Budapešť - Vcelku pokojná budapešťská demonstrace 23. října 1956 chtěla vyjádřit solidaritu se změnami v Polsku. Asi nikdo z účastníků netušil, co z ní během pár hodin vzejde. Nakonec byla rozbuškou lidového povstání, jež se pokusilo svrhnout komunistický režim a zbavit se velkého sovětského bratra. Nezdařilo se a v Maďarsku za tento neúspěšný převrat zaplatily životem tisíce lidí. Nicméně v mysli zůstala revoluční maďarská vlajka s vystřiženým státním znakem, která se stala nejdůležitějším a nejznámějším symbolem povstání. Demonstrace začala už dopoledne a postupně na ni přišlo až 200 tisíc lidí. Začali ničit symboly komunismu - rozbili Stalinův pomník a pokusili se obsadit budovu rozhlasu, odzbrojovali policisty a vojáky, čímž zahájili povstání.
Za touhu po svobodě zaplatilo Maďarsko krví
Politbyro MSP požádalo Moskvu o pomoc a zatím jmenovalo premiérem populárního Nagye – povstání to ale nezabránilo. Následující den do Budapešti vjely sovětské tanky a povstání se změnilo v boj za nezávislost. Až 28. října se podařilo vyjednat příměří, situace se zklidnila a Sověti se začali stahovat.
„Nepohlížíme na tyto státy (Varšavské smlouvy) jako na možné vojenské spojence,“ prohlásil americký ministr zahraničí John Foster Dulles 27. října. Po vyhlášení neutrality odmítl podporu maďarskému vývoji i jeho polský vzor Gomulka.
Nagy vsadil vše na jednu kartu a začal sestavovat koaliční vládu. Z vězení vyšel oblíbený kardinál József Mindszenty, ale jeho postoj k událostem zůstal rezervovaný. Nagy oznámil, že země vystupuje z Varšavské smlouvy (jejíž principy porušil sovětský zásah), vyzval OSN k uznání neutrality a začal vyjednávat o odchodu sovětských jednotek ze země. Chruščovovo vedení už ale ve skutečnosti rozhodlo o intervenci a tajně posilovalo své síly v Maďarsku.
- Maďarské události v roce 1956 autor: ČT24, zdroj: ČT24
- Maďarské události v roce 1956 autor: ČT24, zdroj: ČT24
Vše začalo už po Stalinově smrti – hlavní roli hrál Imre Nagy
Po Stalinově smrti v březnu 1953 a zvláště po Chruščovově projevu v únoru 1956, který odhalil zločiny stalinismu, začalo v sovětském bloku období tání. Uvolnění zasáhlo hlavně kulturu, ale promítlo se i do politiky. V Maďarsku byly počátky destalinizace rozpačité. Kritika uvnitř komunistické Maďarské strany pracujících (MSP) vedla v červenci 1953 k rezignaci premiéra Mátyáse Rákosiho. Nahradil ho Imre Nagy, který ihned zahájil nový kurz politiky. Rychle si získal podporu obyvatel, hlavně díky částečné nápravě hospodářství, zvýšení životní úrovně či konci teroru bezpečnostních složek.
Nový kurz ale trval pouhých deset měsíců. Poté se s podporou Moskvy, kterou maďarské reformy začaly znepokojovat, k moci vrátila Rákosiho klika a Nagy byl odstaven jako představitel „pravicové úchylky“. Ovšem pohyb ve společnosti už zastavit nešlo. Část stranické inteligence se sdružila do opoziční skupiny kolem Nagye a ohrožovala Rákosiho monopol ve straně. Pomyslný hřebík do Rákosiho rakve pak znamenal Chruščovův projev. Na jeho místo v čele MSP byl v červenci 1956 dosazen Ernö Gerö.
Hlavně mládež spojovala naděje na svobodnější vývoj s událostmi v Polsku, kde se po potlačení dělnických stávek dostal v říjnu do čela komunistické strany slibný Wladyslaw Gomulka. Studenti v Budapešti začali pořádat pravidelná shromáždění, na kterých stále hlasitěji projevovali nesouhlas s poměry. Žádali svobodné volby, zrušení cenzury, svobodu politickým vězňům, povolení politických stran, odstranění stalinistů, reformu zemědělství a odchod Rudé armády, která v zemi byla od konce 2. světové války.
V noci na 4. listopadu zahájilo 16 divizí sovětské armády masivní útok na hlavní město za použití tanků i dělostřelectva. V ulicích vypukly těžké boje a obyvatelé stavěli barikády. Nagyova vláda marně požádala o pomoc OSN. Veškerý odpor byl rozdrcen. Cena za pokus o odchod ze sovětského tábora byla vysoká - zemřelo nejméně 2 700 Maďarů a 669 sovětských vojáků, počet zraněných přesáhl 30 000. Popraveno bylo nejméně 229 lidí, dalších 22 000 Maďarů skončilo ve vězení, 210 000 emigrovalo. Imre Nagy byl odsouzen k smrti a popraven v červnu 1958. V čele „revoluční dělnické a rolnické vlády“ stanul János Kádár, který vládl až do roku 1988. „Kádárismus“ se paradoxně časem rozvolnil a vysloužil si přezdívku „gulášový komunismus“.