Před pěti lety zaútočili islamisté na pařížskou redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo karikujícího mimo jiné proroka Mohameda. Později se k nim přidal další terorista, který zabíjel v židovském obchodě. Následovala třídenní masivní policejní akce, na jejímž konci Francie oplakávala 17 obětí. Smrtí skončila akce i pro tři útočníky.
Svět byl Charlie. Před pěti lety teroristé vraždili v redakci a spustili třídenní policejní manévry
Dva maskovaní muži s automatickými zbraněmi si 7. ledna 2015 v 11:30 vynutili na přicházející redaktorce zvané Coco vstup do pařížského sídla satirického týdeníku Charlie Hebdo v ulici Rue Nicolas-Appert 10.
Na recepci zastřelili údržbáře a zamířili do redakce, kde se 15 lidí účastnilo porady. Tam za zvolání „Alláh je veliký!“ postříleli devět novinářů včetně šéfredaktora Stéphana Charbonniera (zvaného Charb) a policistu, který pracoval jako jeho bodyguard.
Charb a jeho Charlie Hebdo
Brzy vyšlo najevo, že útočili bratři Chérif a Said Kouachiové, kteří se narodili v Paříži alžírským imigrantům. Na místě se přihlásili k jemenské odnoži teroristické sítě al-Káida.
Po cestě z redakce postřelili a záhy zabili ležícího zraněného policistu, muslima Ahmeda Merabeta, který přispěchal k redakci na pomoc. Poté uprchli. Pomáhal jim třetí muž, jejich osmnáctiletý příbuzný, který se následující ráno přihlásil na policii.
Zásah záchranářů po útoku v redakci Charlie Hebdo
Policie po útocích zahájila rozsáhlé pátrání. To pokračovalo i ve čtvrtek 8. ledna. Pachatelé ten den mimo jiné přepadli benzinovou pumpu u Villers-Cotterets a poté se skrývali v lese poblíž Longpont.
V pátek 9. ledna asi v 9:30 vnikli bratři Kouachiové do tiskárny Création Tendance Découverte v průmyslové zóně obce Dammartin-en-Goële, asi 40 kilometrů severovýchodně od Paříže. V tiskárně byl její majitel Michel Catalano a grafik Lilian Lepere, jenž se stihl schovat ve skříňce, z níž pak asi osm hodin SMS zprávami informoval rodinu a policii. Catalana útočníci asi po hodině propustili. Kolem 17:00 zasáhlo policejní komando, jež střílející bratry při útěku zabilo.
Policejní zásah ve městě Dammartin-en-Goele
Třetí terorista
Mezitím ráno 8. ledna došlo na jižním předměstí Paříže Montrouge k přestřelce mezi městskou policií a mužem afrického původu, radikálním islamistou Amedym Coulibalym, který tam zabil sedmadvacetiletou policistku Clarissu Jeanovou-Philippeovou.
Coulibaly byl, jak se později ukázalo, blízký bratrům Kouachiovým. Dříve byl trestaný za ozbrojenou loupež a prodej drog. Po přestřelce také utekl.
V pátek 9. ledna ve 13:00 vtrhl do obchodu s košer potravinami v Porte de Vincennes na východě Paříže a postřílel čtyři lidi hlásící se k židovské víře. Zajal několik rukojmí. Další pětici prchajících zákazníků společně s ročním dítětem ukryl prodavač obchodu, maliský muslim Lassana Bathily, v chladicí komoře. Tomuto muži, který také informoval policii o situaci v obchodě, Francie později udělila v předstihu občanství.
Policie pak Coulibaliho obklíčila. Kolem 17:30 se jí podařilo rukojmí osvobodit a teroristu zabít.
GALERIE
Charlie Hebdo
Je suis Charlie
Už ve středu 7. ledna večer vyšly po celé Francii do ulic desetitisíce lidí demonstrovat proti terorismu a za svobodu projevu. Na 8. ledna vyhlásil prezident François Hollande den národního smutku. Demonstrace pokračovaly i v dalších dnech. Ve Francii se také po útoku odehrály desítky protimuslimských incidentů.
Vlna solidarity se vzedmula v řadě zemí světa, lidé demonstrovali v ulicích za svobodu projevu a mnohé noviny vyšly 8. ledna s černou titulní stranou a bílým nápisem „Je suis Charlie“ (Jsem Charlie). Tento slogan se objevil i na řadě internetových stránek.
Webové stránky Charlie Hebdo po útoku
14. ledna vyšlo zvláštní vydání Charlie Hebdo, kterého se prodalo sedm milionů exemplářů. Před útokem přitom činil týdenní náklad asi 60 tisíc kusů. Vydání ukazovalo pod nápisem „Vše je odpuštěno“ plačícího proroka Mohameda držícího symbolické poselství „Je suis Charlie“. Karikatura vyvolala protesty desítek tisíc věřících v muslimském světě i kritiky představitelů muslimských zemí.
Zadržení možných kompliců
Policie po útocích zatkla 11 podezřelých, trojici dalších se podařilo prchnout. Dva z nich zamířili ještě před atentáty na Blízký východ a jejich osud je podle francouzských médií neznámý. Soudní proces se zadrženými, kteří čelí podezření, že logisticky podporovali vrahy, má začít letos v dubnu.
Francii poté zasáhlo několik dalších teroristických útoků, které si celkem vyžádaly přes 250 obětí. Při nejhorším z nich zahynulo v listopadu 2015 v Paříži 130 lidí.
Když nic není svaté
Tradice francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo sahá do roku 1969 a novodobá historie se píše od roku 1992, kdy začal po více než desetileté přestávce znovu vycházet. Je to levicové periodikum známé svou nesmiřitelností k chování politiků, policie, bankéřů a představitelů církví.
Několikrát se dostalo do problémů kvůli otištění karikatur proroka Mohameda. V roce 2011 někdo dokonce vypálil jeho redakci, zřejmě kvůli žertům na účet islámu.
Zavražděný šéfredaktor Charbonnier čelil výhrůžkám smrtí a redakce zažila několik bombových hrozeb. Časté byly například v roce 2006, kdy Charlie Hebdo zveřejnil karikatury Mohameda, které se předtím poprvé objevily na stránkách dánského deníku Jyllands-Posten. Na jedné z nich měl prorok místo turbanu bombu a na titulní straně byla autorská karikatura interních kreslířů, na níž se Mohamed zoufale drží za hlavu a říká „Je těžké být milován blbci“.
Události: Před pěti lety zaútočili teroristé v redakci Charlie Hebdo (zdroj: ČT24)
Redakce sídlí na tajném místě
Dnes pracují novináři z bezpečnostních důvodů v utajení, redakce sídlí na neznámém místě a její ochrana stojí ročně půldruhého milionů eur. „Redakce stále čelí hrozbám, zejména na sociálních sítích. Všechny jsou předmětem vyšetřování a jejich autoři mohou skončit i před soudem,“ říká právní zástupce magazínu Richard Malka.
Časopis neupustil od ostré satiry, která se podle mnohých často vydává až za hranice dobrého vkusu. Po tragických útocích se ale tématem karikaturistů a ilustrátorů stává mnohem méně islám a muslimský svět. Podle odborníků je tato opatrnost typická i pro hlavní francouzské deníky. „Čím dál víc autorů se snaží vyvarovat ofenzivních projevů, tíhnou k autocenzuře,“ míní zmocněnec OSN pro náboženskou svobodu Ahmed Shaheed.
K pátému výročí atentátu vyšlo speciální číslo, jehož titulní strana je důkazem změny orientace listu. Posteskla si nad novodobým diktátem sociálních médií.