Krize v Evropě souvisí s inklinací lidí v jednotlivých zemích k větší suverenitě. Jde jim o kontrolu vlastních hranic a vedení mnohem blíž, než jsou nadnárodní struktury. Nejde ale jen o evropský fenomén, děje se to po celém světě, řekl host Událostí, komentářů, světově proslulý ekonom z Peru Hernando de Soto.
Země ve světě znovu volají po větší suverenitě, říká proslulý ekonom de Soto
Hernando de Soto: Země volají po suverenitě (zdroj: ČT24)
Peruánský ekonom, držitel mnoha cen.
Prezident Institutu pro svobodu a demokracii.
Studoval ve Švýcarsku, pracoval v nejvýznamnějších evropských a nadnárodních korporacích, bankách a organizacích.
Spolu s Madelaine Albrightovou předsedá Komisi za právní zmocnění chudých.
Hernando de Soto
Často se říká, že Evropa je v multikrizi. Že krizí je příliš – ekonomická, migrační a krize vztahu s Ruskem. Která je podle vás nejvýznamnější?
„Všechny jsou důležité. Jak já to vidím z Jižní Ameriky, což je velká dálka, je to takový návrat k suverénním státům. Globalizace, alespoň z mého pohledu, znamená, že suverénní státy, které uzavřely hranice, oslabily. A lidská práva a majetek posílil. Teď se to vrací zpátky, vracíte se ke kontrole suverenity, což znamená zpátky k nacionální moci namísto moci světové. A uprostřed toho jste vy, každý z jiných důvodů, ale zjišťujete, že ovládat sociální situaci je mnohem jednodušší v rámci národních hranic než mezinárodních.“
V roce 2011 jste hovořil v Praze o té antiglobalizaci. Je tam moment, kdy narůstá nacionalismus a jak je to nebezpečné?
„Stalo se to, že kroky směrem k jakési globální vládě, které jsme podnikli všude na světě, nefungují tak, jak jsme chtěli. To neznamená, že bychom nechtěli, je spousta věcí, na kterých jsme mezinárodně závislí. Náš blahobyt, informační technologie, automobily a letadla. Ale je zjevné, že lidé nemají pocit, že bychom to měli pod kontrolou. To není jen evropský problém. Kandidáti na prezidenta v USA Donald Trump a Bernie Sanders ještě než vypadl, žádají více národní kontroly, návrat k suverénním velmocím. Chtějí tedy kontrolovat tu mezinárodní moc. Mezinárodní moc jsou majetková práva, která překračují hranice, a lidská práva, která překračují hranice. A evidentně je tu snaha a to nejen v Severní Americe nebo Evropě, ale i na Blízkém východě se objevují stejná témata proti americkému univerzalismu. Jde o rostoucí tendenci na celém světě, rostoucí pocit, že ti, kdo řídí globální ekonomiku a celý globální systém, to nemají pod kontrolou. Takže se vracíte ke starým hranicím, což je stará evropská tradice. Když jsem byl na univerzitě, Evropa pořád neměla své hranice. Bylo Rakousko-Uhersko, pak malé Rakousko-Uhersko, bylo Německo, které mělo čtyřicet kusů, pak jedno velké Německo, pak se rozdělilo na dvě, což mě nijak netrápí, protože nacionalismus, nebo tomu raději říkejme představa suverenity je velmi emocionální a to je to, co se tu děje. Ale nevidím to nutně jako problém, protože globalizace probíhá, Evropa jen ne vždy našla způsob, jak to dělat.“
Když říkáte, že se nacionalismus vrací, nenese to s sebou negativní konotace, na které je Evropa ze své minulosti zvyklá?
„Nechci používat slovo nacionalismus, ale suverenita. Což je tedy to, že ovládáte své hranice a máte je pod kontrolou. Když třeba prezidentský kandidát v Americe Donald Trump chce na jihu země postavit zeď, to je nějaká forma stažení se k suverenitě. Chce postavit zeď i přes silnice. Celý jih USA závisí na obchodu s Latinskou Amerikou, takže se to nestane. Ale je tu určitý pocit, že na globální úrovni není všechno řízeno, takže se lidé chtějí vrátit k nějakému bratrství nebo propojení, které ale bude řízeno na té suverénní úrovni. Jde o jakési stažení zpět. On není důvod, proč by globalizace nemohla pokračovat pod jiným vedením, které zřejmě časem bude lokálnější. To není jen evropský jev. Celá krize takzvaného Islámského státu je rovněž deglobalizace. Krize v Turecku je deglobalizace. Jde tedy o stažení z představy, že mezinárodní organizace dokáží proces globalizace řídit. Nepovažuji to za návrat zpět do minulosti, protože tu si pamatujeme až příliš dobře.“
Globalizaci hnaly ekonomické faktory. Nakolik se tedy toto projeví v ekonomickém procesu?
„Nemyslím, že to bude nějak překážet. Protože ve chvíli, kdy lidé získají pocit, že izolace jakéhokoli typu nějak překáží jejich prosperitě, tomu, že nějaký internetový systém potřebuje dodavatel ze sta zemí, když zjistíte, že německá tužka je ve skutečnosti vyráběna v deseti jiných zemích, pak lidé něco takového nepřijmou. Myslím, že spíše říkají, že by raději chtěli vedení blíž k nim, než vedení daleko. Spojené státy jsou daleko, Evropa je v Bruselu, to je daleko třeba od Londýna. Myslím, že dnes všichni víme, že závisíme na společném trhu, závisíme na financích, na velmi složitých kombinacích. Jen chceme ale to vedení stáhnout na nižší úroveň. Stáhneme se z úrovně řekněme generálního ředitele na úroveň finančního.“
Je to nová forma ekonomiky, nebo jde jen o návrat ke staletím prověřeným fungujícím systémům?
„Ono se nejde vrátit o stovky let. Když jsem přiletěl do Prahy, ptali se mě, zda chci české jídlo, nebo sushi. Barva mého obleku je skoro stejná jakou má váš oblek a to jsem z Latinské Ameriky. Máme skoro stejné kravaty. Když se podíváte na to, že jsme v nějaké recesi, protože úplně neřídíme tok peněz z jedné země do jiné, je zjevné, že ty nejsilnější armády nejsou schopny vyřešit otázku Blízkého východu, a tak chceme nové vedení na nám bližší úrovni. A nemyslím, že bychom chtěli zrušit globalizaci, protože jde o příliš mnoho věcí. A víme, co by přinesla válka, to se nestane.“
Jednou z krizí, která nyní v Evropě je, je právě ta migrační. Na kolik migrační krize souvisí s proměnou ekonomiky?
Já bych řekl, že migrační krize je primárně výsledkem špatného managementu Blízkého východu. A říkám to možná trochu drze z malé země Latinské Ameriky. Co měla Evropa udělat a co doufám udělá, je pochopit, čím si Blízký východ prochází, a že to je velmi podobné tomu, čím vy jste si procházeli v 19. století. Ti lidé, kteří dnes migrují do Evropy ze severní Afriky a z Blízkého východu, to jsou ti Oliveři Twistové od Charlese Dickense. Probíhá průmyslová revoluce, která teď dorazila na Blízký východ. Lidé se společně propojují způsobem, který je jiný než ten tradiční bazar. A místo toho abychom pochopili, že to je průmyslová revoluce, tak jsme se vrátili až do křižáckých výprav. Evropa potřebuje propagovat stejnou ekonomickou demokratizaci, jako proběhla v Evropě.