Praha – V roce 2010 se odehrála řada katastrof, které si vyžádaly mnoho lidských životů. Některé z nich si budeme ještě dlouho pamatovat. Sice si za pár let třeba nevybavíme, ve kterém roce se přesně staly, v paměti nám ale určitě zůstane letecká tragédie u Smolensku, při níž zahynul polský prezident. Možná si vzpomeneme i na ekologickou havárii v Mexickém zálivu, který pokryla ropná skvrna. V roce 2010 řádily i přírodní živly, na Haiti zemřelo po zemětřesení 300 tisíc lidí, 20 milionů lidí postihly záplavy v Pákistánu. Velká voda se prohnala i Českou republikou.
Haiti v troskách
Začátek roku poznamenala katastrofa, která se svými tragickými následky zapsala do historie. Na Haiti se 12. ledna otřásla země. Zemětřesení dosáhlo 7,2 stupně Richterovy škály a v obydlené oblasti kolem hlavního města Port-au-Prince mělo ničivé následky. Haiti patří k nejchudším zemím světa, chatrče v chudinských čtvrtích se hroutily jako domečky z karet. Zemřelo 300 tisíc lidí, jde o třetí nejtragičtější zemětřesení v historii. Bez domova zůstalo 1,5 milionu lidí, v zemi zavládly chaos a zoufalství.
Na ulicích mezi zřícenými domy ležela bezvládná těla. Přeživší bloudili v troskách jako bez duše, v zemi propukla obrovská humanitární krize. Svět Haiti okamžitě nabídl pomoc. Dorazili zahraniční záchranáři a humanitární pracovníci, kteří začali pomoc organizovat. V závalu smutku a beznaděje se tu a tam objevovaly střípky dobrých zpráv. Jednou z nich byl i osud 28letého Evana, kterého po 4 týdnech od zemětřesení objevili živého pod troskami zřícené budovy.
Zahraniční vlády slíbily miliony na obnovu země. Celkem naslibovaly poničenému Haiti 5 miliard dolarů. Několik měsíců po zemětřesení ale dorazil jen zlomek pomoci. Kolem milionu lidí na Haiti tak stále přebývá v provizorních táborech, kde žijí v otřesných hygienických podmínkách. V zemi se navíc začala šířit cholera. Na tu zemřely už dva tisíce lidí. Pořádek na Haiti, kde od zemětřesení nefunguje žádná vláda, nenastolily ani volby, které se konaly v listopadu. Země se tak jen těžko dostává z následků tragického zemětřesení.
Polsko kvůli Katyni znovu přišlo o elitu
Tragická letecká katastrofa letos poznamenala osud Polska. To se 10. dubna probudilo do černého dne. Při cestě na vzpomínkovou pietu za oběti masakru tisíců Poláků v Katyni se u Smolensku v Rusku zřítil vládní letoun. Na palubě zemřel polský prezident Lech Kaczyński i jeho manželka Maria. Spolu s nimi při nehodě zahynulo dalších 94 lidí – všechno to byly významné osobnosti polské politiky, armády a církve. Katyň se tak již podruhé stala osudnou polské elitě.
V roce 1940 totiž sovětská tajná policie v katyňském lese povraždila 22 tisíc polských důstojníků a představitelů inteligence, které Sověti zajali poté, co za druhé světové války obsadili východní část Polska. Varšava již léta naléhá na plné objasnění zločinu a rehabilitaci obětí, Moskva ale vyšetřování masakru, které bylo ukončeno v roce 2004, odmítá obnovit. Katyň navíc dál zůstává bolavým tématem v rusko-polských vztazích i po smolenské tragédii. Ruské úřady totiž dosud Polákům neobjasnily, co se vlastně při letecké nehodě stalo.
Nejhorší humanitární krize všech dob vypukla v Pákistánu
V červenci se spustily nad Pákistánem monzunové deště. A pršelo a pršelo a řeky se vylily z břehů do obydlených oblastí. Záplavová vlna se jen pomalu stěhovala ze severu na jih a brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Zaplavena byla pětina země, což je území veliké jako celá Anglie. O život přišlo přes 2 000 lidí. Povodně postihly 20 milionů lidí. V zemi okamžitě propukla humanitární krize, OSN ji označila za vůbec nejhorší v historii.
Chyběla pitná voda, provizorní přístřešky, potraviny, léky, prostě všechno. Postižení žádali pomoc od vlády, ta ale na katastrofu nezareagovala dost rychle. Ozývala se kritika, že prezident v době záplav raději cestoval po Evropě. Vláda navíc nedokázala zorganizovat rozdělování humanitární pomoci, která do země proudila ze zahraničí. Plusové body si tak v postižených oblastech připisovali islámští radikálové, kteří na vlastní pěst začali lidem pomáhat. V Pákistánu pomáhají i Češi, ti ale letos v létě sami měli s velkou vodou dost starostí.
