Každý rok vymyslel jeden vynález. Jeho vzorem byl Thomas Alva Edison se svým životem, a on sám svým dílem připomíná Járu Cimrmana. Svérázný vynálezce a věčný student Jakub Hron Metánovský zemřel před 95 lety. Jeho příběh přinesl Mirek Petráček z týmu Reportéři ČT.
Sestrojil kulstínměr, patentoval buňát – a Cimrman to není. Seznamte se s Hronem
„Rozdíl mezi Járou Cimrmanem a Jakubem Hronem je jeden a naprosto zásadní. Zatímco Jára Cimrman je postava čistě fiktivní, Jakub Hron byl skutečný,“ říká Jan Flemr z Osvětového spolku Jakuba Hrona.
Hron se narodil 4. června 1840 v Metánově na Pelhřimovsku do poměrně chudé a početné rodiny. Maturitu složil na gymnáziu v Jindřichově Hradci, vysokou školu studoval v Praze a Vídni. Od roku 1871 působil jako učitel na gymnáziu v Hradci Králové.
Byl to svým způsobem Don Quijote devatenáctého století, „století vědy“, jak se říkalo. Věda byla jeho Dulcineou, jíž sloužil. Nikdy mu nebylo souzeno poznat, že není vždy princeznou, ale také děvečkou. Žil v klamu, který je ostatně typický pro „století vědy“: že vědou a rozumem lze říditi práci a potřeby lidské, řeč, praktický život, vše.
Kromě matematiky, astronomie, fyziky a filozofie se věnoval také úpravám českého jazyka. Po vzoru národních obrozenců začal tvořit nová slova, která používal nejen ve svých zápiscích, ale i při školní výuce.
Mnohým žákům novotvary, jako například tenýrokule či hámohranatiny, znemožňovaly pochopení vykládaného učiva. Přesto jeho hodiny matematiky a fyziky studenti rádi navštěvovali. Oblíbeným pokusem bylo například měření povrchu vycpaného ptáka ze školního kabinetu.
Kterak přišel mezi bažáky pozorovák
Jakub Hron učil řadu později známých osobností. Mezi jeho studenty patřil například pozdější ministr financí Alois Rašín, čelný představitel pražského povstání Albert Pražák nebo hudební skladatel Karel Moor. Hronovu slibnou učitelskou kariéru ale předčasně ukončila návštěva školního inspektora v roce 1897.
„Přišel i do třídy, kde přednášel Hron. Pořád jeho přednášku přerušoval. Hronovi se to nelíbilo a říká mu: ‚Když bažáky zpytuje pozorovák, nemusí tady být zpyták.‘ Pozorovák je podle něj inspektor, protože má jen pozorovat, co zpyták, profesor, žáky učí. Žáci jsou podle Hrona bažáci, protože baží po vzdělání,“ říká o incidentu končícím vyhozením z gymnázia průvodce Muzea Jakuba Hrona Josef Zeman.
V roce 1901 se proto Jakub Hron přestěhoval do Prahy a pustil se do studia medicíny. Pro své atypické oblékání, mluvu, chování i podivínské názory si Hron mezi studenty i přes značný věkový rozdíl získal velkou popularitu… zato pro vedení fakulty byl šestašedesátiletý student trnem v oku. Pochopení nemělo ani pro jeho vynálezy jako narkóza hudbou nebo dmuchadlo, kterým rozháněl kouř z doutníku po pitevně.
Když ho ve třetím ročníku z Lékařské fakulty vyhodili, přihlásil se na studium práv. Po několika semestrech se ale vrátil do rodného Metánova, kde pokračoval v bádání a publikační činnosti.
Reportéři ČT: Svérázný vynálezce Jakub Hron (zdroj: ČT24)
Kulstínměr a bezkolejná lokomotiva
Velkou část díla Jakuba Hrona tvoří vynálezy. Předsevzal si vymyslet jeden každý rok, většina z nich však nedošla naplnění. Popsal například bezkolejnou lokomotivu, která se odráží od silnice. Ke změření vzdálenosti Země od Slunce sestrojil tzv. kulstínměr. Nicméně výsledky získané tímto vynálezem se značně lišily od skutečnosti.
Ne všechny Hronovy vynálezy končily nezdarem. Jako jeden z mála jeho výmyslů se dočkal výroby a užití kalamář, na který získal od vídeňského úřadu patent. Jakub Hron mu říkal buňát nekotitelný a v roce 1895 ho dokonce prodával na Národopisné výstavě.
Na sklonku života se Jakub Hron zabýval přepisováním transkripcí ptáků v okolních lesích. Jako starý mládenec zemřel 29. dubna 1921 na nachlazení. V Metánově na něj dodnes vzpomínají s úctou a láskou.