, divocí koně nebo zpětně šlechtění pratuři, ušetřil by podle vědců stát desítky milionů korun. Ty se teď vynakládají na zakázky za sečení luk nebo přepásání domácími zvířaty.
V západní Evropě to funguje například v Německu, Španělsku a v Nizozemsku, kde zubři a koně spásají několik stovek hektarů na předměstí města Haarlem.
Pastva velkých kopytníků ale není vhodná pro lokality menší než 20 hektarů. Podle vědců by mohli být užiteční především na rozsáhlejších územích o velikosti desítek, stovek až tisíců hektarů, jako jsou právě bývalé vojenské újezdy nebo větší chráněná území.
