Zastavte se na chvilku ve vánočním čase - ale pozor na vodníky

V temných zákoutích výstavního skleníku číhají vodníci a čekají, jestli jim někdo hodí na usmířenou nějakou dobrotu. Konkrétně si prý kdysi nejvíc pochutnali na vanilkových věnečcích s anýzem a fenyklem, které lidé spolu s kousky kapra na pražské Kampě věšeli na stromek, aby jim hastrmani dali celý příští rok pokoj. Právě takový stromek na výstavě také najdete, stejně jako hrnec s mincemi, které házeli lidé po návratu z půlnoční z Karlova mostu jako úplatek zeleným mužíkům. Možná i tady někde jsou počátky tradice házení mincí do vody – i když třeba v takové Treviho fontáně, kde penízků vždycky bývalo nejvíc, asi mnoho vodníků neřádilo.

U vodníků samozřejmě nesmí chybět vedle hrníčků na dušičky ani jejich věrný průvodce kapr. Neplácá se tu ale v kádi, nýbrž si tu pěkně hoví na pultě a mlčí…. no jako ryba. Je totiž z těsta, ale bachratý pěkně z obou stran, protože ho upekli v oboustranné formě. Vedle různého dalšího cukroví a pečiva tu uvidíte i loutky nebo panenky v národních krojích, připomenutí tradice barborek a u vchodu třeba visí nenápadná secesní skříňka na klíče, která kdysi ukrývala domovní zvonky. Nepochybně i na ně před stovkou let zvonil Ježíšek.

Bába u šicího stroje vám asi něco na sebe nespíchne – je totiž hadrová. Stejně jako opodál stojící Karkulka, která ale spíš než jako její vnučka vypadá jako její starší sestra. Vlka se taky bát nemusíte, protože to, co mu kouká z tlamy a vypadá jako lidská ruka, je ve skutečnosti houba - lesklokorka. Pro mlsouny dlužno podotknout, že nejedlá.

Jako každoročně je tu k vidění spousta i betlémů z nejrůznějších materiálů. Od starých jesliček, s nimiž dráteníci obcházeli usedlosti, až po ty nové, které šikovné ruce vyrobily třeba z papíru, mouky a soli. Když už jsme u těch dráteníků: z doprovodných textů se dozvíme, že provozovatelé tohoto zapomenutého řemesla dokázali dát dohromady i úplně rozbitý hrnec, spravovali a brousili nejrůznější nářadí, vyráběli síta nebo pastičky na myši a prodávali řadu užitečných předmětů do domácnosti. Zatímco běžný řemeslník potřeboval obvykle dílnu, dráteníci si ji nosili na zádech v krosně. Do větších měst chodili právě kolem Vánoc, kdy přibalili i zmíněné přenosné jesličky.

A nešlo by to ani bez vánočních stromků: kromě těch klasických tu je dokonce jeden netradiční z koštěte. Právě takový v roce 1897 vyrobil malé Otylce narychlo tatínek, protože ten živý už nesehnal. Připevnil na stromek svíčky, navěsil cukrátka a dal pod něj malý dárek, vánočku a pár cukrovíček. “Když se mohl Ježíšek narodit v chlévě a přikrýt se slámou, proč bychom my nemohli mít stromek z koštěte?” řekl tehdy – a měl samozřejmě pravdu.