Kam zmizela poctivost a odvaha, ptal se generál Heliodor Píka ve svém dopisu na rozloučenou. Následně jej komunistický režim poslal na popraviště. Někdejší diplomat, zpravodajec a válečný hrdina zemřel 21. června 1949. Jeho smrt je podle historiků první justiční vraždou po únorovém komunistickém převratu.
Heliodor Píka osvobodil svého žalobce z gulagu
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve Štitíně u Opavy. Neobvyklé jméno dostal po řeckém biskupovi, na jehož svátek se narodil. Ze šesti sourozenců byl jediný, komu rodiče dovolili studovat, čehož Píka více než využil a naučil se němčinu, řečtinu, latinu, francouzštinu a ruštinu. Pokračovat chtěl ve farmacii, ovšem v roce 1915 byl odveden do rakousko-uherské armády.
Za první světové války nejdříve padl do ruského zajetí, vzápětí se však přihlásil do československých legií a jako jeden z prvních legionářů v Rusku se dostal do Francie. Tam byl přidělen ke zdravotnické službě u 21. československého střeleckého pluku francouzských legií. Za svou službu byl dokonce oceněn francouzským generálem Guilleninem, který v rozkaze z 8. listopadu 1918 napsal: „Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím“.
Po návratu do vlasti se vrátil domů jako poručík. Jeho kariéra rychle stoupala, jelikož nově vznikající československá armáda potřebovala zkušené důstojníky. Píka navíc jako jeden z mála Čechů absolvoval prestižní vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii.
7 minut
Jindřich Marek o generálu Píkovi
Meziválečné období strávil Píka jako atašé v Rumunsku. Právě odtud po vypuknutí druhé světové války pomáhal uprchlým československým vojákům na jejich cestě z protektorátu do řad zahraničního odboje. Za tuto činnost byl po rumunském převratu zatčen, ale uprchl do Istanbulu, odkud se posléze na příkaz prezidenta Beneše přesunul do Sovětského svazu.
Právě zde se začínal podle historiků Píka stávat trnem v oku pro československé komunisty. Ve svazu se Píka zasadil o propuštění mnoha československých vězňů ze zajateckých táborů a podílel se také na vytvoření československé bojové jednotky.
Sovětský svaz: Místo, které stálo Píku život
V té době se Píka střetl s krutou realitou socialistického impéria. Měl mnoho informací o poměrech v sovětských zajateckých táborech, slýchával svědectví o gulazích a zároveň vnímal snahu bolševiků vedených Klementem Gottwaldem politizovat jeho armádní sbor. Věděl také o černém obchodování s potravinami českého velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera, který pak u soudu svědčil proti němu.
- Obžalovaný generál Heliodor Píka, narozený 3. července 1897 ve Štítině, je vinen z žalovaných skutků a odsuzuje se podle § 6, odst. 2/II, podle zákona 50/23 za použití § 45 a 96 vojenského trestního zákona kromě kasace a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem.
Historici jsou dnes přesvědčení, že Píka byl odsouzen nikoli za velezradu, ale proto, že měl zmapované desítky sovětských koncentračních táborů a zároveň také nelidské poměry, které v nich panovaly, jako byl hlad, vyčerpání či choroby.
Heliodor Píka
„Sovětský svaz bylo místo, kde toho moc viděl a moc znal, a to ho stálo život,“ doplnil historik Vojenského historického ústavu Jindřich Marek. Po celou dobu války byl Píka nejvyšším československým vojenským představitelem na území SSSR a zůstal loajální prezidentu Benešovi a exilové vládě.
- Předseda soudu: plukovník JUDr. O. Matoušek
Soudci: JUDr. F. Suchomel, JUDr. J. Štella
Přísedící: generál F. Papoušek, plukovník K. Bárta
Žalobci: generál J. Vaněk, JUDr. Karel Vaš
Obhájce: JUDr. Rastislav Váhala
Po válce byl Píka povýšen na divizního generála a zástupce náčelníka generálního štábu. „Kdyby nenastoupil komunistický režim, zřejmě by se stal náčelníkem generálního štábu,“ uvedl Marek. To už ale Píka nestihl. Zatčen byl v březnu 1948, hlavní neveřejné líčení se konalo v lednu 1949. Oběšen byl 21. června 1949.
