Útěk byl téměř nemožný. Před 85 lety začal Alcatraz nahánět hrůzu 11. 8. 2019 | Zdroj: ČT24, Wikimedia
Přezdívalo se mu „Skála“. Původně sloužil skalnatý ostrov uprostřed Sanfranciského zálivu jako vojenská pevnost. V roce 1934 byl Alcatraz ale přeměněn na věznici. Pro první odsouzence otevřela své brány 11. srpna. V 600 celách s mřížemi ze speciální nepřepilovatelné oceli seděli zločinci toho nejhoršího kalibru. Za 29 let provozu se odsud pokusilo uprchnout 36 mužů. Pokus vyšel pouze třem – byť jen teoreticky. Dosud se totiž nepodařilo ověřit, zda cestou přes dva kilometry širokou zátoku utonuli, nebo se skutečně dostali až na pevninu.
Bývalá vojenská pevnost přivítala první vězně v srpnu 1934.
V 600 celách se tu vystřídalo kolem 1500 vězňů. Celkem tu byly čtyři bloky cel ve třech patrech nad sebou.
Pro vězně tu byla připravena vybavená nemocnice, nárok na zdravotní péči patřil mezi čtyři práva každého obyvatele věznice.
Kromě stravy, připravované v místní kuchyni, měl každý z vězňů také nárok na oblečení a ochranu.
Vězni byli rozděleni po jednom, aby na sebe nemohli útočit a domlouvat se na vzpourách.
Pro izolované zločince platil absolutní zákaz hovoru, na jednoho trestance připadali až tři dozorci.
Alcatraz nemilosrdně trestal, proto práce, psaní dopisů, knihovna nebo dokonce návštěva příbuzných byly privilegii, které si dotyčný odsouzený musel zasloužit.
Za přestupek proti vězeňskému řádu následoval trest, jako třeba pobyt v neosvětlené korekci v podzemí.
V korekci byl provinilec v horších případech ještě svlečen donaha a spoután tak, že musel celý den stát. Vězeň mohl v korekci strávit měsíce, výjimečně i roky.
Na samotkách byla pouze železná pryčna, přikrývka, umyvadlo, polička a záchod. Místnost byla velká jen 1,5 krát tři metry.
Alcatraz proslavila hlavně přítomnost tehdejší zločinecké „elity“. Obávaný Al Capone vězení opouštěl v pokročilém stádiu syfilidy. Vrah Robert Stround, přezdívaný Ptačí muž z Alcatrazu, zde pobyl celých sedmnáct let. Arthura Barkera, zvaného Doc, při útěku zastavila až dávka ze samopalu. George „Machine Gun“ Kelly byl naopak prý vzorný a úslužný vězeň.
Za devětadvacet let fungování věznice se 36 mužů pokusilo o 14 útěků. Třiadvacet jich bylo chyceno, šest zastřeleno, dva se utopili a o pěti z nich kolují nepotvrzené legendy. Snad nejblíže ke svobodě měl John Giles, který se dostal na 2,5 kilometru vzdálenou pevninu. Ve vězeňské prádelně si sehnal vojenskou uniformu, a když vojáci přijeli lodí pro prádlo, nepozorovaně se k nim připojil a odjel.
Neznámý je také osud Franka Morrise, Johna Anglina a Clarence Anglina. Jejich těla se po útěku nikdy nenašla. Existuje teorie, že se na svobodu skutečně mohli dostat.
V noci 11. června 1962 nechali vězni v posteli v cele falešné hlavy vyrobené z toaletního papíru, mýdla a vlasů. Trojice se z cel vyhrabala lžícemi. Nepoužívanou chodbou vylezli na střechu, slanili a v člunu z pláštěnek vyrazili na vodu.
Pádla a věci uprchlých vězňů se našly na Andělském ostrově, kam by podle odborníků dopádlovali jen zkušení sportovci. Vláda pátrání po vězních nezastavila ani po padesáti letech.
Způsobu, jakým mohli vězni z Alcatrazu utéci, se v roce 2014 věnoval pořad Horizont ČT24:
Místo, ze kterého neuniknete. Před 85 lety byl zřízen Alcatraz (zdroj: Horizont ČT24)