Emoce hnusu je podceňovaná. Pocit znechucení ale člověka chrání před nakažením viry nebo patogeny, které by ho mohly připravit o život. Jedná se o velmi silnou evoluční emoci, řekla Iva Poláčková z Psychologického ústavu Akademie věd. Nejčastěji se totiž lidem hnusí například červi, kteří mohou být ve zkaženém jídle. Obecně lidi znechucuje podezření, že je někdo nebo něco může nakazit nebo otrávit.
Emoce hnusu je evoluční ochrana před otravou, říká psycholožka
Zhnusení se dá většinou snadno poznat podle výrazu v obličeji. „Většinou jde o nakrčený nos, jako když něco páchne, a nakrčené obočí. Také má člověk tendenci od té situace utíkat pryč, a nebo naopak tu věc, která v nás zhnusení vyvolává, smést ze stolu,“ uvedla Poláčková v rozhovoru poskytnutém AV ČR.
Emoce lidé hodnotí buď jako pozitivní, nebo negativní, ale i na negativní emoci lze najít hodně pozitivních aspektů. Na hnusu je, stejně jako na strachu, podle ní něco fascinujícího. „Lidi se rádi bojí, koukají na horory, které mnohdy využívají právě i fascinaci hnusem,“ popsala Poláčková, která se tomuto fenoménu dlouhodobě věnuje.
Vyvolat v někom pocit znechucení je hodně jednoduché, uvedla. „Stačí, že někomu člověk pustí nějaké video nebo mu řekne, aby si představil něco jemu nepříjemného. Vyvolat zhnusení lze tedy pomocí obrázků a instrukcí. A proto se s ním dobře pracuje třeba na sociálních sítích,“ myslí si Poláčková.
Jak pracovat s emocemi
Hnus a pocit zhnusení se ale mimo jiné používá i k degradaci určitých skupin a minorit, dodala.
„Svým emocím, jako je pocit zhnusení, je potřeba naslouchat, ale ne slepě. Naopak o nich kriticky přemýšlet. Pokládat si otázky jako například, jestli je ta menšina skutečně nechutná, tak jak nám to někdo předkládá, či je skutečnost jiná. Je potřeba své emoce v tomhle ohledu korigovat,“ doplnila psycholožka.
Člověk se učí rozpoznávat, co je hnusné, už jako dítě. Přirozeně má tendence se vyhýbat věcem, které mu vadí. Hodně se to odráží na chutích: děti se díky tomu například vyhýbají hořké chuti, která je spojena s alkaloidy, jež najdeme ve zkaženém jídle. Za zajímavé Poláčková označuje, že velmi univerzální je u dětí také období, kdy je začíná hnus naopak fascinovat: přichází nejčastěji kolem dvanácti až třinácti let, kdy si děti hrají například s umělým slizem a podobně.