Na panelech rozmístěných po náměstí si tak návštěvníci výstavy mohou přečíst příběhy osobností z těchto zemí, nominované na letošní Ceny Paměti národa. „Předsunuli jsme tomu otázku, co pro nás rok 1989 znamená. Debata o smyslu našeho porevolučního vývoje je totiž stále živá,“ dodal Matějka ke druhé části výstavy.
Vnímání změn, které od roku 1989 proběhly, se přitom podle Matějky v jednotlivých zemích liší. „Nejklidnější je to v Německu, kde to hlavní se odehrává na roli jakési nostalgie, kdy se vzpomíná na ten zaniklý svět, který v Německu zmizel velice brzy,“ poukázal Matějka na to, že obyvatelé nových spolkových zemí prakticky hned přijali marku a do obchodů se téměř okamžitě dostalo západní zboží. „Zároveň tím trošku přišli o svoji identitu,“ upozornil Matějka.
„Myslím si, že i u nás narůstá potřeba připomínat si tu starší dobu,“ připojil Matějka srovnání s Českou republikou a upozornil například na rostoucí oblibu filmů a seriálů z doby normalizace. Česká společnost prošla od roku 1989 mnoha proměnami, jejichž výsledkem je soubor skepse, pesimismu a ztráty identity.
- Události před 25 lety připomíná i speciální web České televize.
Ondřej Matějka: Výstava Rok 1989 se snaží odpovědět na otázku, k čemu tehdejší události vedly
Ve všech zemích střední a východní Evropy je rok 1989 výchozím bodem pro posuzování úspěšnosti politického a ekonomického uspořádání, ve kterém právě žijeme. Řada průzkumů se pravidelně ptá, jestli byl život před rokem 1989 lepší než dnes. Tato otázka představuje lakmusový papírek pro náš vztah k současnému „režimu“. Odpovědí, že před rokem 1989 (tedy v socialistické diktatuře) bylo lépe, ve všech zemích bývalého východního bloku není málo. Dáváme tím však především najevo nespokojenost se současným stavem. Srovnávání s dobou před rokem 1989 nám slouží jako jednoduchý způsob, jak formulovat nedůvěru vůči dnešnímu uspořádání.
