Praha – Na Pražském hradě se u příležitosti 20. výročí od založení sešli členové Konfederace politických vězňů. Podle prezidenta Václava Klause je dnešní role politických vězňů nenahraditelná, především ve vztahu ke společné paměti a mladé generaci. Konfederace sdružuje politické vězně komunistického režimu bývalého Československa. Z původních 450 tisíc postižených dnes žije asi 8 tisíc lidí.
„Moc bych si přál, abyste svou aktivitou přispěli i ke kultivaci politické scény a abyste uměli naznačit, kdo z politiků hrůzu a nepřijatelnost komunismu autenticky cítí a kdo se na politické scéně různými siláckými výroky jen předvádí,“ řekl prezident na dnešním setkání. Premiér Jan Fischer prostřednictvím dopisu konfederaci vzkázal, že oceňuje, s jakým nasazením usiluje o narovnání demokratických principů a tradic naší země.
Předsedkyně konfederace Naděžda Kavalírová ve svém projevu upozornila, že jediným odsouzením bývalé prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové nelze zlikvidovat a napravit křivdy spáchané komunistickým režimem. Narážela tak na jeden z cílů konfederace, která požaduje faktické uznání třetího odboje. Političtí vězni podle ní i dvacet let po pádu komunistického režimu stále čekají na jasné morální odsouzení zločinů totality. Jakékoliv odškodnění podle ní nemůže vrátit zmařené životy, mládí nebo studijní a jiné plány. Může ale zmírnit nebo vyřešit problémy spojené s věkem a nemocemi, se kterými se potýká 90 procent bývalých politických vězňů.
Naděžda Kavalírová:
„Političtí vězni věří, že beztrestnost zločinů proti lidskosti, kterých se dopouštěli představitelé socialistické justice od soudců až do posledních dozorců, bude přehodnocena a veřejným morálním odsouzením jasně označena, aby dnešní zastánci minulého režimu nemohli tvrdit, že se vlastně nic špatného v padesátých letech ani později nedělo.“
Političtí vězni podle Kavalírové věří, že česká justice napraví to, co měla napravit hned po listopadu 1989: „Zrušit kontinuitu zákonů z dob totality, kdy podle výkladu zločiny proti lidskosti nebyly vlastně zločiny a kdy politická opozice byla posuzována a trestána jako protistátní činnost.“
