Praha/Terezín – Tragedie pro českié a moravské Židy - nacisté zahájili systematické deportace židovského obyvatelstva z území protektorátu Čechy a Morava. První transport odjel 16. října 1941 do ghetta v polské Lodži. Celkem nacisté deportovali přes 80 tisíc českých Židů. Ku příležitosti tohoto smutného výročí se dnes v Památníku Terezín sešlo více než 200 bývalých vězňů z tamního ghetta. Sedmdesát let staré události připomíná i pražské Židovské muzeum.
Deportace Židů byly součástí nacistického programu „konečného řešení“. V protektorátu je zahájil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, a to jen několik málo dní od nastoupení do úřadu (k tomu došlo 29. září).
Jména zavražděných českých a moravských Židů připomínají nápisy pokrývající zdi hlavní lodi Pinkasovy synagogy a přilehlých prostor. Židovské muzeum na dnešní den zdarma zpřístupnilo památník českých zavražděných Židů v Pinkasově synagoze. „Naším cílem je památník otevřít i těm, kteří do něj normálně nenajdou cestu. Naši pracovníci budou v synagoze přítomni, budou vysvětlovat, vyhledávat jména (na stěnách synagogy – pozn. red.), vyprávět o dějinách holocaustu…,“ informoval historik z Židovského muzea Michal Frankl.
V Terezíně vzpomínají vězni
V listopadu 1941 zřídila německá okupační správa ghetto v Terezíně. V letech 1940 až 1945 zavlekli nacisté do ghetta, věznice gestapa v Malé pevnosti a koncentračního tábora Richard v Litoměřicích přes 200 000 vězňů. Nejvíce, přes 150 000 lidí, trpělo ale právě v ghettu. Byli mezi nimi lidé z Čech, Slovenska, Polska, Jugoslávie, Rakouska, Francie, Itálie, Nizozemska, Maďarska a z dalších zemí. Každý pátý vězeň zemřel přímo v Terezíně, 100 000 jich zahynulo po deportaci v koncentračních vyhlazovacích táborech.
Dnes se v Terezíně sešlo více než 200 bývalých vězňů. Předsedkyně Terezínské iniciativy Dagmar Lieblová jejich osud přirovnávala k osudu takzvaného Stromu židovských dětí; podle pověsti zasadily děti na dvoře dívčího domova v roce 1943 javor, který byl v roce 1948 přemístěn na židovský hřbitov. Strom ale nepřežil povodně v roce 2002.
„Dnes je z něj po úpravě působivý, ale neživý památník. Vedle něj však roste nový stromek, odnož, jeho potomek,“ připomněla Lieblová s tím, že osud stromu připomíná osud přeživších terezínských vězňů: „První generace chřadne a odchází, brzy po nás zbudou jen neživé památky. Ale jsou tu naše děti.“
Terezínské Muzeum ghetta teď chystá nový projekt. Na internetu chce zveřejnit databázi všech osob, kteří terezínské ghetto přežili. Čeká se jenom na jejich svolení. Podle posledních odhadů jich stále žije více než 400.
Herci z Brundibáru usednou v jevišti
Dismanův dětský sbor na dnešek připravil dětskou operu Brundibár, která v Terezíně za války vznikla a jejímiž představiteli byli nejmladší vězni. Někteří z tehdejších účinkujících se zúčastní i dnešního představení, tentokrát v podobě diváků.
V půdním divadle terezínských Magdeburských kasáren odpoledne odehraje pražské Švandovo divadlo představení Šoa, příběh sportovce Miloše Dobrého a herečky Hany Pravdové, kteří prožili podobné tragédie, a přesto se nikdy nepoznali. Jejich životní cesty se prolínají a míjejí – oba přežili Terezín, Osvětim, pochod smrti i poválečné křivdy. Program uzavře premiéra animovaného uměleckého dokumentu Helga - L520, který se inspiroval tvorbou malířky Helgy Hoškové-Weissové. Jako dítě vytvořila v terezínském ghettu cyklus ojedinělých kreseb.
