Praha – Jak víme z nedávné historie, z Buzuluku do Prahy šel generál Ludvík Svoboda se svou československou jednotkou. Za minulého režimu to vědělo každé malé dítě. Komunisté hrdinské tažení vojáků využili ke své propagandě. Nicméně mezi vojáky tehdy nebyli jen samí komunisté, naopak byli v menšině, a dokonce se jim posměšně přezdívalo hvězdáři. Režim ze své verze příběhu vynechal i Grétu Koutnou, která po válce emigrovala do Izraele.
Gréta Červenková, po svatbě Koutná, měla v jednotce pro dnešní historiky cennou úlohu. Pracovala u obvodní komise, díky čemuž znala všechny potíže, peripetie všech nastupujících vojáků, poměry ve štábu, vyznala se i v politických motivacích Klementa Gottwalda, Zdeňka Fierlingera a všech ostatních, se kterými v jednotce přišla do styku. Klement Gottwald byl za druhé světové války šéfem komunistických emigrantů v Sovětském svazu a po převratu v roce 1948 se stal prezidentem, za jehož vlády započaly zmanipulované procesy s odpůrci komunistů podle střihu sovětských monster-procesů.
Na Gottwalda vzpomíná paní Koutná jako na vyzáblého muže, který se k nim vždy chodil pořádně najíst. Kapitán Otakar Jaroš, důstojník východní československé armády, který padl v březnu roku 1943 v bitvě o Sokolovo, se dokázal postavit proti Gottwaldovi. Dokonce prohlásil, že jakmile se vrátí domů, rozbije mu „držku“. Jaroš tak reagoval na Gottwaldovo řečnění, kterému ještě tehdy nikdo z vojáků netleskal. S Jarošem si komunistická propaganda dělala po válce, co se jí zachtělo, a tak byl popisován jako komunista. V roce 1974 byl natočen film Sokolovo, který překrucuje tehdejší události tak, aby vyhovovaly potřebám propagandy.
Paní Gréta Koutná se narodila před devadesáti lety v rodině židovského klenotníka. Když Hitler obsadil v roce 1938 Teplice, uprchla do Prahy. V březnu třicet devět však musela prchnout znovu, tentokrát do polských Katovic. Za půl roku byl však Hitler již v Polsku, a tak se paní Gréta vydala na strastiplnou cestu na východ, na území pod vládou tehdejšího Hitlerova spojence – Josefa Visarionoviče Stalina. V plánu měla usadit se mezi volyňskými Čechy, ti však imigranty ze své původní vlasti nepřijali, takže skupina pokračovala na cestě do Lvova.
Zde si Gréta konečně našla zaměstnání a sehnala povolení k pobytu v Sovětském svazu. V roce 1941 však spojenectví ukované v paktu Molotov-Ribbentrop ukončil Hitler útokem na Sovětský svaz. V nastalém válečném běsnění zatkli paní Koutnou Sověti, a protože u sebe neměla doklady, obvinili ji ze špionáže. Ve vězení zažila stísněné podmínky, když sdílela jednu místnost s dalšími devíti desítkami žen.
Po svém propuštění v lednu 1941 se od polských žen dozvěděla, že se při hranicích s Íránem formuje polská jednotka. Poté co dorazila na místo, zjistila, že se na Urale formuje jednotka československá, a tak se vydala zpět, odkud přijela. Po strastiplné cestě do Buzuluku nastoupila do štábu právě se rodící jednotky. Zde se i seznámila se svým manželem Jakubem Koutným.
Kapitán Koutný byl jednotce velice užitečný. Odposlechem cizích rádií a z dalších zdrojů získával aktuální informace o postupu války, kterými pak povzbuzoval vojáky. Cenná byla i jeho práce v odvodní komisi, kde společně s generálem Heliodorem Píkou vytahoval ze sovětských lágrů uvězněné československé občany.
Do gulagu se mohli Čechoslováci dostat i za pouhé nedovolené překročení sovětských hranic. Nebýt intervencí generála Píky, mohl být jejich osud velice špatný. Píka z nich chtěl učinit základ jednotky v Buzuluku, která neměla stále dost lidí. Píka byl v jednání s komunistickou NKVD úspěšný, dokud se nezačal pokoušet vysvobodit z lágrů i lidi, na jejichž uvěznění si NKVD zakládalo. Jeho snaha neušla bdělým pohledům nejen sovětských zpravodajců, ale i některých skalních komunistů. Když vojáci vstupovali do prvního praporu, nemohli tušit, že je Sověti u Sokolova vženou do nejtvrdších bojů, kde jich mnoho padne.
Gréta Koutná se s československou jednotkou zúčastnila celého tažení. Míru se dočkala v Ostravě, ale iluzi o poválečné idyle rychle vystřídalo zklamání. Heliodor Píka i Jakub Koutný upadli u Sovětů v nemilost, neboť toho věděli příliš mnoho o sovětských lágrech. Píka Grétu Koutnou sám vyzval, aby opustila republiku. S manželem se chtěla vydat do Izraele, ale úřady jim původně povolenou cestu zakázaly a její manžel skončil po zatčení ve spárech režimu, které ho už nepustily.
Byl odsouzen za velezradu a zemřel v Leopoldově. Když paní Gréta žádala o manželovy pozůstatky, bylo jí sděleno, že se žádné nenašly. Paní Gréta by si přála, aby dnešní mládež dokázala rozpoznávat rysy totalitního systému a aby věděla, že totalita je špatná, ať už levicová, či pravicová.
