Vědci angažovali při výzkumu příčin tání ledovců v Grónsku místní pozorovatele - amatérskými výzkumníky se stali tuleni. Na těle mají připevněné zařízení, které dokáže změřit hloubku, teplotu a slanost vody. Na způsob, jak se dostat až pod led, přišli vědci po příliš neúspěšných pokusech provádět měření z lodí nebo helikoptér.
Cílem „tuleních“ výprav je ledovec Jakobshavn na západním pobřeží Grónska. Je jedním z nejrychleji ustupujících masivů ledu na světě. Každý rok se do fjordu sesune na 20 miliard tun zmrzlé vody.
„Za posledních deset až patnáct let se ustupování tohoto ledu výrazně zrychlilo. Studie ukázaly, že na sebe silně působí moře a led ve fjordu,“ říká Aqqalu Rosing-Asvid z grónského institutu přírodních zdrojů.
Odpověď na otázku, proč se tomu tak děje, by mohli při shánění potravy najít právě tuleni. Data sbírají už šest let. Vědci odchytnou každý rok až šest zvířat a lehké zařízení na ně připevní neškodným lepidlem. Na hřbetech tuleňů se udrží asi rok.
„Tuleni se potápí až do pěti set metrů. Takže se dostanou i do hlubokých teplých vod. A to je na tom to nejdůležitější,“ vysvětluje přínos zvířecích výzkumníků matematik z newyorské univerzity David Holland.
Data z tuleních zařízení se přenášejí přímo do meteorologické stanice na střeše univerzitní budovy v New Yorku a David Holland z nich zpracovává klimatické modely. Kromě Grónska analyzuje i čísla z Antarktidy.
„Pokud ledovce v Grónsku a hlavně na Antarktidě budou ustupovat, hladina moře by se mohla během sta let zvýšit o metr nebo i víc. A to by mělo obrovský dopad na města, jako je třeba právě New York,“ upozorňuje Holland.
Do průzkumu se zapojí i ryby
Práce tuleňů se zatím osvědčila. Proto chtějí vědci zapojit i další místní obyvatele - vybírají ryby, které by je zavedly na místa, kam se tuleňům příliš nechce.
