Empire State Building ve žlutém hávu, nové symboly u věhlasných značek či speciální kvízy. Světový den emotikonů existuje pouhé tři roky, on-line prostor už ale pomalu překračuje. Například o víkendu se naráz v několika světových městech sešli lidé, aby překonali rekord v počtu lidí převlečených za tyto digitální symboly.
Právě 17. červenec je stejně jako loni dnem, kdy se objevuje nejvíce nových emotikonů, tedy ideogramů používaných v elektronických zprávách a na webových stránkách. Vznikly v Japonsku, ale rozšířily se po celém světě.
Například společnost Apple se vytasila se zbrusu novými symboly, jako je „vousáč“, „žena se šátkem“, „sandwich“ nebo „zombie“.
Vůbec poprvé také zveřejnila šestici nejužívanějších emotikonů, pro znalce ale nebude těžké žebříček odhadnout. Nejužívanějším je „palec nahoru“, dále „úsměv“, „smích“, „srdce“ nebo „polibek s mrknutím“.
U příležitosti dne se má například známý newyorský mrakodrap Empire State Building speciálně nasvítit do žluta. Londýnská královská opera zase připravila kvíz, ve kterém „popisuje“ známá díla pomocí emotikonů.
Kupříkladu ve Finsku začal v posledních měsících kolovat emotikon pro speciální výraz kalsarikännit. Označuje domácí popíjení alkoholu ve spodním prádle. Údajně jde o tak běžnou věc, že emotikon se pro daný účel více než hodil:
- Autorem historicky prvního smajlíku byl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman (69). Ten 19. září 1982 v 11 hodin a 44 minut rozeslal svým kolegům vzkaz následujícího znění: „Navrhuji, aby následující sekvence znaků označovala vtip: :-) Čtěte to ze strany.“ Ve stejném mailu Fahlman rovněž představil variantu :-(. Ta je dnes považována za výraz smutku či špatné nálady, Fahlman ji ale původně vytvořil jako označení těch částí textu, které jsou myšleny vážně.
Na začátku roku se objevila širší studie s mezinárodním srovnáním. Do čela nejfrekventovanějších symbolů dosadila „obličej se slzami radosti“ – tvoří 15,4 procenta všech použití emoji. Je tak populární, že ji Oxfordský slovník zvolil slovem roku 2015.
Ve studii se píše i o České republice. Právě Češi, obyvatelé Francie a Austrálie používají nejvíce ty nejoptimističtější emotikony. Podle autorů práce to významně koreluje s tím, jaká je v dané zemi úroveň individualismu, v zemích spíše kolektivních (jako je Peru nebo Kolumbie) se častěji objevují emotikony se smutnějšími a negativnějšími emocemi, jako je smutek nebo vztek.
