Řím - Mužský klášter u římské baziliky Svatého Kříže otevřel brány ženské řeholnici: boromejka Vojtěcha Hasmandová hledí na návštěvníky z panelů, které vyprávějí životní příběh ženy tvrdě pronásledované v komunistickém Československu. Vatikánské úřady mezitím zkoumají, zda do českého „pantheonu“ přibude další svatá. Letos v březnu by oslavila sté narozeniny.
Příběh sestry Vojtěchy Hasmandové oslovuje Řím
2 minuty
Příběh Vojtěchy Hasmandové
Vojtěcha Hasmandová nikdy nezahořkla, navzdory osmi rokům těžkého žaláře, který si vysloužila tím, že po razii do klášterů v roce 1950 ukryla mladého františkána. Místo nenávisti a pomsty si rodačka z Huštěňovic u Velehradu vybrala odpuštění, i když za své věznění zaplatila zdravím: zemřela před 25 lety na rakovinu plic.
Autorka výstavy Remigie Češíková ji znala osobně, byla jednou z 50 tajných řeholnic, které matka Vojtěcha po svém propuštění z vězení v Československu vychovala. Nyní usiluje o svatořečení ženy, která se – podobně jako jiná oběť komunismu kardinál Beran – pro mnohé stala vzorem vnitřní síly, důstojnosti a svobody.
Právě osud kardinála Berana, kterému Pavel VI. vyhradil hrob ve svatopetrské kryptě vedle samotných papežů, není lhostejný ani současné hlavě církve. Podle kardinála Duky papež zná jeho příběh a Beranův hrob dokonce navštěvuje.
Kanonizační proces Vojtěchy Hasmandové běží už 18 let a nyní směřuje k závěrečné fázi a poslední slovo bude mít právě papež František. Výstava bude v Římě minimálně čtyři měsíce; v Česku ji lze vidět v Albrechticích, později také na Velehradě a v Senátu.
- Když se sestra Marie Vojtěcha (Antonie) Hasmandová vypravila do Prachatic, aby pomohla knězi, kterého policie minula při likvidaci mužských klášterů, vtiskla jí tehdejší představená do ruky obrázek, kde jí napsala heslo: „Věrná až k smrti“. To se stalo pro sestru Vojtěchu životním programem. V roce 1952 skončila Vojtěcha i hledaný kněz v rukou policie. Za čin velezrady byla jako „vatikánská špionka“ odsouzena k osmi letům vězení. Pobyt ve vězení se podepsal na jejím zdravotním stavu tuberkulózním nálezem na plicích. Z pardubické věznice byla s ostatními sestrami propuštěna na základě všeobecné amnestie v květnu 1960.
