„Podle mě policie téměř doslova opsala, to co je ve švýcarské obžalobě,“ myslí si redaktor ČT Jiří Hynek. V České republice ale obvinění promlčené není. „Paradoxní je, že veškerou práci za českou policii musela odvést policie švýcarská,“ upozornil Hynek.
Sýkora byl přitom nejspíš jedním z klíčových lidí, který ovlivňoval politiky a pomohl manažerům ovládnout Mosteckou uhelnou. „Byl to jeden z těch hlavních kamínků, který byl ve státní správě,“ řekl Hynek. Za to měl dostat asi 3 miliony korun, které mu chodily na švýcarský účet jeho otce. Dnes Sýkora žije v Čeladné, kde má stavební firmu a v politice se už neangažuje.
Peníze na úplatky v Čechách měl distribuovat Pavel Musela, celkem mohlo jít až o 180 milionů. Švýcarská obhajoba naznačila, že peníze mohly mířit k lidem z okruhu kolem ČSSD a Stanislava Grosse. Jestli bude Musela stíhán, není jasné. Po úraze, který utrpěl po pádu z posedu, je totiž nesvéprávný a podrobnosti svého podnikání si nepamatuje.

Rozhovor s Jiřím Hynkem
Podle zjištění MF Dnes více než 30 milionů korun nejdřív dostala firma, v níž působil tehdejší šéf ekonomické sekce ČSSD Zdeněk Uhlíř - pokladník strany, jejíž vláda doly rozprodávala. Společnost následně převedla deset milionů na účet nadace, které předsedal expremiér a tehdejší předseda ČSSD Stanislav Gross.
Švýcarské úřady už dříve zdokumentovaly, že kupec 46 procent akcií mosteckých dolů, švýcarská Invest Energy, těsně po rozhodnutí české vlády o prodeji v srpnu 1999 poslal obří provizi pět milionů dolarů (tehdy přes 170 milionů korun) na účet na Gibraltar. Stát akcie prodal za 650 milionů korun, provize tedy činila 27 procent z ceny obchodu.
K účtu měl přístup zbrojař Pavel Musela - lobbista blízký Grossovi. Musela údajně peníze dále přerozděloval. Z dokumentů švýcarských úřadů podle deníku vyplývá, že část z provize byla přes Kypr převedena na účty lidí z Grossova okolí - Jiřího Martinka a tehdejšího člena ČSSD v Havířově Antonína Sýkory. Jeho syn Robert Sýkora byl Grossův kamarád, na jeho doporučení se také stal náměstkem ministra průmyslu. Robert i Antonín Sýkora však jakoukoliv spojitost s provizemi kolem dolů rezolutně popírají.
V Bellinzoně je z podvodů, praní špinavých peněz a korupce obžalováno šest bývalých manažerů MUS - Antonín Koláček, Jiří Diviš, Marek Čmejla, Petr Kraus, Belgičan Jacques de Groote a Oldřich Klimecký, který je však nepřítomen. Jejich advokátka Karolina Zelenková odmítá, že by obvinění Musely a Sýkory souviselo se stíháhím exmanažerů. „Docházelo-li k nějakým nestandardním finančním operacím mezi pány Sýkorou a Muselou, které by mohly naplňovat skutkovou podstatu trestného činu korupce, pak tyto transakce neměly s prodejem podílu MUS nic společného, stejně tak ani s mými klienty,“ uvedla Zelenková. Podle ní jediná spojitost Musely a Sýkory s MUS byla skrze Petra Pudila, který zajišťoval poradenství mezi Muselovou společností a firmou Investenergy, která byla akcionářem MUS. „I přes tuto skutečnost pan Pudil nebyl dodnes z ničeho obviněn a v procesu ve švýcarské Bellinzoně figuruje dokonce jako poškozený,“ dodala právnička.
Rozsudek v kauze exmanažerů Mostecké uhelné společnosti bude ve Švýcarsku vynesen 10. října. Prokuratura navrhla exmanažerům trest vězení pět let nepodmíněně a vysoké peněžní pokuty za údajné podvody, praní špinavých peněz a porušení povinností při správě cizího majetku. Všichni obžalovaní požádali o zproštění viny ve všech bodech a o uvolnění prostředků zablokovaných ve Švýcarsku.
Mostecká uhelná společnost, předchůdce Mostecké uhelné, a. s., vznikla v listopadu 1993 spojením bývalých státních podniků. V roce 2003 ji od investičního fondu Appian Group koupili Antonín Koláček, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela. V roce 2006 podíly převedli na firmu Czech Coal N. V., registrovanou v Nizozemsku. Ve stejném roce odkoupil menšinový podíl prostřednictvím kyperské společnosti Indoverse Czech Coal Investments Limited podnikatel Pavel Tykač.