Praha – Konference Tváří v tvář zlu připomíná osobnost švédského diplomata Raoula Wallenberga, který za druhé světové války zachránil desetitisíce maďarských Židů. Pomáhal s nasazením vlastního života, domnívá se Leo Pavlát z Židovského muzea v Praze. Podle něj pomáhal Židům v Maďarsku spíše navzdory švédskému ministerstvu zahraničí, které se raději snažilo uchovat si svou nezávislost a nedráždit maďarské, ale hlavně německé úřady. „Jeho postava je téměř mysteriózní, on neváhal chodit na shromaždiště deportovaných, dále tam rozdával pasy a jednal i s nacisty včetně Eichmana,“ popsal Wallenbergovu poslavu ve Studiu 6 Pavlát.
Maďarským Židům vydával takzvané ochranné pasy, které své držitele označovaly za švédské státní občany, v Budapešti také zřídil několik „švédských domů“, které prohlásil za výsostné území Švédska, aby mohly sloužit maďarským Židům coby útočiště. Na konci války Wallenberg dokonce dokázal zabránit vyhlazení budapešťského ghetta nacisty, osudným se mu stalo až osvobození Maďarska Rudou armádou.
Konference Tváří v tvář zlu věnované Raoulu Wallenbergovi, kterou odpoledne hostí Poslanecká sněmovna, se mimo jiné zúčastní i předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová. Vzpomínková konference se koná pod záštitou velvyslance Státu Izrael Yaakova Levyho, velvyslankyně Švédského království Anniky Jagander, velvyslance Maďarské republiky Tibora Petö i kardinála Dominika Duky.
Wallenberg používal k pomoci Maďarům docela nestandardní metody, při jednání s nacisty často využíval i vydírání, když jim vyhrožoval tím, že se po konci války zaslouží o jejich odsouzení. Právě díky vyhrožování soudem se mu podařilo zachránit budapešťské ghetto i s jeho 65 000 obyvateli. „Právě k tomu se váže ten jeho závěrečný majstrštyk, kdy se Wallenberg setkal s vojenským velitelem Budapešti, a řekl mu, že se osobně zaslouží o to, aby byl, až bude Budapešť osvobozena sovětskými vojáky, odsouzen jako válečný zločinec k smrti,“ připomněl Pavlát příběh, na jehož konci byl zrušený rozkaz a zachráněné ghetto i jeho obyvatelé.
Celou válku se Wallenbergovi podařilo bez úhony přežít, během obsazování Budapešti ho ale zajala Rudá armáda. Jako možného amerického špiona ho odvlekli do Sovětského svazu a jeho další osud asi zůstane navždy zahalen tajemstvím. Nejspíš zemřel v roce 1947 v sovětském vězení, jeho úmrtí ale nebylo nikdy oficiálně potvrzeno a někteří vězni tvrdí, že Wallenberga viděli ještě v osmdesátých letech. „Rusko, to není země, která by odhalovala svoje archivy,“ pochybuje o odhalení pravdy o Wallenbergově osudu Pavlát, který si myslí, že Rusové Wallenberga podezírali z toho, že se snažil dosáhnout separátního anglo-amerického míru s Německem.
Pro Švédy se Wallenberg stal národním hrdinou, USA mu v roce 1981 udělily, jako teprve druhému v historii, čestné občanství a byl oceněn také titulem Spravedlivý mezi národy.
Odborné příspěvky na konferenci přednesou
Zsolt Németh, státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Maďarska
Johan Matz, Center for Russian Studies, University of Uppsala
Yehuda Bauer, Avraham Harman Institute of Contemporary Jewry, Hebrew University of Jerusalem
Jakub Mlynář, Centrum vizuální historie Malach Univerzity Karlovy
Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
