Nedávno přeznačený a podle odborníků přehledný úsek dálnice D1 u Popůvek na Brněnsku – přesto tam včera vjelo rakouské vozidlo do protisměru. Řidič takto ujel devět kilometrů, než se na 181. kilometru střetl se slovenským autem. Tragickou nehodu nepřežili tři lidé. Další tři leží v brněnských nemocnicích v kritickém, ale stabilizovaném stavu. „Značení je v daném úseku dálnice takové, jak má být. Nejde mi do hlavy, jak se něco takového vůbec mohlo stát,“ potvrdil odborník z Centra dopravního výzkumu Josef Andres.
Proč vjel řidič do protisměru, vyšetřuje policie. Podle informací ČT mohl mít muž psychické problémy. Otázkou zůstává i to, proč se vůbec nesnažil ze špatného směru dostat nebo protijedoucí auta varovat. Tak to alespoň popsali svědci, jeden z nich jel souběžně s rakouským řidičem, jen ve správném směru. „Varoval jsem protijedoucí vozidla varovnými světly a současně jsem volal policii,“ popsal svědek Petr Drozen, který si ihned všiml, že auto má cizí státní poznávací značku. „Tak jsem si říkal, že třeba špatně zabočil, že to tady nezná. Ale když míjel benzinovou pumpu, bylo dost času, aby zabočil a napravil svoji chybu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to nebyla chyba,“ uvedl Drozen.
Události: Nebezpečných incidentů v protisměru přibývá
Události: Nebezpečných incidentů v protisměru přibývá
Svědek Petr Drozen popisuje jízdu rakouského řidiče v protisměru
Jeho slova potvrzuje i probíhající policejní vyšetřování. „Z dosud zjištěných informací vyplývá, že se vůz několikrát otočil a několik minut před nehodou jel o dvacet kilometrů dál v protisměru, tentokrát na Prahu. Chvílemi jel i správným směrem,“ uvedla policejní mluvčí Petra Vedrová.
Malá šance přežít
Následky podobných střetů bývají fatální. Podle odborníků při nich dochází k poranění většiny vnitřních orgánů, a proto jsou následky takových nehod tak tragické. „Obecně platí, že stane-li se tato nehoda při vysoké rychlosti, je to takzvané vysokoenergetické poranění, to znamená, že na těla působí velice vysoká energie. Pak dochází k mnohočetným poraněním celého těla a životně důležitých orgánů a potom už těmto pacientům není pomoci,“ vysvětlila mluvčí jihomoravské záchranné služby Barbora Zuchová.
Každoročně se do protisměru na dálnici úmyslně nebo omylem dostanou desítky řidičů. V případě, že se takové vozidlo na dálnici objeví, měl by ho detekovat systém na mýtných branách. Ten je od roku 2012 na brněnské dálnici D1, bratislavské D2 a plzeňské D5. Čidla stále anonymně vyhodnocují, jakým směrem se vozidla pohybují. Jakmile systém zjistí pohyb auta v nesprávném směru, vyšle signál do centra řízení dopravy. Na dálničních infotabulích se pak objeví varování ostatním řidičům.
Ti, kdo jsou v tu chvíli na dálnici, mají normálně pokračovat v cestě, musí si jen dávat větší pozor a sundat nohu z plynu. Pokud se někdo naopak omylem dostane do protisměru, měl by zastavit na kraji vozovky, zapnout výstražná světla, auto zabezpečit a zavolat policii. Policisté pak mohou umožnit bezpečný odjezd auta do správného směru.
Drogy, alkohol, ale i zmatené značky
Nejčastěji najíždějí řidiči do protisměru ze dvou důvodů. Prvním je řízení pod vlivem alkoholu či drog. Zřejmě nejznámější byl případ Švýcara, který v roce 2011 pod vlivem pervitinu najel do protisměru na rychlostní silnici R10 mezi Turnovem a Prahou. Ve vysoké rychlosti ujel desítky kilometrů, způsobil šest dopravních nehod, které se naštěstí obešly bez zranění.
Další řidiči v protisměru končí omylem - jako osmdesátiletý senior, který se v roce 2011 dostal do protisměru na dálnici D2. Zabloudil totiž na kruhovém objezdu u nákupního centra. I kvůli tomu, že příčinou bývá také nepřehledné značení, nařídil v roce 2011 tehdejší šéf dopravní policie Leoš Tržil kontrolu značek u všech nájezdů na tuzemských dálnicích a rychlostních silnicích.
Jak mít proti agresivním řidičům navrch?
Policie ve světě volí různé přístupy, jak zadržet nebezpečné šoféry. Například američtí muži zákona nejčastěji vytváří zátarasy z aut. Do auta ujíždějícího řidiče nejprve narazí a poté ho obklíčí ze všech stran. V Rusku policisté při dlouhých honičkách neváhají volit tvrdé metody. Pokud ujíždějící automobil nedonutí zastavit sirény, nahradí je střelba – v Rusku naprosto běžná věc, ale například v Česku jde ale o nejzazší možnost.
Právě tuzemským policistům pak dlouhodobě odboráři navrhují častější využití tzv. zastavovacích pásů. Jde o zhruba pětimetrovou vysouvací konstrukci s ostrými hroty, kterou policisté mohou natáhnout přes vozovku. Bodce prorazí pneumatiky a auto tak zastaví. Policie ale přiznává, že jich má nedostatek a navíc jde o zastaralé kusy. Chybí také odborný výcvik.
