Oproti volbám do sněmovny jsou hlasovací lístky jiné. Například ten, kdo volí v Praze 6, 10 nebo 11 najde v obálce tři druhy lístků - jeden s kandidáty do zastupitelstva městské části, druhý se jmény ucházející se o křesla na magistrátu a navíc ještě sadu pro senátní volby. Tam, kde se letos do horní komory Parlamentu nevolí, dostane volič jen lístky pro komunální volby.
A jak se hlasuje?
Reportáž Michala Schustera
Na každém ze senátních hlasovacích lístků je uveden jeden kandidát. Ve volební místnosti pak vložíte do úřední obálky a lístek se jménem vybrané osobnosti pak vhodíte do volební urny.
Jiné hlasování je u výběru zastupitelů. Jsou zde tři možnosti:
- Za prvé lze zakřížkovat jednu stranu, kterou chce mít volič na radnici, čímž dáváte hlas pouze jejím kandidátům v daném pořadí a v počtu členů voleného zastupitelstva.
- Za druhé zakřížkujete kandidáty napříč politickými stranami. Avšak je potřeba dávat pozor na počet možných křížků - kolik kandidátů je možné vybrat, je uvedeno v záhlaví hlasovacího lístku. Tak si vlastně tvoříte zastupitelstvo podle svých představ.
- Do třetice je možná i kombinace obou postupů. Křížkem je možné označit jednu volební stranu a dále v rámečku před jmény kandidátů v libovolných samostatných sloupcích ostatních volebních stran. V takovém případě je dán hlas jednotlivě označeným kandidátům. Z označené volební strany připadne hlas podle pořadí na hlasovacím lístku pouze tolika kandidátům, kolik zbývá do počtu v záhlaví volebního lístku.
Kroužkovací revoluce podobné té na jaře nehrozí
Tomáš Lebeda
„Ve skutečnosti ale většinou preferenční hlasy pošlou na radnici předem vybrané volební lídry. Přeskočit místa na kandidátce v komunálních volbách je totiž daleko složitější než při volbách do sněmovny.“
Právě kroužkování kandidátů v komunálních volbách je podle politologa Tomáše Lebedy vůbec nejhorší systém v Česku. Je potřeba si totiž uvědomit, že i když voliči dávají hlasy jednotlivým kandidátům, tak v podstatě volí strany, za které tito kandidáti kandidují, a zvoleným osobnostem dávají jen preferenční hlasy. Při volbách do Poslanecké sněmovny stačí kandidátovi pět procent preferenčních hlasů na to, aby se ze svého místa na kandidátce pohnul nahoru. Díky tomu voliči sesadili z čela na dno kandidátní listiny třeba Ivana Langera z ODS, nebo naopak dostali do sněmovny občanského demokrata Marka Bendu, až ze sedmnáctého místa.
U komunálních voleb je tomu jinak. Aby byl preferenční hlas připsán právě volenému jménu, musí totiž takový kandidát v komunálních volbách nasbírat o deset procent více hlasů, než je průměr hlasů na kandidáta na volebním seznamu strany. V opačném případě si původně preferenční hlas připíše celá strana, a tudíž lídři kandidátky. Kroužkovací revoluce z květnových voleb se tak nyní opakovat nemůže. „Voliči si tak mnohdy myslí, že hlasují pro svého kandidáta a ve skutečnosti pomohou těm, kdo jsou na předních místech kandidátky,“ dodává Lebeda.
O křesla zastupitelů bojuje rekordní počet lidí – je to o 7 000 více než před čtyřmi lety. Jejich průměrný věk je kolem 45 let. Nejstarším je kandidát komunistů - Stanislav Spáčil z Křenovic na Vyškovsku, kterému je 102 let.
- Hlasovací lístek autor: Adéla Pobořilová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1996/199562.jpg
- Hlasovací lístek autor: Adéla Pobořilová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1996/199560.jpg
- Politolog Tomáš Lebeda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1502/150143.jpg