Pompeje - Rychlá zkáza italských Pompejí přitahuje archeology i skoro 2000 let po jejich zmizení pod vrstvou sopečného popela. Poprvé od objevení ztraceného města vědci přišli s novou teorií, jak jeho obyvatelé zemřeli. Neudusili se, ale zahynuli v důsledku extrémně vysokých teplot.
Kolem poledne 24. srpna roku 79 se probudila sopka Vesuv. Vulkán náhle začal chrlit lávu, chvíli na to černý mrak zcela zakryl slunce. O pár minut později zahalil i město na úpatí hory. Kdo z Pompejí nestačil utéct, nevyvázl živý. Těla obětí se ale pod šestimetrovou vrstvou prachu zachovala přesně v pozicích, kdy je zastihla smrt. Celou dobu vědci mysleli, že se Pompejané udusili jedovatými plyny. Nový výzkum tuto teorii zpochybňuje.
„Ukázali jsme, že obyvatelé Pompejí a dalších vesnic v okolí Vesuvu nezemřeli udušením. Zabily je vysoké teploty pyroklastické vlny, kterou vyvolal výbuch sopky,“ míní vulkanolog Giuseppe Mastrolorenzo. K překvapivému závěru vulkanologa a jeho tým dovedly roky pokusů s lidskými a zvířecími kostmi. V laboratorních podmínkách je vystavili teplotám mezi 200 a 260 stupni Celsia a pozorovali změny jejich struktury. Velmi se podobaly těm z Pompejí.
Pohřbené Pompeje archeologové objevili až v roce 1748. Od té doby na místě odkryli mnoho zachovalých budov s nástěnnými malbami. Na návrh Giuseppa Fiorelliho dutiny ve vrstvě popela vyplnili sádrou a díky tomu získali věrné podoby Pompejanů v posledních okamžicích života.
Pompeje díky tomu nabízejí lidem jedinečný pohled na život v prvním století. Odkrytí starořímského města přitom způsobilo Evropě v 18. století kulturní šok. Většinu domů totiž zdobily erotické fresky, což tehdy převrátilo dosavadní pohled na antickou kulturu. Místo je už 13 let na seznamu světového dědictví UNESCO. Každý rok ho navštíví přes 2,5 milionu lidí.