Česko pod vodou
Rozmary počasí se letos postaraly o povodně v Česku. První velká voda přišla v květnu. Po vytrvalých a vydatných deštích se zvedly hladiny řek. Záplavy postihly především Moravu a Slezsko. Velká voda znovu zpustošila obec Troubky na Přerovsku, kterou zničila povodeň už v roce 1997. Vytrvalé deště navíc podmáčely půdu, která se na mnohých místech sesouvala.
V Čechách pak udeřila povodňová vlna v srpnu. Příčinou byly opět lijáky. Ty byly přitom tak rychlé a vydatné, že země nedokázala takové množství srážek vůbec pojmout. Voda zaplavila především sever Čech. Z Frýdlantska a Liberecka se pak postupně povodňová vlna přesouvala do Polska a do Německa.
Diváci ČT24 mohli povodně sledovat ve speciálním zpravodajství, do kterého se přitom mohli sami prostřednictvím Facebooku ČT24 zapojit. Lidé posílali fotografie a videa z postižených oblastí. Facebook byl také důležitým zdrojem informací pro lidi, kteří zůstali odříznutí od světa. Na stránkách se projevila obrovská solidarita, spontánně se zde lidé domlouvali, jak postiženým pomoci.
Pomoci chtěla i vláda premiéra Nečase, pro kterou byly povodně první velkou zkouškou. Vláda vyčlenila na likvidaci škod přes 3 miliardy korun. Navíc prosadila, že do budoucna vznikne povodňový fond. Ten budou od ledna financovat sami daňoví poplatníci, vláda jim totiž snížila slevu na dani o sto korun, které v budoucnu půjdou na škody po povodních.
Obří skvrna na moři
V roce 2010 o sobě ovšem nedávaly vědět jen přírodní živly. O dvě katastrofy, tentokrát ekologické, se nepřímo postaral sám člověk. Nejprve 20. dubna explodovala v Mexickém zálivu ropná plošina Deepwater Horizont. Při výbuchu zemřelo 11 lidí, exploze poškodila ropný vrt, ze kterého do moře unikala ropa. Začal tak boj s časem.
Odborníci a záchranáři dumali nad metodami, jak poškozený vrt na dně moře v hloubce 1 650 metrů ucpat. Denně přitom do moře unikaly statisíce litrů ropy. Nejprve se ropná společnost BP pokusila únik zastavit tím, že do vrtu vháněla bahno, to ale nepomohlo. Technici proto vymysleli, že nasadí na poškozený vrt obří zvon, který umožní unikající ropu odčerpávat. Kryt 15. července skutečně zastavil únik ropy.
Bylo ale ještě nutné vrt úplně zaslepit. Společnost BP se proto rozhodla vyhloubit pomocnou šachtu, kterou se pak do vrtu vháněl cement. Ten uvnitř vytvořil zátku a definitivně vrt v září zaslepil. Za 85 dnů od dubna do července nicméně uniklo do moře 800 milionů litrů ropy. Havárie napáchala značné ekologické škody, s nimiž se budou USA potýkat ještě roky. Příčiny havárie ještě nejsou úplně objasněny, ukázalo se ale, že ropná společnost nevyužívala při stavbě vrtu vhodné materiály.
Červené bahno v Maďarsku
Svět v roce 2010 ale zaznamenal ještě jednu ekologickou katastrofu. Agentury přinesly 4. října zprávu, že v Maďarsku u města Ajka se v továrně na hliník protrhla nádrž s toxickým kalem. Až záběry z místa odhalily, jaké důsledky tato strohá informace bude mít. Obrázky přilehlých vesnic Kolontáru a Devecseru pod nánosy toxického červeného bahna naznačily, že jde za poslední desítky let o vůbec nejhorší ekologickou katastrofu v zemi.
Nánosy červeného bahna zavalily ulice, domy, zahrady, pole o rozloze 40 kilometrů. Zemřelo 10 lidí. Tragické následky měl únik 800 tisíc kubických metrů kalu i na přírodu. Toxické látky se dostaly do místních říček, které ho odnesly až do Dunaje. Vážnější přírodní katastrofě se podařilo zabránit tím, že záchranáři do vody nasypali tuny neutralizační látky.
I tak ale bude trvat roky, než se okolí Kolontáru s touto ekologickou katastrofou úplně vyrovná. Maďarská vláda nabídla postiženým pomoc, ta ale přichází jen velmi pomalu, stejně jako potrvá, než se místní úplně vyrovnají se zkázou, kterou červené bahno napáchalo. Někteří se nechtějí do svých domovů už nikdy vrátit. Beznaděj místních navíc přiživuje fakt, že maďarské úřady dosud nezjistily, kdo vlastně za únik kalu může.
