Přírodovědci objevili zatím neznámý druh korýše. Žije na jednom z nejvíce nehostinných míst na Zemi, na solné poušti Lút v Íránu, kde se teploty pohybují kolem sedmdesáti stupňů Celsia.
Někdo to rád horké. Vědci našli v poušti na nejteplejším místě na Zemi neznámého vodního tvora
Nově objevený tvor patří mezi žábronožky do rodu, který měl doposud jen čtyři známé zástupce. Všichni čtyři žili v suchých nebo extrémně suchých oblastech. Za objevem stojí spolupráce německých, rakouských a íránských biologů, kteří zkoumali unikátní ekosystém pouště Lút. Žábronožka dostala jméno Phallocryptus fahimii po mladém přírodovědci Hadi Fahimiovi, který se na objevu podílel, ale zahynul nedávno při letecké nehodě.
Na žábronožku vědci narazili při výzkumu malého sezonního jezírka v jižní části pouště. „Během expedice na takto extrémní místo je člověk neustále v pozoru, hlavně když natrefí na vodu. Objevit ale korýše v takto suchém a horkém místě je opravdu senzace,“ uvedli autoři studie, která vyšla v odborném žurnálu Zoology in the Middle East. Tuto práci nazvali „Někdo to rád horké“ v narážce na slavný film.
Poušť Lút
Poušť Lút je extrémní místo, takže i Phallocryptus fahimii je výjimečný tvor; jeho genetika i vzhled jsou odlišné od všech ostatních žábronožek. Zatímco normálně jsou korýši spojení s vodním prostředím, tyto pouštní žábronožky umí přežívat desítky let ve zcela vyschlých usazeninách ve stavu jakéhosi zapouzdření – proberou se z něj jen během sezony dešťů, když se objeví na krátkou dobu příhodné životní podmínky. Na takový způsob života jsou dokonale adaptované.
Nejteplejší místo na Zemi
Poušť Lút je druhou největší pouští v Íránu. Měří téměř 52 tisíc kilometrů čtverečních a je tedy větší než celé Švýcarsko. A od roku 2006 drží také rekord jako místo s nejvyšší povrchovou teplotou – měla 70,7 stupňů Celsia (novější nepotrvrzená měření dokonce naznačují teplotu až 80,3 stupňů Celsia). Nejde o teplotu vzduchu, ale čistě pevného povrchu, v poušti je totiž velké množství černých kamínků, které se pod dopady slunečního světla dokáží extrémně rozpálit.
V zimě zde zase teploty klesají hluboko pod nulu, za rok tu naprší průměrně pouze 30 milimetrů srážek. Přestože zde prakticky nerostou rostliny, žije tu několik druhů zvířat, která se dokázala na extrémy adaptovat.
