Vikinská společnost byla více rovnostářská, co se týká postavení mužů a žen, než se doposud předpokládalo. Zejména pokud se situace porovnává s ostatními evropskými zeměmi té doby.
Jako legendární valkýry. Vikinské ženy byly podle výzkumu vysoké, silné a dobře živené
Vědci popsali v odborném žurnálu Economics & Human Biology, jak vypadala kvalita stravy a zdraví Skandinávců v době mezi 8. a 11. stoletím. Ukázalo se, že muži a ženy si byli v obou ohledech pozoruhodně rovnocenní – zejména ve srovnání s jinými oblastmi v Evropě té doby, kde se upřednostňovali chlapci.
Archeologové z univerzity v německém Tübingenu s pomocí nejmodernějších technologií analyzovali zuby a kosti těl nalezených ve Skandinávii a porovnávali je s databází Europe's Global History of Health Project, která zahrnuje údaje o tělech nalezených na více než dvou tisících lokalitách za dobu posledních dvou tisíc let.
Zjistili, že jak sklovina na zubech, tak i délka kostí byly u mužů i žen ve Skandinávii relativně podobné. Zejména poškození skloviny je spojené s nedostatkem kvalitní stravy u dětí – dá se podle něj poznat, zda bylo dítěti v mládí poskytováno dostatečné množství vhodného jídla.
- Psát ve slově viking malé, nebo velké písmeno? Je to složitější, než se zdá. Pravidla připouštějí obě verze, Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český se přiklání k té s malým písmenem. Vikingové totiž zřejmě nikdy nebylo etnografické (kmenové) pojmenování, nýbrž jen obecné pojmenování jistého typu germánských bojovníků.
Vysoké valkýry ze severu
„Pracujeme s hypotézou, že když ženy a dívky dostávají méně jídla a péče než muži a chlapci, objeví se to na poškození jejich tkání,“ uvedla Laura Maravallová, která na projektu pracovala. „Rozdíl mezi muži a ženami je tedy také měřítkem rovnosti pohlaví v populaci,“ dodala.
U skloviny byly výsledky velmi jednoznačné: muži i ženy ve Skandinávii dostávali podobně kvalitní potravu, poškození zubů bylo totiž hodně podobné. Výzkum délky stehenních kostí to potvrdil – delší kosti ukazují na vyšší postavu, která je zase indikátorem dobrého zdravotního stavu a dostatečné stravy.
„Takové ženy v severských zemích mohly vést ke vzniku mýtů o valkýrách: byly silné, zdravé a vysoké,“ uvedl spoluautor výzkumu Jörg Baten.
Podle něj se ale objevily velké rozdíly ve skandinávské populaci mezi městy a vesnicemi. Zatímco na venkově si byli muži a ženy ve stravě a tedy i zdraví rovni, ve městech byla situace odlišná. „Švédská města Lund a Sigtuna a také Trondheim v Norsku si už během raného středověku vyvinula systém, v němž měly ženy horší kvalitu života než jejich příbuzné na vesnici,“ popsal vědec. Situace ve městech se také značně lišila podle společenského postavení žen, na venkově v tom takové rozdíly nebyly.
Podle výzkumníků jsou malé rozdíly mezi pohlavími vysvětlitelné především způsobem obživy. Zemědělství, tedy především pěstování obilí, bylo mužskou prací, protože vyžaduje značnou fyzickou sílu – ale také ženská práce, která spočívala zejména ve starosti o domácí zvířectvo, byla jednak důležitá, ale současně i fyzicky náročná.
Autoři výzkumu také poukázali na to, že skandinávské ženy na tom byly mnohem lépe než ty, které žily v jiných oblastech světa – zejména ty, jež žily ve Středomoří a východní Evropě. I to byl zřejmě důvod, proč se seveřankám podařilo lépe si udržet svou společenskou roli i v dalších staletích.
Vědci věří, že tento vliv přetrval do značné míry i do současnosti: Norsko, Dánsko, Švédsko a Finsko se i ve 21. století umisťují v mezinárodních srovnáních vysoko, co se týká žen, ve vzdělání, kvalitě života, ekonomické prosperitě nebo délce dožití.
