Ve věku 89 let zemřel v izraelském Tel Avivu Hugo Marom. Byl jedním z tzv. Wintonových dětí. Jako pilot prošel tajným leteckým výcvikem v Československu a po roce 1948 se zapojil do bojů o Izrael.
Marom se narodil v roce 1928 do zlatnické rodiny Meislů. Do Anglie odjel i s bratrem v srpnu 1939 posledním vlakem, který vypravila skupina kolem Nicolase Wintona, z rodiny tak holocaust přežili jen oni dva a jejich sestřenice.
Ještě v Anglii se dostal jako kadet k britskému letectvu RAF. Když se po válce vrátil do Brna, dostal se jako pilot do tajného výcvikového programu Československa. Cílem bylo vojensky pomoci vznikajícímu státu Izrael.
Do židovského státu odešel v roce 1949 i s manželkou Martou a zúčastnil se tamních izraelsko-arabských bojů. „Ben Gurion (první izraelský premiér) řekl několikrát veřejně, že kdyby nebylo v roce 1948 československé pomoci, nebyl by dnes stát Izrael,“ připomněl Marom, jemuž příjmení ze starého židovského jména Meisl na Marom změnila příliš horlivá úřednice.
V roce 1952 se Marom stal velitelem pilotní školy Kfar Sirkin, o rok později byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů. Roku 1959 vedl vývoj střediska Israel Aircraft Industries, o pět let později ale odešel do civilu a založil úspěšnou firmu na projektování letišť.
K rodinné tradici šperkařství se vrátil až na popud své dcery výtvarnice Evie Pollig a svá díla neprodával, nýbrž rozdával.
Marom se snažil posilovat vztahy mezi Československem a Izraelem, po listopadové revoluci se o něm mluvilo jako o kandidátovi na prvního československého velvyslance v židovském státě. Za své úsilí byl oceněn udělením Gratias Agit a Ceny Karla Kramáře.
Zasadil se také o vybudování památníku rodičům tzv. Wintonových dětí na pražském hlavním nádraží, který byl odhalen loni v květnu a jehož příběh zachytil dokument Wintonovy děti: Pocta rodičům. Až do konce života si brněnský rodák Marom ponechal české občanství.
