Giorgia Meloniová začala formálně úřadovat ze sídla italských premiérů. Historicky první předsedkyně tamní vlády už pracuje na programovém prohlášení, které spolu se žádostí o důvěru představí nejpozději ve středu oběma komorám parlamentu. S prosazováním hlavních bodů kampaně, díky kterým získala její krajně pravicová strana ve volbách nejvíc hlasů, to ale bude mít složité, a to nejen kvůli patrným roztržkám ve vládní koalici.
Její sen se stává skutečností. Vládu nad Itálií o víkendu oficiálně převzala jako vůbec první žena. Šťastná, ale s vědomím, že ji čekají velmi turbulentní časy. I proto odcházející Mario Draghi porušil protokol a přivítal svou nástupkyni už na schodech.
Před symbolickým předáním moci ji devadesát minut zasvěcoval do nejdůležitější agendy: že je potřeba pomoci rodinám, které nezvládají platit rostoucí účty, aniž by se Itálie dál zadlužovala. A že je důležité, aby se v Evropské unii neocitla v izolaci. „Čelíme mnoha mimořádným situacím na domácí i mezinárodní scéně,“ podotkla nová italská premiérka.
Předsedkyně krajně pravicové strany, která se na mítincích oháněla důrazným prosazováním národních zájmů, Draghiho rady vyslyšela. Už během volební kampaně přestala volat po odstoupení od společné evropské měny.
Hned v neděli večer také hodinu neformálně jednala s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem – zejména o pokračující podpoře Ukrajině proti ruské invazi. „Jako Evropané, sousedi a přátelé musíme s Itálií pokračovat v započaté práci. Naše první setkání v Římě s Giorgiou Meloniovou jde v tomto směru,“ prohlásila hlava Francie.
Náklonnosti vůči Putinovi
Jenže tento směr úplně netěší partnery Bratrů Itálie, kteří se netají vstřícností vůči ruskému vůdci Vladimiru Putinovi. Zejména strana Silvia Berlusconiho už ukázala, že nehodlá jejich návrhy vždy podpořit, zvlášť proto, že nikdo z miliardářových věrných neusedl na ministerstvu spravedlnosti. Navzdory prohlášením o jednotě tak zůstává koalice velmi křehká.
„Kdokoli vstupuje do vlády, zastupuje celý národ. Odkládá stranickou uniformu a bere na sebe společnou odpovědnost. A taková bude naše vláda,“ deklaroval italský ministr obrany a člen strany Bratři Itálie Guido Crosetto.
Nejpravicovějšímu italskému kabinetu od pádu Mussoliniho přitom leží v uskutečňování slibů i jiné překážky. Proklamovaná stopka migrantům naráží na potřeby zaměstnavatelů – podnikům chybí stovky tisíc pracovníků. Snižování daní by zase přineslo vyšší zadlužení a možný konec příjmů z balíku evropské pomoci. Aby uspokojila členskou základnu, může Giorgia Meloniová rázněji prosazovat aspoň vysoce konzervativní rodinnou politiku. A doufat, že se její sen rychle nepromění v noční můru.
