Čím více lidé využívají umělou inteligenci (AI), tím více se to projevuje na jejich kognitivních schopnostech, hlavně na kritickém myšlení. Podle nové studie jsou tyto dopady nejvíce zřetelné u mladých a méně vzdělaných osob.
Používání umělé inteligence snižuje tu přirozenou, ukázal výzkum
Vliv umělé inteligence na lidskou produktivitu v posledních několika letech rychle roste. Stala se zásadním nástrojem v řadě oborů, nahrazuje lidské zaměstnance, urychluje výzkum, ale také se o ni do značné míry opírá růst světové ekonomiky.
AI se také stále více začleňuje do každodenních činností, od virtuálních asistentů až po komplexní informační a rozhodovací podporu. Častější používání AI logicky musí ovlivňovat i způsob myšlení lidí: jak těch, kteří ji využívají, tak i těch, kteří její výsledky konzumují.
AI přináší duševní lenost
Michael Gerlich ze Swiss Business School se rozhodl prozkoumat, jak tento vliv vypadá. Jeho výzkum prokázal, že zvýšená závislost na AI je spojená se snížením schopnosti kritického myšlení. Za hlavní příčinu tohoto poklesu vědec označuje přetěžování kognitivních funkcí uživatelů. Jak je to možné?
Jedním z důvodů, proč se vlastně AI tak moc používají, je takzvané kognitivní odlehčení. Pod tímto odborným názvem se skrývá docela obyčejný fakt: užívání chatbotů snižuje duševní námahu. Je snazší dobrat se k nějakému výsledku, člověk nemusí tolik přemýšlet, kde najde odpovědi, jak si ověří věrohodnost zdrojů a pokud AI používá správně, pak už se ani nemusí moc snažit o hledání logického propojování souvislostí. AI mu to všechno dá.
Vědci i veřejnost hovoří o tom, že konzumace on-line obsahu má negativní dopady na lidské intelektuální schopnosti. Tato změna se označuje pojmem „brain rot“ neboli hniloba mozku. Výraz tvůrci slovníku Oxford English Dictionary označili jako slovo roku 2024. Slovník ho popisuje jako „údajný rozklad duševního nebo intelektuálního stavu“, k němuž dochází „nezřízenou konzumací“ obsahu, který je triviální nebo nenáročný. Podle Oxford University Press se jedná právě o obsah v on-line prostoru.
Gerlich zkoumal 666 lidí z Velké Británie s různým vzděláním, a to jak pomocí dotazníků a rozhovorů, tak i skrze testy.
„Statistické analýzy prokázaly významnou negativní korelaci mezi používáním nástrojů AI a skóre kritického myšlení,“ uvádí studie, která vyšla v odborném časopise Societies. Častí uživatelé AI vykazovali sníženou schopnost kriticky vyhodnocovat informace a zapojovat se do reflektivního řešení problémů.
Problém mladých
Mladší účastníci, tedy lidé ve věku mezi sedmnácti a 25 lety přitom vykazovali vyšší závislost na nástrojích umělé inteligence a nižší skóre kritického myšlení ve srovnání se staršími věkovými skupinami. Pokročilé dosažené vzdělání pozitivně korelovalo se schopnostmi kritického myšlení, což podle Gerlicha naznačuje, že kvalitní vzdělání zmírňuje některé kognitivní dopady závislosti na AI.
Další analýzy ukázaly, že čím více lidé AI modely používaly, tím více jejich kognitivní schopnosti klesaly. To později potvrdily i individuální rozhovory s účastníky studie. Spousta z nich přiznala, že jsou závislí na AI v úlohách, jako je paměť a rozhodování, přičemž se to opět týkalo hlavně mladších uživatelů.
Současně se ukázalo, že si to uvědomují – respondenti totiž opakovaně vyjadřovali obavy ze ztráty svého kritického myšlení v důsledku používání nástrojů AI. Navíc si byli vědomi i toho, že doporučení umělých inteligencí mohou být zaujatá, netransparentní a občas i mylná. Přesto je používají dál, protože cítí, že pozitiva převažují nad výše popsanými riziky.
Co s tím
Studie byla poměrně malá, pokud by se na jejím základě mělo nějak rozhodovat, musela by se opakovat v mnohem větším měřítku a zřejmě i v jiných zemích a v rozmanitějších sociálních skupinách. Michael Gerlich nicméně věří, že výsledky by mohly mít významné důsledky pro vzdělávací politiku a integraci AI do profesního prostředí. Školy a univerzity by mohly chtít klást důraz na cvičení kritického myšlení a rozvoj metakognitivních dovedností, aby vyvážily závislost na AI.
Vývojáři systémů umělé inteligence by podle něj zase mohli zvážit kognitivní důsledky a zajistit, aby jejich nástroje podporovaly spíše zapojení než pasivní závislost. Podle Gerlicha samozřejmě není jasné, jestli by na takové úpravy někdo kývl, ale víc jako vědec dělat nemůže. „Čím dál víc je jasná dvojí povaha umělé inteligence: její nástroje sice zvyšují efektivitu úkolů, ale současně představují riziko pro kognitivní vývoj v důsledku nadměrného kognitivního odlehčení,“ konstatoval.