V Izraeli začal týden českého filmu. V Jeruzalémě, Tel Avivu nebo Haifě se promítají nové snímky i díla ze 60. let. Česká a čekoslovenská kinematografie je v zemi velmi populární. Návštěvnost festivalu nesrazil ani covid-19, přestože pořadatelům mnohé zkomplikoval. Na listopad pak plánuje České centrum například vystoupení národního baletu z Prahy. Kvůli pandemickým omezením bude ale podzim 2021 nejistá sezona.
Festival zahájil ve velkém kinosálu v centru Tel Avivu loňský film Šarlatán. „Izraelci mají rádi český smysl pro humor a vůbec české filmy, a to nejenom ty nejnovější, jako je třeba Šarlatán, ale i z 60. let, ze slavné éry československých filmů,“ říká ředitel Českého centra v Tel Avivu Robert Mikoláš.
I kulturní život v Izraeli se nicméně musí už rok a půl vyrovnávat s pandemií a jejími různými vlnami. U vchodu návštěvník kina ukáže mobilní telefon s digitálním očkovacím pasem. Během projekce jsou povinné roušky. Horší je, že kvůli pandemii se ještě víc zavřely hranice Izraele, takže hosté z Česka se po červeném koberci neprojdou.
„Letos jsme chtěli začít s Ivanem Trojanem, měli jsme letenky, všechno bylo zařízené. Ale kvůli novým opatřením, kdy Češi musí stejně jako ostatní země do sedmidenní izolace, jsme to museli zrušit,“ vysvětluje Mikoláš.
Homolkovi jsou oříškem pro překladatele
Překládání pro izraelské publikum – tedy psaní hebrejských titulků – bylo prý složité, třeba film Ecce Homo Homolka je plný neformálních slovních obratů, říká Čechoizraelec Ivan Joel Hajoš. „Český slang se nedá doslovně překládat do hebrejštiny, protože hebrejský novodobý moderní slang má spoustu arabských výrazů, což by bylo nesmysl,“ dodává.
Hajoš sám zažil československou filmovou vlnu. „Byl jsem druhým asistentem režie Kadára a Klose na filmu Touha zvaná Anada. V roce 1968 v srpnu přijeli sovětští osvoboditelé, a tak jsem se rozhodl, že prostě odjedu,“ uzavřel.
