I téměř rok po osvobození se některé části Ukrajiny vzpamatovávají z ruské okupace. Týká se to například obcí v Charkovské oblasti na severovýchodě země. Jsou vylidněné, poničené a často zaminované, informuje zpravodaj ČT Jan Řápek.
Je možné tu spatřit kusy rezavé vojenské techniky, nepojízdné zničené vozy, zbytky munice a rozpadlé domy. To vše zarostlé plevelem.
Před válkou žila v Dovheňke zhruba tisícovka lidí, nyní jich tu zbývá několik desítek. „Je tu problém s vodou. Asi si ručně vykopu dvanáct metrů hlubokou studnu jako dřív. Jestli bude voda pitná, tak v pořádku,“ říká obyvatel obce Igor.
Jak využít bedny na munici
Okupaci trávil Igor v Oděse. První zimu po návratu přežíval s rodinou ve sklepě, pak se pustil do opravy příbytku. Místo cihel používá krabice ze salvového raketometu Grad. „Zde je vlastně vidět, že je to postaveno z beden na munici. Uvnitř beden jsou polystyrenové kuličky,“ ukazuje.
Pro materiál si jezdí do nedaleké obce Kamjenka. Tu potkal podobný osud. Rusové vyhnali všechny obyvatele a z vesnice si udělali logistickou základnu. I proto jsou tamní dvorky pořád plné munice. Igor si odtamtud přivezl už 150 třímetrových kvádrů.
Zemědělci upravují své traktory, aby zneškodňovaly miny
Originální způsoby přežití vymýšlí i místní zemědělci, uvádí zpravodaj ČT. Například upravují své traktory tak, aby mohly zneškodňovat miny. „Protože u pyrotechniků je spousta jiné práce, museli jsme najít způsob, jak si poradit sami,“ vysvětluje majitel odminovávacího traktoru Alexander Kryvcun.
Dálkově ovládaná a pancířem vylepšená zemědělská technika pole rozryje a výbušniny odhalí. Alexander a šest jeho zaměstnanců už vylepšili tři stoje. Po několika výbuších jsou poničené a musí je pořád opravovat.
Na dvou tisících hektarů už takto našli šest set min. Právě silné zaminování vidí jako největší problém celého regionu. A než válka skončí, stejně jako další místní se musí spoléhat hlavně na svépomoc.
