Praha - Výzvou pro autory změn v silničním zákoně a zároveň největší bolestí tuzemské dopravy je dálnice D1. Ani nedávná nejmasovější nehoda, která se kdy v Česku stala, ale zatím naději na opravdu účinné a systémové řešení kolapsů na nejstarší dálnici nepřinesla. Okolní státy přitom nabízejí inspiraci.
Řešení problémů na dálnicích je i po největší hromadné nehodě v nedohlednu
D1, chlouba české silniční sítě šedesátých let minulého století, dnes na mnoha místech připomíná spíš ostudnou parodii na slovo dálnice. Hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil doplňuje: „Část je dokonce postavena na betonových panelech, na kterých je asfalt.“ Jízda po dálnici tak často připomíná spíše jízdu vlakem.
Za loňský rok zemřelo na českých dálnicích 45 lidí. Z toho 18 osob přišlo o život právě na dálnici D1. Tuzemské dálnice se tak v oblasti bezpečnosti výrazně liší od těch západoevropských. Policie se ale brání, že dokud nedostane modernější vybavení, situace se nezlepší.
„Jestliže dostaneme civilní vozidla, jestliže dostaneme motocykly, které budou vybaveny radary se záznamovým zařízením, tak předpokládáme, že se ve větší míře budeme pohybovat více v provozu,“ vysvětluje ředitel dopravní policie Martin Červíček. A tak bezpečnost na dálnicích po Česku znamená pouze namontovat pár nových světelných tabulí s proměnnými značkami.
Francie přitom snížila za posledních 6 let počty usmrcených na dálnicích asi o 40 procent díky plošnému zavedení automatizovaných kontrol rychlosti. Němci zase při viditelnosti pod padesát metrů musí jet jen 50 kilometrů v hodině i na dálnici. V Rakousku a Itálii se osvědčily půlměsíce na kraji vozovky, které signalizují, jaká je viditelnost.
