Povahové vlastnosti v dospívání mohou mít vliv na to, kolika let se člověk dožije. Naznačuje to nová studie, kterou zveřejnil časopis Journal of Epidemiology & Community Health. Podle jejích výsledků mají lidé, kteří byli během svého dospívání pořádkumilovní, klidní nebo psychicky vyspělí, větší šanci na dlouhý život než jejich impulzivní a nevyzrálí vrstevníci.
Kdo je v dospívání klidný a pořádný, může žít déle, naznačuje nová studie
Na možnou spojitost mezi povahou člověka ve středním věku a délkou života poukázaly už dřívější studie. Nový výzkum se zaměřil na to zjistit, jestli šanci na dlouhý život může ovlivňovat rozložení povahových rysů během dospívání – tedy v období, kdy lidské tělo i psychika prochází významnými změnami.
Studii uskutečnil tým vědců z University of Rochester a dalších dvou významných amerických institucí. Autoři se opírali o data, která na počátku 60. let shromáždil Project Talent Study. Ten tehdy předložil osobnostní testy víc než milionu amerických středoškoláků ve věku mezi 13 až 18 lety.
Kromě jiných aspektů, jako bylo například socioekonomické prostředí studentů, si testy všímaly také jejich osobnostních rysů. Mimo jiné empatie, impulzivity, pořádkumilovnosti, vyzrálosti nebo třeba toho, jestli je daný středoškolák klidný.
V samotném výzkumu pak autoři analyzovali data téměř třiceti tisíc z daného milionu testovaných studentů. Ta následně porovnali se záznamy z amerického Národního indexu úmrtí, které zahrnovaly období do roku 2009. Během analýzy vědci mimo jiné zjistili, že 13 procent respondentů během sledovaných 48 let zemřelo.
Hlavním závěrem studie pak bylo, že povahové rysy už v období dospívání můžou předpovídat pravděpodobnost toho, jestli se člověk dožije alespoň svých šedesátých narozenin.
Ukázalo se totiž, že klidných, empatických, vyzrálých a pořádkumilovných respondentů, kteří zároveň nevykazovali známky impulzivity, zemřelo za sledované půlstoletí méně než těch, co byli označeni jako nevyzrálí nebo právě impulzivní. Příčiny smrti přitom autoři ve studii nezohledňovali.
Riziko úmrtí kolísalo až o sedm procent
„V plně upravených modelech změna jedné standardní odchylky osobnostních rysů byla spojena s pěti až sedmiprocentním zvýšením nebo snížením relativního rizika úmrtí v následujících 48 letech,“ uvedli podle Medical News Today autoři studie.
Osobnostní rysy v dospívání totiž podle nich můžou ovlivňovat pozdější dosažené vzdělání, profesní růst a tedy i socioekonomické faktory, které se do jisté míry s rizikem předčasného úmrtí mohou pojit.
Náhoda, nebo příčinná souvislost?
Tento výzkum není zatím zcela dokonalý, zdůrazňují autoři. Neřešili například, jestli mezi určitými povahovými vlastnostmi a délkou života existuje příčinný vztah – není tedy jisté, zda je délka života přímo důsledkem těchto vlastností; zatím je jen jasné, že nějaká souvislost existuje.
Právě proto je ale tato práce důležitá: jakožto primární výzkum upozornila na reálně existující vztah, který teď budou další vědci zkoumat. A v navazujících pracích by se mělo ukázat, zda je povaha člověka opravdu příčinou vyššího dožití.
Autoři ani neplánovali, že by chtěli prokázat takovou souvislost, k tomu jejich studie nemířila. Přáli si jen na dostatečně rozsáhlém vzorku Iidí ukázat, zda vůbec najdou nějaké spojení mezi osobnostními rysy v dospívání a úmrtím v dospělosti. Předpokládají ale, že další studie potvdí, že jde nejen o náhodná spojení, ale opravdu o příčinnou sovislost. Nebylo by to nijak překvapivé: „Středoškolská léta jsou přece považována za období, kdy se osobnost vyvíjí a utváří,“ zdůraznili vědci.