Praha - Historie strany, která se později nesmazatelně podepsala na obrazu poválečného Československa, se začala psát 14. května 1921. Ve velkém sále Národního domu v Karlíně se uskutečnil zakládající sjezd Komunistické strany Československa (KSČ). Čtyřicetiletou vládu strany, která zásadně ovlivnila životy několika generací lidí, ukončila až sametová revoluce v roce 1989. Dnes má její nástupnická organizace, Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), zhruba 65 000 členů.
V roce 1920 vyhrála volby tehdejší sociální demokracie. Komunisté se nejprve snažili stranu zevnitř ovládnout, hlavním představitelem marxistického proudu byl její bývalý předseda Bohumír Šmeral. Pokus o převzetí moci se však nepodařil, a tak KSČ vznikla oddělením této levicové frakce. S 300 000 členy byla po ruské a německé komunistické straně třetí nejsilnější v Evropě. Předsedou se stal Václav Šturc, Šmeral byl místopředsedou. KSČ odebrala sociální demokracii řadu voličů, k nové straně přešla i třetina jejích poslanců. Ve volbách v roce 1925 získali komunisté ve sněmovně 41 mandátů a stali se po agrárnících druhou nejsilnější stranou. I v dalších volbách se jim dařilo, přesto zůstali po celou dobu trvání první republiky v opozici.
1929: Gottwald vyhlásil bolševizaci strany
Na pátem sjezdu v roce 1929 ovládlo stranu radikální křídlo vedené Klementem Gottwaldem, který vyhlásil bolševizaci KSČ podle směrnic Komunistické internacionály. Ani během hospodářské krize počátku 30. let se českoslovenští komunisté nedokázali vymanit z politické izolace. V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti T. G. Masarykovi s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“. Neuspěl a navíc si za své výroky v předvolební kampani vysloužil trestní stíhání, před nímž uprchl do Sovětského svazu. Po roce a půl se vrátil zpátky díky amnestii nového prezidenta Edvarda Beneše.
1938: KSČ rozpuštěna, 1946: vítězné volby - 40 procent
V roce 1938 byla komunistická strana rozpuštěna vládním nařízením kvůli tomu, že se její členové rázně postavili proti přijetí mnichovské dohody. Vedoucí činitelé odešli do Moskvy, kde založili exilové vedení strany. Během druhé světové války se komunisté podíleli na domácím i zahraničním odboji. Po válce v roce 1946 již se 40 procenty hlasů vyhráli volby a Gottwald se stal premiérem. V prvních poválečných letech ještě prosazoval pokojnou a postupnou cestu země k socialismu, sílící vliv Sovětského svazu a blížící se studená válka vyústily v únoru 1948 v komunistický puč. Prezident Beneš abdikoval a hlavou státu se stal Gottwald.
Následujících 40 let měli komunisté monopolní postavení v politice i ve společnosti. Zestátnili ekonomiku, zavírali politické odpůrce a jinak nepohodlné občany, více než 200 lidí bylo popraveno. Po pádu socialistického režimu v listopadu 1989 mnozí předpovídali českým komunistům postupný úpadek. Ti však nezanikli, nástupnická KSČM se stala stabilně jednou ze čtyř nejsilnějších stran v Česku.
