Jihoafričtí vědci využívají ke sčítání velkých žraloků bílých program, který bezpečně rozezná jednice podle tvaru ploutve – u těchto živočichů jde o něco podobného jako otisk prstu. Žraloci představují pro ekosystém důležité predátory, jejich počty ale rychle klesají.
Velký bílý žralok, dříve často nazývaný žralok lidožravý, je žralok z čeledi lamnovití vyskytující se většinou v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky přes šest metrů a hmotnosti i více než tří tun. Jeho evoluční původ se datuje odhadem 14 milionů let nazpět.
Tým doktorky Andreottiové z Jihoafrické republiky už osm let mapuje populaci velkých bílých žraloků podle jejich hřbetních ploutví. „Hřbetní ploutve žraloků jsou jako otisky prstů. Každý ji má jedinečnou. Můžeme se tím vyhnout opakovanému započítávání, protože je teď rozeznáme,“ podotkla Andreottiová.
Pomáhá jim v tom program, který rozezná hranu hřbetní ploutve a porovná ji s databází žraloků, které už vyfotografovali dříve. „Fotku každé ploutve analyzujeme a vyjmeme její hranu. Tu porovnáme s profilem ploutve ostatních žraloků a zjistíme, jestli se shodují,“ vysvětlil softwarový vývojář Pieter Holtzhausen.
Velký bílý žralok je vrcholový predátor, a proto ovlivňuje celý ekosystém pod sebou. Pokud jeho počty klesnou, přemnoží se lachtani a tuleni, což se projeví výrazným úbytkem ryb v celém teritoriu.
Právě u JAR tým zaznamenal mnohem méně žraloků, než předpokládal. „Pracujeme v oblasti, které se říká světová žraločí metropole. Proto jsme čekali, že jich tu najdeme tisíce. Rozhodně ne jen 500,“ konstatovala Andreottiová.
Počet žraloků bílých odhaduje celkem na 350–520 kusů, spodní číslo je přitom na hranici udržitelnosti zdravé populace. Výsledky genetické studie navíc mluví o pouhých 333 jedincích, kteří jsou schopni přispět svými přírůstky k vytvoření další generace.
„Genetická analýza není to samé jako sčítání žraloků. Zde se jedná o odhad jedinců schopných plodit potomky. Když to porovnáme s fotodokumentací, dojdeme k závěru, že bílí žraloci čelí poklesu v poslední generaci a jejich počty mohou být příliš nízké, aby zajistili přežití druhu. Šance na jejich přežití jsou nižší, než jsme si mysleli,“ upozornila doktorka.
Andreottiová za to můžou hlavně sítě a háky proti žralokům umístěné na východním pobřeží JAR, ale i pytláctví, zásahy do životního prostředí, jako je znečištění, či vyčerpání jejich zdrojů obživy – hlavně v podobě malých ryb.
Úbytek potvrzují i další pozorovatelé. „Asi tak před čtyřmi lety bylo snadné potkat kolem lodi najednou šest, sedm různých žraloků. Dnes jsou tak tři, čtyři, pokud máte velké štěstí,“ uvedl organizátor výletů za žraloky Heinrich de Plessis.
Jiní vědci ale varují před panikou. Podle nich čísla možná tak pesimistická nejsou - na vině může být právě zvolený způsob sčítání. „Je docela možné, že neviděli dost dospělých jedinců, protože ti se k lodím jednoduše tak často nepřibližují,“ míní Dylan Irion ze společnosti Oceans Research.
Že žraloků ubývá nejen v oblasti jižní Afriky, ale potvrzují i čísla Světového fondu na ochranu přírody. Na vině je podle jeho studií hlavně cílený lov a znečištění oceánů.
