Marie Davidová je jednou z šesti desítek klientů nového soukromého domova pro seniory v Praze. Už potřebuje každodenní pomoc. To ale nebyl jediný argument pro domov důchodců. Tím dalším byla osamělost. „Chceme se bavit,“ říká paní Davidová. Na rozdíl třeba od léčeben dlouhodobě nemocných mají klienti v domově možnost věnovat se svým koníčkům a co nejvíce času trávit spolu pohromadě.
Nový domov pro seniory v pražských Vysočanech otevřel před měsícem. Plný je zatím z poloviny, jeho ředitel Jiří Dušek je ale přesvědčen, že do května zbylá lůžka obsadí. A to přesto, že každý klient z důchodu zaplatí za pobyt až deset tisíc korun měsíčně. O zbytek se rozdělí rodina, přispěje i zdravotní pojišťovna a ministerstvo práce. Dohromady to dělá až 22 tisíc korun. „Je to určité řešení pro ty, kteří si to mohou dovolit. Ti pak vlastně neblokují místa v domovech státních nebo krajských, kde mohou být klienti, kteří nemají možnost doplatku,“ říká Dušek.
Reportáž Olgy Málkové a Antonína Šimůnka
Seniorů, kteří si soukromá lůžka nemohou dovolit, je v Česku většina. Čtyřicet tisíc míst ve státem podporovaných domovech důchodců nestačí, mnozí čekají dlouhé měsíce. Státní fond rozvoje bydlení přitom na domy s pečovatelskou službou poslal peníze naposledy před deseti lety. „Fond se zaměřil především na program panel, kdy byly věnovány značné částky na opravy a úpravy panelového bydlení,“ uvedl jeho náměstek František Steiner.
Ti, kteří nemají možnost žít v soukromém domově pro seniory, tak často nemají jinou možnost než bydlet dál sami v bytě. A zaplatit nájem je kvůli deregulaci hlavně ve větších městech čím dál těžší.