Praha – Už několik let se ve většině českých porodnic používá takzvané klokánkování. Metoda, při které matka či otec chovají svoje dítě přímo na kůži, pochází z porodnice v chudinské čtvti kolumbijské Bogoty. Pomáhá zvlášť u nedonošených dětí, kterým zlepšuje jejich zdravotní stav. Do budoucna by navíc rodiče mohli mít k dispozici i speciální křeslo, které navrhl český architekt a zároveň otec nedonošené dívky.
Klokánkování – nápad z chudinské čtvrti ocenil celý svět
GALERIE
videogallery_490929
Rodič si při klokánkování dítě přitiskne na hrudník a přikryje ho teplou dekou nebo svým oblečením. Vytvoří tak klokaní kapsu a dítě v ní chová. Zdánlivě banální metoda má na nedonošené děti až zázračný vliv. Prokazatelně zlepšuje jejich zdraví i psychiku. „Dobře vidíme v obličeji, že je dítě klidné, spokojené. Vidíme na monitoru, že klidněji dýchá, že má stabilní srdeční akci,“ potvrzuje Blanka Zlatohlávková z Oddělení intermediální péče, Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Poloha na hrudníku dítěti navíc umožňuje posilovat svaly a psychicky pomáhá i samotným rodičům. Metodu už proto používá většina porodnic, které se o nedonošené děti starají. Podle Lucie Žáčkové ze sdružení Nedoklubko je ale v Česku stále několik center, kde tomu tak není. „Chceme naučit rodiče, aby se nebáli na klokánkování zeptat,“ řekla České televizi.
GALERIE
Návrh klokánkovacího křesla zdroj: ČT24
Architekt Petr Schwarzbeck se navíc rozhodl, že rodičům blízký kontakt s miminkem zpříjemní. Vymyslel speciální křeslo klokánkování přímo na míru. On i jeho manželka si sami metodu vyzkoušeli u dnes už osmileté dcery Apoleny. „Byla tam spousta rušivých elementů. Hučely inkubátory, stále se tam někdo míhal a já jsem si vlastně s tím dítětem chtěl ulevit a být tam jenom pro něj a zavřít se do jakési bubliny,“ popsal důvody, proč začal křeslo vymýšlet.
Myšlenka dozrála po téměř osmi letech a architekt místo bubliny navrhl vajíčko se stříškou, které by takové rušivé elementy v místnosti pomohlo snížit. Navíc počítá i s tím, že do něj díky speciálnímu tvaru budou usedat i matky po císařském řezu. Návrh se líbil i lékařům a prototyp křesla by měl architekt vyrobit už příští rok. Na jeho výrobu lidé zatím přispěli částkou přes 30 tisíc korun.
Klokánkování (kangaroo mother care) se zrodilo v roce 1978 v kolumbijské Bogotě v porodnici v chudinské čtvrti, kde tehdy měli dramatický nedostatek inkubátorů a četné infekce. Matky po dlouhém odloučení své předčasně narozené děti často opouštěly. Pediatr E. Rey Sanabria se proto se svým týmem rozhodl situaci napomoci tím, že ženám nabídl, aby své děti nosily přímo na těle 24 hodin denně. Bylo-li dítě ve stabilizovaném stavu (většinou od věku odpovídajícímu 31. týdnu těhotenství), mohla s ním žena porodnici opustit i druhý den po porodu. Samozřejmostí byly následné pravidelné kontroly.
Miminka oblečená jen do plínky, vlněného kulichu a teplých ponožek, pruhem látky připevněná na matčin nahý hrudník mezi prsy, se skrývala pod oblečením matky. Podmínkou bylo, že žena bude dítě vyndávat jen na přebalování a občasné vykoupání. Takto ženy miminka zahřívaly převážně do doby původního termínu porodu.
Většina lékařů o bezpečnosti takového počínání pochybovala, proto se inovátorská skupina kolumbijských lékařů v roce 1989 rozhodla svůj systém kodifikovat a podrobit srovnávacím šetřením. Podařilo se jim dokázat, že malí „klokánci“ rostou stejně rychle jako děti z inkubátorů a po jednom roce mají dokonce větší obvod hlavy.
Zdroj: nedoklubko.cz