- Milovaní, nejdražší,
před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že – přes mnohé chyby – jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné – že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení. Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti, snad toho chtějí moji protivníci využít k dosažení jednoty – studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu. Jak lehce se pravda překroutila v pravý opak a není dovoleno dáti jediného svědectví a důkazu k obhájení pravdy. Je mi líto, že strach ovládl většinu lidí a že se neodvažují říci pravdu, nebo aspoň neříci vyloženou lež buď z donucení, nebo z konjunkturalismu. - Kam že zmizela poctivost a odvaha? Kam zmizelo naše „credo“ – zděděné od mistra Jana Husa a T. G. Masaryka – které jsme tak hrdě sobě i světu připomínali? Pravda! Je to soumrak národního svědomí, nebo už temno svobody lidských práv? Ne, nemohu uvěřit, neboť génius národa je věčný, přetrvá bouři a nedá zahynouti!
Oficiálně byl Píka odsouzen za to, že v letech 1940 až 1948 vyzrazoval utajené informace britským zpravodajcům. Na jeho odsouzení se zásadním způsobem podílel mimo jiné i tehdejší prokurátor Karel Vaš. Právě on měl být tím, kdo zařadil do Píkova spisu falešný dokument o spolupráci s britskou tajnou službou. „V jeho případě nešlo o to, jestli byl přesvědčen o vině nebo nevině odsouzených, pro něho bylo důležité, že to byl stranický úkol, kterému podřídil vše,“ komentoval Vašovo působení pro ČT24 historik Petr Blažek.
Syn Milan Píka u pamětní desky svého otce
Vaše zachránil Píka, jeho pozdější oběť
Žádosti o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl. Rozsudek byl vykonán v časných ranních hodinách na dvoře plzeňské věznice na Borech. Jeho tělo se nikdy nenašlo.
- Po Píkově popravě bylo jeho tělo převezeno do pitevny, kde jej několik vlastenců uložilo do nádoby s formalinem a nechali tam, aby se tělo zachovalo do doby, než padne komunistický režim. Později však došlo na pitevně k personálním změnám a Píkova těla se bylo třeba zbavit. Píku tedy vlastenci tajně pohřbili pod jiným jménem, jenomže dnes není jasné, kam a pod jakým jménem byla urna s popelem uložena. Ostatky se dodnes nenašly.
Je přitom ironií osudu, že to byl právě Heliodor Píka, kdo Karla Vaše dostal ze sovětského gulagu. Vaš byl totiž na přelomu třicátých a čtyřicátých let odsouzen ke třem letům nucených prací za ilegální překročení hranice SSSR. Propuštěn byl 4. ledna 1943 a přidal se k formující se československé jednotce v Buzuluku, jejíž vznik inicioval Heliodor Píka.
Rehabilitován až začátkem 90. let
Proces s Píkou byl nakonec na nátlak jeho syna Milana Píky a obhájce Rastislava Váhaly v roce 1968 obnoven. „Rastislav Váhala dělal všechno proto, aby Píku zachránil, ale sám mi říkal, že proti té mašinérii neměl žádný advokát šanci. Váhala sám později skončil u lopaty,“ uvedl Marek.
Nezávislý vojenský soud nakonec dospěl k závěru, že generál Píka byl odsouzen nespravedlivě. Celý proces byl podle vojenského soudu poznamenán politickou režií a Píka byl zatčen a vězněn bez jakýchkoli usvědčujících důkazů. „Lidé, kteří svědčili proti Heliodoru Píkovi, byli podrobeni velmi silnému fyzickému i psychickému nátlaku, pokud se to dá takovýmto eufemismem nazvat. Například Rudolf Luskač byl zakován do řetězů, mlácen a čtrnáct dní držen v temnici. Jak to bylo s výslechy Heliodora Píky, není zcela jasné,“ popsal Blažek další problematické aspekty procesu.
Soud na konci šedesátých let zprostil Píku obžaloby a generála částečně rehabilitoval. Plné rehabilitace se Píka dočkal až v roce 1991. Václav Havel mu udělil řád M. R. Štefánika.
