V podmořském kaňonu Monterey u kalifornského pobřeží se dala v lednu do pohybu masa písku a horniny, která urazila padesát kilometrů při rychlosti místy až osm metrů za sekundu. Je to vůbec poprvé, kdy měli vědci nástroje ke zmapování podobné obří podmořské laviny. Ta překonala úctyhodných 1500 výškových metrů.
Podvodní laviny a nejrůznější kalné proudy s sebou nesou obrovské množství sedimentu, organických látek i škodlivin, které se následně usazují v podmořských kaňonech a jinde hluboko na dně moře.
O pohybu těchto lavin toho vědí geologové málo. Jedno z výzkumných středisek je právě v Monterey, kde působí odborníci v rámci mezinárodního Koordinovaného kaňonového experimentu (CCE).
„Tyto toky, takzvané kalné proudy, jsou jedny z nejsilnějších proudů na Zemi,“ prohlásil profesor Dan Parsons, odborník na sedimentologii z britské Hullovy univerzity.
„U řek jde o jiný mechanismus, který přemisťuje srovnatelné objemy sedimentu po celém světě. Nicméně, i když máme stovky tisíc měření týkající se řek, máme jen malou hrstku měření, pokud jde o kalné proudy,“ dodal Parsons.
Vědcům pomáhají speciální roboti
Podmořské laviny zkoumá u Kalifornie Výzkumný institut Monterey Bay Aquarium (MBARI). Ten už několik let spouští na dno moře sofistikované robotické přístroje se senzory. Některé z nich vypadají jako vozítka, která přistávají na Marsu.
Jeden z posledních vynálezů je bentický detektor (BED). „Je to 44centimetrová koule, která má uvnitř elektronické zařízení na měření tlaku a orientace. Zaznamená pohyb na dně kaňonu,“ uvedl profesor Charlie Paull z institutu MBARI.
Některé toky sedimentu jsou tak silné, že v minulosti narušily podvodní telekomunikační kabely. V polovině ledna jedna lavina odtáhla senzory s více než tunovými kotvami sedm kilometrů dolů do kaňonu.
Vědci při tom získali velké množství dat, které by jim mělo pomoci zmapovat, jak se tyto laviny spouští a jak se pohybují. Experti postupně zjišťují, jak významnou roli hrají při formování Země.
Jde o poslední stádium cyklu, který začíná pohybem tektonických desek, vzniku hor a pokračuje erozí a přemisťováním sedimentu řekami až do moře. Kalné proudy tak vrací materiál zpět do hlubokého oceánu.
V kaňonu Monterey jde každý rok o sesun asi 400 tisíc krychlových metrů usazenin. „Toky splachují sedimenty, živiny a organický uhlík do hlubokého oceánu, kde se tak může udržet život,“ vysvětlil profesor Parsons.
