Jeruzalém – Izraelští archeologové našli v Jeruzalémě v podzemní chodbě používané před dvěma tisíci lety šedesát centimetrů dlouhý meč s pochvou, lampu na olej, nádoby, mince a kámen s vyrytým obrazem několikaramenného svícnu. Podle všeho mnoho z těchto předmětů patřilo židovským povstalcům, kteří se v chodbě ukrývali před římskými vojáky za židovské války. Meč, stále vězící v kožené pochvě, zřejmě patřil příslušníkovi římské posádky. Je to už třetí římský meč, který se v Jeruzalémě našel. Tento je ale nejlépe zachovalý a od dvou ostatních se liší tím, že je v původní pochvě.
Chodba byla vybudovaná pod ulicí, která byla za doby římské vlády jednou z hlavních v Jeruzalémě; nyní leží pod arabskou čtvrtí na východě města. Tunel sloužil k odvádění dešťové vody, ale také jako úkryt v době protiřímského povstání, které trvalo od roku 66 do roku 73 a jež Římané potlačili. Byl tehdy také zničen druhý židovský chrám; ten první, postavený podle bible králem Šalamounem, zničil babylonský král Nabuchodonosor roku 586 před naším letopočtem.
Eli Šukron z památkového úřadu sdělil, že se v tunelu našlo mnoho předmětů, z nichž mnohé si s sebou do úkrytu lidé vzali zřejmě jako památku. Byl mezi nimi třeba bronzový klíč nebo mince, na něž povstalci vyryli nápis Svoboda Sionu. Na jednom z artefaktů byl zřejmě nějakým hřebem neuměle vyryt židovský několikaramenný svícen menora.
- Kámen s vyrytou menorou autor: Sebastian Scheiner, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2779/277895.jpg
- Podzemní chodba používaná v Jeruzalémě před 2000 lety autor: Dan Balilty, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/28/2779/277899.jpg
Únik do tunelů pod Jeruzalémem zachytil ve svém popisu židovské války historik Josephus Flavius, který původně k rebelům sám patřil, ale pak přešel na římskou stranu. Napsal, že když byl Jeruzalém v plamenech, staly se tunely pod ním poslední nadějí povstalců. Chtěli v nich přečkat do té doby, než římské legie odtáhnou. Legionáři ale vytrhali dlažbu nad tunely a úkryty odhalili. „Našla se těla více než 2 000 lidí, někteří se zabili vlastní rukou, jiné zabili jejich druzi; většina však zemřela vyhladověním,“ píše Flavius.
