Světově nejvyšší procento žen mezi poslanci má překvapivě Rwanda. Východoafrická země klade na rovnost pohlaví velký důraz. Změnit myšlení v tradičně patriarchální společnosti se ale daří jen pomalu. Některé ženy zkouší prorazit díky hudbě.
Na Západě některé ženy hrají rugby nebo boxují, ve Rwandě si 25 studentek a matek založilo bubenickou skupinu. „Bubny jsou velmi těžké. Tradičně jsou pro muže, protože si myslí, že jsou silnější. Ale my jsme si řekly, že ukážeme, že na to taky máme,“ konstatovala jedna z bubenic Marie Louise Ingabirová.
Jejich vystoupení už deset let uživí všechny členky souboru – včetně svobodné matky Marie Louise. Skupina navíc ještě rozšířila své podnikání a v Huye začala jako první v zemi vyrábět zmrzlinu. „Narostlo nám sebevědomí. Dokázaly jsme si, že jsme schopné a otevřelo nám to nové obzory. Teď můžeme snít ještě víc,“ říká Ingabirová.
Stejně se s osudem perou i ženy jedné z nejchudších částí hlavního města Kigali. Třeba švadlena Bernadette Kamugwerová zůstala po genocidě na rodinu s dětmi sama. Se sousedkami dala dohromady družstvo, kde si doplňují vzdělání a poslední čtyři roky taky šijí tašky, oblečení a hračky.
Díky tomu si vydělá v přepočtu až 4500 korun měsíčně. „Jsme tu spolu jako rodina. Když se někomu něco stane, ostatní mu společně pomohou,“ podotkla Kamugwerová.
Ženské podnikatelky přitom zůstávají výjimkou a stejné je to ve všech ostatních oblastech. Rwanďanky sice získaly dědická i vlastnická práva, jenže z toho plynoucí výhody zatím nepocítilo 85 procent obyvatelek venkova.
Vláda pomocí organizací jako UNICEF tlačí na to, aby dívky víc studovaly. Prosazuje zákony, které zaručují rovnost pohlaví. Úspěchy slaví aspoň na nejvyšších místech – celkem 64 procent parlamentních křesel obsadily ženy, což je světový unikát. „Snažíme se dodat dívkám odvahu být vůdčími nejen v politice, ale i v podnikání,“ uvedla rwandská poslankyně Anitha Mutesiová.
I poslankyně ale připouští, že na lokální úrovni navzdory pokroku přežívá tradiční vnímání společenských rolí mužů a žen.
