Praha/Lucemburk – Soudní dvůr Evropské unie projednává případ Čecha, který dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů pokutu za to, že na svůj dům umístil kamery – zabíraly totiž i část ulice, a mohly tak narušit soukromí natočených osob. Jejich pravým účelem však bylo ochránit dům před vandaly. Generální advokát Soudního dvora jasné slovo nedal. Rozhodnutí, zda v použití soukromé bezpečnostní kamery převažuje nad právem na soukromí, mají stanovit české soudy.
Třebíčský novinář František Ryneš umístil kameru na dům kvůli opakovaným útokům na svou rodinu i na stavbu jako takovou. V říjnu 2007 neznámý útočník rozbil prakem okno – a díky kamerovým záznamům se podařilo identifikovat dvě podezřelé osoby.
Chránící se občan ovšem nakonec dostal i dvanáctisetkorunovou pokutu od Úřadu pro ochranu osobních údajů; kamera totiž snímala část veřejného prostranství, aniž by o tom lidé, kteří po ulici chodili, věděli. „Jako správce osobních údajů shromažďoval prostřednictvím kamerového systému instalovaného na svém domě osobní údaje osob pohybujících se po ulici před domem a vstupujících do domu na druhé straně ulice, a to bez jejich souhlasu,“ stojí doslovně v rozhodnutí ÚOOÚ.
Pokutovaný se bránil – a případ skončil u Nejvyššího správního soudu. Jeho soudkyně Marie Žišková sice prohlásila, že jediným důvodem pořizování záznamu byla „ochrana majetku, zdraví a života“. Muž se ale neřídil zákonem pro ochranu osobních údajů (kamerový systém neregistroval a neupozornil na něj cedulí), a proto se NSS obrátil na evropský soud. Chce vědět, zda lze provozování kamerového systému za účelem ochrany majetku, zdraví a života považovat za zpracovávání soukromých údajů – ačkoli kamera zachycuje i ulici.
Právník varuje: Můžeme otevřít Pandořinu skříňku tajného sledování
„Nepadne přímo rozhodnutí, jedná se o stanovisko generálního advokáta, které ale soudní dvůr velmi často reflektuje,“ doplňuje právník neziskové organizace Iuridicum remedium Jan Vobořil. „Mohlo by to mít zásadní dopad na zpracování fyzických údajů jednotlivců a může to být zásadní, pokud soudní dvůr rozhodne, že na tyto případy se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje.“
Podle Vobořila ovšem s kamerami na domě jde pracovat i „legálně“ čili za dodržení zákona o ochraně osobních údajů. „To, že nedochází ke skrytému sledování, není nic, co by účinnost kamerového systému oslabovalo,“ uvádí. „Pokud by se otevřela Pandořina skříňka, kdy by se na projednávaný případ zákon nevztahoval, dávalo by to skrytému sledování prostor.“
Generální advokát soudního dvora: Ať rozhodnou v Česku
Podle názoru generálního advokáta soudu Niilo Jääskinena žádnou výjimku uplatnit nelze. Je-li záznam použit k následné identifikaci osob, nejedná se o použití pro osobní potřebu. A pokud jsou zaznamenáni lidé nemající vztah k dané rodině, nejde o domácí použití.
S ohledem na Rynešovu kauzu upozornil také na výjimku z evropské ochranné směrnice, která se vztahuje na zpracování osobních dat z důvodu oprávněného zájmu. Zde ochrana soukromí nemá přednost. „Výjimky je však nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na konkrétní případ a za dodržení principu proporcionality,“ míní generální advokát. České soudy tedy musí rozhodnout, zda Ryneš instalací kamery, která pomohla odhalit vandaly, sledoval oprávněný zájem, či zda převažuje právo na soukromí zaznamenané osoby.
