Dnes slaví narozeniny první „králíkárna“ v Česku

První panelové domy se začaly objevovat po první světové válce. Stavba panelových domů sloužila jako rychlé a levné bydlení, přesto se nikde v západních zemích nestavěly v tak masovém měřítku jako ve východním bloku. Západní Evropa od jejich výstavby upustila již v 70. letech, ve východní Evropě se stavěly až do začátku devadesátých let 20. století. S jejich výstavbou se přestalo prakticky ihned po pádu komunistického režimu. Paneláky znamenaly v tehdejším socialistickém Československu rychlé řešení bytové krize, nejvíce se jich postavilo v letech 1958 až 1990.

Panelové domy nahradily do té doby budované cihlové domy; různorodá zástavba byla nahrazena uniformní šedí. Důvody, proč se začaly panelové domy stavět v tak masovém měřítku, jsou podle Michala Kohouta z Fakulty architektury ČVUT nasnadě – výstavba se zrychlila a také zlevnila. Kohout se domnívá, že stavby postavené u nás do konce šedesátých let ještě sledovaly a kopírovaly trendy ve světě, od sedmdesátých let cítí určitý kvalitativní zlom, který ale přisuzuje dění ve společnosti i celkové tehdejší náladě jakoby bez vize. Za nejpovedenější panelové sídliště pak považuje Lesnou v Brně.

Panelové domy, Čechy posměšně přezdívané králíkárny, se staly jednou z ikon komunistického režimu – i pro svoje mnohdy nekvalitní provedení. Neosobní, šedivé a uniformované panelové domy vytvářely celé nové městské čtvrti a měnily ráz měst – příkladem za všechny může být pražské Jižní Město. V panelových domech žije v Česku víc než tři miliony lidí.