V bejrútském přístavu odhalili sochu postavenou z trosek po loňském mohutném výbuchu. Při tragédii zemřely více než dvě stovky lidí a byla zničena část libanonské metropole. Exploze vyvolala masivní protesty, kvůli kterým odstoupila tehdejší vláda. Země je od té doby v politické krizi. Objasňování výbuchu více než 2700 tun dusičnanu amonného postupuje pomalu. Původního vyšetřovatele soud v únoru odvolal.
Skulptura nazvaná „Gesto“ je dílem libanonského architekta Nadima Karama. Umělec žijící v Bejrútu jí chtěl vzdát poctu rodinám obětí výbuchu. „Máte tu obra z popela, z jizev města a jizev lidí, které se stále nezhojily,“ uvedl Karam podle agentury Reuters.
Architekt doufá, že lidé, kteří při explozi přišli o své nejbližší, jeho dílo přijmou. Část Libanonců však nese odhalení sochy s nelibostí, kritizují hlavně pomalý postup vyšetřování výbuchu a to, že nikdo nebyl dosud potrestán.
Na sociálních sítích se dokonce rozhořela kampaň proti Karamovi, která jej vinila ze spolčení s vládou. „Vrazi mají kompletní imunitu a my předstíráme, že je něco minulostí a snažíme se to překonat uměním,“ vysvětluje důvod svého rozhořčení libanonský filmař Rawan Nassif.
„Nemáme vazby na žádnou politickou stranu nebo politika,“ odmítá Karam kritiku s tím, že veškeré náklady na tvorbu sochy zaplatily soukromé společnosti.
Škody za 15 miliard dolarů
Dvě mohutné exploze v libanonském přístavu si loni 4. srpna vyžádaly 207 obětí a více než 7500 zraněných z dvaadvaceti zemí světa. Explodovalo 2750 tun dusičnanu amonného, který zde byl uskladněn.
První, menší výbuch se z přístavu ozval krátce před osmnáctou hodinou místního času, z přístavu začal stoupat hustý kouř. Ke druhé, mnohem silnější explozi došlo v čase 18:08, tlaková vlna otřásla centrálním Bejrútem a k nebi vyslala mohutný načervenalý hřibovitý mrak.
Výbuch byl pociťován v severním Izraeli či v Nikósii na Kypru, vzdálené 240 kilometrů. Exploze vyvolala otřesy srovnatelné se zemětřesením o síle 3,3 stupně. V epicentru výbuchu vznikl kráter široký 152 metrů a hluboký 43 metrů.
Tlaková vlna poškodila budovy v okruhu deseti a více kilometrů, materiální škody odhadly místní orgány na až 15 miliard dolarů. Kvůli poškozeným domům ztratilo střechu nad hlavou až 300 tisíc lidí.
Po výbuchu se konaly ve městě protivládní demonstrace, třeba 8. srpna se na náměstí Mučedníků shromáždil dav zhruba deset tisíc lidí. Policie proti nespokojencům použila slzný plyn, jeden strážník tehdy zahynul. Premiér Hasan Dijáb pak 10. srpna oznámil, že jeho vláda podala demisi, 31. srpna byl novým premiérem jmenován velvyslanec v Německu Mustafá Adíb. Tomu se ale vládu sestavit nepodařilo, koncem října byl pak pověřen sestavením kabinetu expremiér Saad Harírí, který ale také neuspěl.
Obžaloba ministrů a následná změna vyšetřovatele
Dusičnan amonný (ledek) byl uložen šest let ve skladu poté, co byl zkonfiskován z jedné obchodní lodi v roce 2014. Podle médií šlo o plavidlo ruského podnikatele Igora Grečuškina, které se v Bejrútu kvůli technickým potížím muselo zastavit na cestě z Gruzie do Mosambiku. Majitel lodi posléze vyhlásil bankrot a dusičnan amonný byl uložen v přístavním skladu bez náležitých bezpečnostních opatření.
Do vyšetřování výbuchu se zapojila také americká FBI a francouzští odborníci. Libanonský prokurátor loni v prosinci obžaloval předsedu vlády v demisi Hasana Dijába a tři bývalé ministry z nedbalosti. Kromě Dijába byli z „nedbalosti, způsobení smrti stovek lidí a zranění tisíců dalších“ obviněni také exministr financí Alí Hasan Chalíl a dva bývalí ministři veřejných prací a dopravy Ghází Zajtar a Júsuf Finjánús.
Zadrženo bylo kromě toho zhruba třicet bezpečnostních představitelů a pracovníků přístavu a celní správy. Vyšetřováním výbuchu byl ale letos v únoru po odvolání původního vyšetřovatele jmenován soudce Tárik Bítár.
Syrská stopa
Podle zprávy britského listu The Guardian z letošního ledna se objevila možná souvislost výbuchu se syrským prezidentem Bašárem Asadem, který údajně chtěl dusičnan pro zbrojní účely.
Londýnská společnost Savaro Limited pověřená přepravou je podle deníku napojená na tři podnikatele s ruským a syrským občanstvím, kteří spolupracují s Asadovým režimem. Exploze tak mohla být nezamýšlený následek snahy syrského režimu obstarat si dusičnan amonný k vojenskému využití. Libanonská televize al-Džadíd spojila letos v lednu firmu s třemi lidmi, kteří Asadově režimu pomáhají od začátku syrské války v roce 2011.
Human Rights Watch: Politici o nebezpečí věděli, ale nic neudělali
Podle zprávy lidskoprávní organizace Human Rights Watch někteří libanonští politici věděli o tom, že tuny špatně uskladněného dusičnanu amonného představují smrtelnou hrozbu, ale mlčky se s tím smířili.
V úterý zveřejněná zpráva HRW čítající sedm set stran poznatků a dokumentů dospěla k závěru, že několik činitelů jednalo nedbale, což by podle libanonských zákonů mělo umožnit jejich trestní stíhání. Prezident Michel Aún, premiér v demisi Hasan Dijáb, šéf libanonské bezpečnosti Tony Sálíbá a další bývalí ministři podle HRW nepodnikli kroky k ochraně veřejnosti, ačkoliv byli o rizicích informováni.
Zároveň HRW vyzvala Radu OSN pro lidská práva, aby dala zelenou nezávislému vyšetřování případu. Požádala též zahraniční vlády, aby za korupci a porušování lidských práv zavedly vůči některým libanonským činitelům sankce.
