Na horách je počasí jiné než v nížinách – týká se to teploty, síly větru i srážek. Lidé to berou jako samozřejmost, přitom fyzikální procesy, které za těmito rozdíly stojí, jsou fascinující. Jedním z faktorů odlišnosti počasí je i takzvaná infekce mraků, ke které může dojít díky proudění vzduchu přes hory.
Počasí je závislé na celé řadě faktorů, jako jsou vzdálenost od moře, zeměpisná šířka nebo charakter zemského povrchu. Nicméně pouze hory dokážou být příčinou dramatických rozdílů v počasí na místech vzdálených od sebe doslova jen pár kilometrů. Velmi názorně je to patrné na této zimě, a to zejména ve dvou směrech – srážkách a teplotě vzduchu.
Je obecně známo, že s rostoucí nadmořskou výškou teplota vzduchu klesá. V Česku je to zhruba o necelých šest desetin stupně Celsia na sto výškových metrů. Jde ale jen o průměrnou hodnotu, při výskytu teplotních inverzí bývá naopak na horách tepleji, někdy i o více než 15 °C oproti údolním oblastem. A naopak při větrnějším počasí, kdy dochází k dobrému promíchávání vzduchu ve vertikálním směru, je pokles teploty s výškou i větší než zmiňovaných šest desetin stupně.
Ochlazování s výškou pak zásadním způsobem ovlivňuje skupenství srážek, tedy to, jestli sněží, nebo prší. V posledních dvou týdnech jsme často zažívali situace, kdy v nížinách pršelo, ale od vyšších (600 metrů) nebo horských (od 800 metrů) poloh padal sníh. A samozřejmě nižší teploty na horách umožňují taky výraznější a delší akumulaci sněhu na zemi.
Nicméně asi nejvýraznějším projevem hor je ovlivnění množství srážek. Jakmile totiž proudící vzduch dorazí do horských oblastí, je nucen stoupat. Při výstupu dochází k jeho ochlazování až na takzvanou teplotu kondenzační hladiny, kdy vodní pára v něm obsažená začne kondenzovat. Mění se nejprve v drobné vodní kapičky a následně i srážky. Čím větší převýšení musí vzduch při proudění přes hory překonat, tím více vodní páry zkondenzuje a následně může vypadnout ve formě deště nebo sněhu.
A samozřejmě platí, že čím je vzduch vlhčí, tím více srážek z něj při proudění přes hory vypadne. Na druhé straně, jakmile proudící vzduch překoná horský hřeben, vydá se na cestu do závětří, kdy klesá směrem dolů a nastává opačný proces než na návětří – při poklesu se vzduch otepluje, srážky slábnou až ustávají a následně se protrhá oblačnost. V závětří proto často mluvíme o srážkovém stínu.
Návětrné orografické zesílení (a analogicky závětrné zeslabení) srážek je tím výraznější, čím silnější je vítr. Velmi dobře se to u nás ukazuje při silnějším západním až jihozápadním větru.
Zatímco v závětří Krušných hor (a to nejen třeba v Mostecké pánvi, ale ještě i ve středních Čechách) padají při této situaci často jen slabé srážky s úhrny od několika desetin do několika málo milimetrů, na horách může na návětří vypadnout i přes 50 milimetrů. V zimě jsou ve vyšších polohách srážky sněhové, takže například výše položené oblasti Krkonoš dostanou i přes půl metru prašanu.
Výše popsaný proces je sice nejznámějším, ale nikoliv jediným důvodem takzvaného orografického zesílení srážek. Uplatňují se totiž ještě další, i když složitější mechanismy. Jedním důvodem může být fakt, že srážky z vyšší oblačnosti při pádu k povrchu v nížinách urazí delší cestu a víc se vypaří. V nížinách tak nemusí ze stejné oblačnosti vypadnout ani kapka nebo vločka, na horách naopak může hustě pršet či sněžit.
„Nakažená“ oblaka
A konečně, uplatnit se může i takzvaná infekce oblaků. Jde o situaci, kdy se při proudění vzduchu přes hory vytvoří nižší, nepříliš vertikálně mohutná oblačnost, která je tvořena pouze vodními kapičkami.
Nad ní pak ve větší výšce (a tedy ve vrstvě s nižší teplotou) leží další oblaky, ze kterých vypadávají ledové krystalky – ty při proniknutí do nižší vrstvy oblaků s vodními kapičkami vytvoří směs srážkových částic, které pak narostou do potřebné velikosti a následně začnou vypadávat z oblaků k zemi.
Bez vzniku níže ležící oblačné vrstvy vyvolané výstupem v horách by tedy takové srážky vůbec nevypadly.
Vichr z hor
Kromě srážek a teploty ovlivňují hory zásadním způsobem i větrné poměry, neboť se v nich výrazně méně uplatňuje zeslabení větru vlivem tření o zemský povrch. S rostoucí výškou, a zejména s exponovaností, respektive převýšením daného kopce či hřebene vůči okolí, proto roste rychlost větru (která se obecně ve spodní atmosféře s výškou zvětšuje).
Zejména na hřebenech a izolovaných vrcholech typu Milešovky nebo Sněžky pak vítr dosahuje výrazně vyšších rychlostí než v nížinách – někdy i více než dvojnásobné.
Silný vítr se tak na horách vyskytuje mnohem častěji než v nižších polohách a může působit výraznější komplikace – v zimě kromě nebezpečí prochlazení a umrznutí na větru hrozí při výskytu sněhové pokrývky i výskyt „bílé tmy“, kdy je velmi obtížné určit polohu zejména v hřebenových partiích. A vítr samozřejmě napomáhá i zvýšení lavinového nebezpečí. Speciální kapitolou jsou pak horské a údolní větry a taky takzvané padavé větry v závětří hor.
Předpověď počasí je ale zejména v komplikovaném horském terénu velmi problematická, a to i z pohledu současných nejmodernějších předpovědních modelů a z nich vycházejících (nejen) mobilních aplikací.
